Muž, který slyšel budoucnost: Clive Davis a šedesát let popové revoluce

Clive Davis nikdy nenapsal slavnou píseň. Vlastně nenapsal ani notu. Přesto by bez něj zněla populární hudby druhé poloviny 20. století jinak.
#LetniLongRead

Clive Davis ve své kanceláři, 1980 (Credit photo: Marty Reichental / Associated Press, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Clive Davis ve své kanceláři, 1980 (Credit photo: Marty Reichental / Associated Press, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Clive Davis zemřel na konci června 2026 ve věku čtyřiadevadesáti let. Nekrology připomínaly dlouhý seznam jmen: Janis Joplin, Santana, Bruce Springsteen, Whitney Houston, Alicia Keys… jenže právě ten seznam zakrývá to nejzajímavější. Davis nebyl producent ani skladatel. Neproslavil se hlasem ani hrou na nástroj. Jeho nástrojem nebyla kytara ani klavír. Byla to schopnost ve správnou chvíli říct ano. A málokdo v dějinách populární hudby svému úsudku věřil tak neochvějně jako on.

Pokračování textu Muž, který slyšel budoucnost: Clive Davis a šedesát let popové revoluce

Be sociable and share

Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí

Home & Abroad. a léto roku 1986, kdy byli The Style Council na vrcholu
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

The Style Council: Home & Abroad. (1986, Polydor)
The Style Council: Home & Abroad. (1986, Polydor)

Album Home & Abroad. vyšlo v zajímavé době. The Style Council byli na vrcholu popularity, přesto si stále nebyli jisti vlastním postavením. Kritici střídali obdiv s pochybnostmi, část publika stále vzpomínala na The Jam a Paul Weller měl pocit, že svůj nový směr vysvětluje už příliš dlouho. Koncertní titul Home & Abroad. zaznamenal právě tento okamžik.

Pokračování textu Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí

Be sociable and share

Peter Gabriel: Umění otevřených dveří

Od odchodu z Genesis přes Real World Studios až k projektu o\i. Esej o hudebníkovi, který celý život rozšiřoval představu o tom, co všechno může být součástí jednoho autorského díla.

Peter Gabriel, 2010 (Credit photo: Joi, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Peter Gabriel, 2010 (Credit photo: Joi, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Někteří hudebníci po sobě zanechají katalog alb. Peter Gabriel vedle nich vytvořil vydavatelství, festival, nahrávací studio i způsob práce, který ovlivnil stovky dalších muzikantů. Nejsou to vedlejší kapitoly jeho kariéry.

Patří k ní stejně neoddělitelně jako „Solsbury Hill“, „Biko“ nebo „Don’t Give Up“. Jeho největším dílem možná nejsou jednotlivé písně, ale prostředí, ve kterém mohly vznikat další.

Pokračování textu Peter Gabriel: Umění otevřených dveří

Be sociable and share

Dizzy Reece: Příběh jedné desky a pověsti, která se šířila jazzovým světem

Dizzy Reece: trumpetista, kterého hudebníci objevili dřív než kritika
Archivní šum | Zapomenuté ozvěny z časopisů, katalogů a obalů

Dizzy Reece: Blues in Trinity (1959, Blue Note Records)
Dizzy Reece: Blues in Trinity (1959, Blue Note Records)

Nejprve přišla pověst. Až potom deska. Když se v roce 1959 objevilo jméno Dizzyho Reece v amerických časopisech, řada hudebníků už věděla, o kom je řeč. Rubrika Archivní šum se vrací k debutu, kolem něhož se legenda začala šířit rychleji než novinové titulky.

Pokračování textu Dizzy Reece: Příběh jedné desky a pověsti, která se šířila jazzovým světem

Be sociable and share

Ray Charles: Šest nočních zastavení s mužem, který vynalezl soul

Hudba, která dokázala spojit kostel, bluesový klub i rozhlasové vysílání v jeden hlas.
#NocniPlaylisty

Po Mingusových výbuších přichází jiný druh nočního světla. Ray Charles spojil gospel, blues, jazz, country i pop způsobem, který změnil americkou hudbu. Šest skladeb z různých období jeho kariéry ukazuje nejen zrod soulu, ale především hlas, který dokázal být chraplavý i něžný zároveň. Hudba pro chvíle, kdy město zpomalí a člověk zůstane sám se svými vzpomínkami.

Pokračování textu Ray Charles: Šest nočních zastavení s mužem, který vynalezl soul

Be sociable and share

Jazzová epištola šestá: Louis Armstrong | Muž, který přetvořil jazz a naučil svět poslouchat

Jak se z chlapce z neworleanských ulic stal hudebník, který změnil pravidla hry – a pak je naučil celý svět.
#NOLAGroove

Louis Armstrong, Aquarium, New York, N.Y., ca. July 1946 (Toto dílo pochází ze sbírky Williama P. Gottlieba v Knihovně Kongresu. V souladu s přáním Williama Gottlieba přešly fotografie v této sbírce do veřejné domény dne 16. února 2010.)
Louis Armstrong, Aquarium, New York, N.Y., ca. July 1946 (Toto dílo pochází ze sbírky Williama P. Gottlieba v Knihovně Kongresu. V souladu s přáním Williama Gottlieba přešly fotografie v této sbírce do veřejné domény dne 16. února 2010.)

Louis Armstrong (4. 8. 1901 někdy 4. 7. 1900 – 6. 7. 1971, narozen jako Louis Daniel Armstrong, přezdívka Satchmo) nebyl jen trumpetista, zpěvák nebo showman. Byl to člověk, který dokázal přetavit vlastní životní zkušenost do zvuku tak silného, že proměnil samotnou podstatu jazzu. Jeho příběh je zároveň příběhem jazzu: hudby zrozené na okraji, která během několika desetiletí změnila způsob, jakým svět poslouchá.

Pokračování textu Jazzová epištola šestá: Louis Armstrong | Muž, který přetvořil jazz a naučil svět poslouchat

Be sociable and share

Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Hlas, který se nedal udržet na jednom místě
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Alison Moyet, Dublin 20. 1. 2008 (Credit photo: Martin Dobey from Dublin, Ireland, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Alison Moyet, Dublin 20. 1. 2008 (Credit photo: Martin Dobey from Dublin, Ireland, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Anglická zpěvačka a skladatelka Alison Moyet (18. 6. 1961, narozená jako Geneviève Alison Jane Moyet) patří k nejvýraznějším britským hlasům osmdesátých let. Jenže příběh, který dnes vypadá samozřejmě, tak tehdy nepůsobil. Yazoo, Alf, rychlý úspěch i období, kdy vlastní hudba přestala dávat smysl.

Pokračování textu Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Be sociable and share

Talking Heads jako kronikáři neklidu

Fear of Music (1979)

Talking Heads: Fear of Music (1979, Sire)
Talking Heads: Fear of Music (1979, Sire)

Když David Byrne zpívá, dívá se na svět s úžasem cizince, který nikdy úplně nepochopil pravidla hry – a možná o to ani nestojí. Třetí album Talking Heads, Fear of Music, zachycuje městskou paranoiu, rytmický neklid i touhu po klidu, který zůstává nedosažitelný. Ne jako proklamaci, ale jako soustředěný záznam vnitřního tlaku. A aby bylo jasné, odkud tento tlak pramení, stačí se vrátit o pár let zpět, do doby, kdy Byrne působil jako student, který se omylem ocitl v rockové kapele.

Pokračování textu Talking Heads jako kronikáři neklidu

Be sociable and share