David Clayton-Thomas: Hlas, který do naleštěných dechů přinesl ulici

Zpěvák Blood, Sweat & Tears měl všechno, co uhlazený jazzrock potřeboval, aby nepůsobil jen jako přehlídka muzikantské vyspělosti
#LetniLongRead

David Clayton-Thomas (Credit photo: Marie Byers, Wikimedia, GNU Free Documentation License)
David Clayton-Thomas (Credit photo: Marie Byers, Wikimedia, GNU Free Documentation License)

David Clayton-Thomas (1941-2026) měl v hlase naléhavost a zkušenost člověka, který se nejdřív musel naučit přežít. Neptal se, zda smí vstoupit. Do hudby Blood, Sweat & Tears přinesl torontské kluby, vězení, blues a tvrdost člověka, jenž věděl, že pozornost publika se nedostává zadarmo. Bez něj by kapela možná zůstala obdivuhodně přesná. S ním její naleštěné dechy dostaly pot, váhu a trochu špíny za nehty.

Pokračování textu David Clayton-Thomas: Hlas, který do naleštěných dechů přinesl ulici

Be sociable and share

Peter Gabriel: Umění otevřených dveří

Od odchodu z Genesis přes Real World Studios až k projektu o\i. Esej o hudebníkovi, který celý život rozšiřoval představu o tom, co všechno může být součástí jednoho autorského díla.

Peter Gabriel, 2010 (Credit photo: Joi, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Peter Gabriel, 2010 (Credit photo: Joi, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Někteří hudebníci po sobě zanechají katalog alb. Peter Gabriel vedle nich vytvořil vydavatelství, festival, nahrávací studio i způsob práce, který ovlivnil stovky dalších muzikantů. Nejsou to vedlejší kapitoly jeho kariéry.

Patří k ní stejně neoddělitelně jako „Solsbury Hill“, „Biko“ nebo „Don’t Give Up“. Jeho největším dílem možná nejsou jednotlivé písně, ale prostředí, ve kterém mohly vznikat další.

Pokračování textu Peter Gabriel: Umění otevřených dveří

Be sociable and share

Pavlov’s Dog: Hlas, který se nedal přeslechnout

O skupině, která se nevešla do dějin

David Surkamp ze skupiny Pavlovs Dog, Concertbüro Franken, Der Hirsch (2019) (Credit Photo: Stefan Brending (2eight) / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 de)
David Surkamp ze skupiny Pavlovs Dog, Concertbüro Franken, Der Hirsch (2019) (Credit Photo: Stefan Brending (2eight) / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 de)

V sedmdesátých letech zapadli mezi žánry a do rockových dějin se nevešli. Přesto Pavlov’s Dog vytvořili album, které si dodnes drží kultovní status. Pampered Menial není jen kuriozita pro sběratele — je to připomínka, že některé hlasy se prosadí právě tím, že nejdou s proudem.

Pokračování textu Pavlov’s Dog: Hlas, který se nedal přeslechnout

Be sociable and share

Peter Gabriel (Scratch): Oholit si hlavu nestačí

Druhá sólová deska jako vědomé zmenšení gest

Peter Gabriel (1978, Charisma)
Peter Gabriel (1978, Charisma)

Gabrielova druhá sólová LP deska je zvláštní úkrok od tehdejší rockové okázalosti. Žádné triumfální návraty, žádné velké deklarace — jen přesná, kontrolovaná práce, která se nevnucuje a přesto vydrží. Deska, která tehdy zapadla, dnes působí překvapivě svěže. A možná je čas si jí konečně všimnout.

Pokračování textu Peter Gabriel (Scratch): Oholit si hlavu nestačí

Be sociable and share

Mahavishnu John McLaughlin a znovuzrození z chaosu

Apocalypse jako hledání rovnováhy mezi duchovnem a zvukem

Mahavishnu Orchestra With The London Symphony Orchestra, Michael Tilson Thomas: Apocalypse (1974, CBS)
Mahavishnu Orchestra With The London Symphony Orchestra, Michael Tilson Thomas: Apocalypse (1974, CBS)

Je to víc než půl století, co kytarista John McLaughlin usedl do kanceláře svého manažera na newyorské 57. ulici. Za okny byl slyšet hluk z blízkého Manhattanu. Tep doby, která se měnila rychleji, než stíhali hudebníci ladit. McLaughlin, tehdy čerstvě po rozpadu první sestavy Mahavishnu Orchestra, tiše pronesl větu: „Aby mohla přijít nová éra, ta stará musí zemřít.“

Ta věta dnes zní jako epitaf i proroctví zároveň.

Pokračování textu Mahavishnu John McLaughlin a znovuzrození z chaosu

Be sociable and share

Roxy Music, excentričtí angličtí vejlupci a hvězdy albového rocku

Styl, provokace a hudební nápaditost – cesta Roxy Music napříč dekádami
#RoxyFerryFiles

Roxy Music zleva: Paul Thompson, Phil Manzanera, Eddie Jobson, Bryan Ferry, Sal Maida, Andy Mackay. Pořad TopPop nizozemské televize AVRO 7. prosince 1973 (Credit Photo: AVRO / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Netherlands)
Roxy Music zleva: Paul Thompson, Phil Manzanera, Eddie Jobson, Bryan Ferry, Sal Maida, Andy Mackay. Pořad TopPop nizozemské televize AVRO 7. prosince 1973 (Credit Photo: AVRO / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Netherlands)

Od samotného počátku existence Roxy Music bylo zřejmé, že nejde jen o hudbu. V jejich osobitém díle se spojila elegance beatlesovského rocku a bowieovského glamu s divadelně kostýmovanou pódiovou sebeprezentací. Navíc v něm najdeme směs popové kultovní nostalgie, stylizovaných vysokých vokálů, hardrockové kytary a zvukových experimentů s hoboji a syntezátory.

Pokračování textu Roxy Music, excentričtí angličtí vejlupci a hvězdy albového rocku

Be sociable and share

Colosseum, jdoucí na smrt tě zdraví

Britští Colosseum mají dodnes mezi českými rockovými fanoušky  řadu oddaných příznivců. Není tajemstvím, že právě jejich koncept mohutného, strhujícího proudu několika hudebních stylů významně ovlivnil špičkovou českou formaci Flamengo se zpěvákem Vladimírem Mišíkem.

Pokračování textu Colosseum, jdoucí na smrt tě zdraví

Be sociable and share

Ota Petřina, tomu, kdo nás má rád

Ota Petřina
Ota Petřina

Ve věku šedesáti šesti let navždy odešel kytarista, zpěvák, skladatel, aranžér a producent Ota Petřina (4. 6. 1949 – 11. 7. 2015, narozen jako Otakar Petřina), o němž zpěvák Václav Neckář kdysi prohlásil: “… že se jeho délka vlasů neslučovala s rozměry československých jevišť.

Pokračování textu Ota Petřina, tomu, kdo nás má rád

Be sociable and share