Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Čtyři hudebníci, jedno album a dost prostoru, aby každý zůstal sám sebou.
Amy Denio, Pavel Fajt, Csaba Hajnóczy a Gabi Kenderesi se v roce 1999 sešli na koncertech a ve studiu. The Danubians nepotřebovali vyrábět společný styl: zajímavější je, kolik vlastní řeči si každý z nich na jediném albu ponechal.
Jak Portishead z čerstvě natočených partů vyráběli vlastní staré desky a proč praskání vinylu nebylo jen efektem přidaným na hotovou nahrávku.
Portishead při nahrávání Dummy spojovali staré samply s vlastními party, které nechávali převést na vinyl, poškodili a znovu samplovali. Příběh debutu, na němž se čerstvě natočená hudba učila znít, jako by už měla něco za sebou.
Pokračování textu Portishead: Dummy. Nejdřív nahrát, potom zestárnout
Jak se sólový debut z roku 1989 skládal mezi New Yorkem, New Orleans, Hamiltonem a Dublinem – a proč jeho hranice nejsou slyšet.
Daniel Lanois uměl hledat správný zvuk pro jiné. Když v roce 1989 poprvé vydal album pod vlastním jménem, místo studiové exhibice přišla deska z cest, návratů a rozpracovaných nahrávek. Acadie putovala mezi New Yorkem, Hamiltonem, New Orleans, Dublinem a Anglií stejně jako příběhy uvnitř jejích písní. Nejen lidé, ale i samotné nahrávky tu hledají, kam patří.
Pokračování textu Daniel Lanois: Acadie. Deska, která si hledala domov
V závěru druhé poloviny osmdesátých let 20. století se v hledáčku rockových fanoušků ocitla výsostně zajímavá metal-rock-funk-jazzová skupina Living Colour. Založili ji v roce 1983 tři černošští mladíci. Vůdčí osobností byl kytarista a skladatel Vernon Reid (22. 8. 1958, narozen jako Vernon Alphonsus Reid).
Pokračování textu Vernon Reid, cestu k tvůrčí svobodě mi ukázal Ornette Coleman
Dvanáct skladeb, dva malé labely a „Eisbär“ ještě předtím, než se z něj stal hit
Swiss Wave – The Album dnes připomíná desku, ze které utekl jeden hit a za zbytkem se dveře skoro zavřely. „Eisbär“ od Grauzone přežil. The Sick, Jack & The Rippers, Ladyshave nebo Mother’s Ruin už mimo Švýcarsko zná málokdo.
Pokračování textu Swiss Wave, švýcarská vlna s novým obsahem
Multiinstrumentalista, skladatel a producent Elliott Sharp (1. 3. 1951) je významným představitelem avantgardní hudební scény v New Yorku. V jeho katalogu najdeme více jak osmdesát pět alb, převážně experimentálního hudebního materiálu, mapujícího hranice možného v rámci orchestrálních skladeb, chaosu, noise, jazzu, techna a blues.
Písně, které se nejdřív musely vyhrát
V Autopilote se potkali Pavel Fajt, Ondřej Smeykal, Yumiko Ishijima a Roman Holý. Jejich jediné album IDO 移動 nevznikalo podle předem připraveného plánu: skladby se rodily při společném hraní, až z rytmu, improvizace a neobvyklého obsazení vyrostla překvapivě pevná písňová forma.
Producent, muzikant a studiový experimentátor, který celé půlstoletí zkouší, co udělá s hudbou místnost, blízkost hráčů a jeden dobře zachycený okamžik.
Produkoval U2, Boba Dylana, Petera Gabriela, Neville Brothers, Emmylou Harris i Willieho Nelsona. Přesto se kariéra Daniela Lanoise nedá vysvětlit seznamem slavných alb. Od malého studia v Hamiltonu po opuštěné kino v Kalifornii hledá totéž: podmínky, ve kterých muzikanti přestanou pouze nahrávat a začnou spolu skutečně hrát.
Pokračování textu Daniel Lanois: Zvuk potřebuje místo, kde může dýchat