Naposledy aktualizováno: 5.7.2026
Home & Abroad. a léto roku 1986, kdy byli The Style Council na vrcholu
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style
Album Home & Abroad. vyšlo v zajímavé době. The Style Council byli na vrcholu popularity, přesto si stále nebyli jisti vlastním postavením. Kritici střídali obdiv s pochybnostmi, část publika stále vzpomínala na The Jam a Paul Weller měl pocit, že svůj nový směr vysvětluje už příliš dlouho. Koncertní titul Home & Abroad. zaznamenal právě tento okamžik.
Když úspěch nestačí
V létě 1986 jeli The Style Council na vlně úspěchu. A zároveň budili rozpaky. Zní to jako rozpor, ale přesně tak tehdy kapela Paula Wellera působila. Měli za sebou druhé místo britské hitparády s albem Our Favourite Shop (spotify link). Jejich písně zněly z rádiích, sály se plnily a hudební novináři měli o čem psát. Na papíře vypadalo všechno jednoduše. Ve skutečnosti kolem kapely panovala zvláštní nejistota.
Fanouškovská základna se už od rozpadu The Jam pořád vracela ke stejné otázce: proč vlastně Paul Weller zahodil něco, co fungovalo? Pro mnohé zůstával mužem ostrých kytar, krátkých písní a generační naléhavosti. Místo toho se objevil v dokonale střižených oblecích, obklopený soulem, jazzem a politickými komentáři. Část příznivců ho následovala. Jiní mu to nikdy úplně neodpustili.
ídat
Právě v této atmosféře vyšlo živé album Home & Abroad.. Nepůsobí jako triumfální oslava na vrcholu sil. Spíš jako momentka zachycující skupinu uprostřed proměny, kterou její tahoun a autor většiny písní považoval za samozřejmou. Zatímco okolí se ji stále snažilo pochopit. Z některých tehdejších rozhovorů je cítit, že ho neustálé otázky na The Jam začínaly unavovat. „Pravda je, že momentálně nemám co říct. Jestli budeš mít za pár měsíců pořád zájem, zavolej mi,“ odbyl tehdy jednoho z novinářů.
Když se písně nadechnou
Studiové snímky The Style Council bývají spojovány s uhlazenou produkcí a pečlivě vystavěnými aranžemi. Koncertní dokument Home & Abroad. nabízí jinou podobu. Písně, které na deskách působily téměř křehce, dostávají na pódiu větší prostor a větší tah.
Wellerův hlas je syrovější než ve studiových verzích. Méně uhlazený. Méně kontrolovaný. Když zazní „My Ever Changing Moods“, „Shout to the Top!“ nebo „Walls Come Tumbling Down!“, člověk si připomene, že za všemi debatami o stylu, image a politických názorech stál především mimořádně talentovaný skladatel.
Klávesista Mick Talbot rozšiřuje harmonii o jazzové odbočky. Rytmická sekce v čele s bubeníkem Stevem Whitem tlačí skladby kupředu. Zpěvačka Dee C. Lee dodává koncertům gospelovou energii, která byla ve studiových verzích často upozaděná produkcí.
Teprve naživo je slyšet, proč ty písně fungují. Nejde o přehlídku hitů ani o monumentální koncertní spektákl, jaké byly v osmdesátých letech v módě. Home & Abroad. zdokumentovalo The Style Council při práci. Skupinu, která se stále pohybuje mezi soulem, jazzem, popem a politickým komentářem a která si ještě nevybrala jedinou cestu. Někteří posluchači v tom tehdy slyšeli nerozhodnost. Dnes je zřejmé, že šlo spíš o zvídavost, čeho mohou společně dosáhnout.
REPORT Z JEDNOHO VYSTOUPENÍ
V Brixton Academy se tehdy neuskutečnil elegantní soul-popový večírek, ale koncert, který měl blíž k přehřáté zkoušce výdrže než k bezchybnému triumfu. Jeden z recenzentů popsal sál jako přehřátou, příznivci přecpanou pec.
O to zajímavější byl kontrast mezi prostředím a hudbou: The Style Council už měli za sebou LP Our Favourite Shop, Působili sebejistěji než dřív a v písních bylo slyšet, že Paul Weller definitivně opouští stín The Jam. Jenže místo hladkého vítězného kola šlo o koncert, který prý působil roztěkaně, místy až neukázněně.
Právě v takových chvílích vystupovala do popředí Dee C. Lee. Recenzent si všiml, že zatímco okolní zmatek na pódiu občas rozmělňoval, její hlas do něj vnášel chladnou krásu a klid. Je to drobný, ale cenný detail. The Style Council tehdy nestáli jen na Wellerovi a Talbotovi, ale i na ženském hlasu, který jejich hudbě dodával lehkost, soul a zvláštní druh elegance.
Hudba si pamatuje
Dobové recenze si s albem často nevěděly rady. Jedni slyšeli důkaz, že The Style Council umí své písně na pódiu proměnit a dodat jim novou energii. Druzí se ptali, proč vlastně vydávat živou desku v okamžiku, kdy kapela teprve formuje vlastní identitu. S odstupem času už na těchto sporech příliš nezáleží.
Při poslechu „Headstart for Happiness“ se mi dodnes vrací vzpomínky na dobu, kdy mě právě tahle píseň držela nad vodou během jednoho složitějšího životního období. Najednou není důležité, jestli je Home & Abroad. nezbytnou položkou diskografie nebo jen řadovým koncertním záznamem. Připomene se něco podstatnějšího: důvod, proč se k hudbě vracíme.
Naivní i zmoudřelý, čas kolem mě jen plyne,
své hodiny si nařídím podle tepů v hrudi.
Divoký i tichý – rozum tvrdí, že jsem živel,
v té směsi vzteku a krásy je zvláštní harmonie.
V sobě nosím proudy, jež se odmítají ztišit.
Vydávám se do noci, která mě nakonec vždy dovede zpět k tobě.
— sloka z písně „Headstart for Happiness“
Písně nám často připomenou věci, které jsme už sami skoro zapomněli. Jeden refrén, několik taktů nebo krátká melodická fráze dokážou otevřít dveře do míst, kam bychom se jinak nikdy nevrátili. A právě v takových chvílích přestávají být důležité dobové soudy, žebříčky nebo hvězdičky v recenzích.
Druhá šance pro desku i dobu
Dnes se k Home & Abroad. nevracím proto, že by šlo o ztracené mistrovské dílo. Zajímavé je hlavně jako portrét kapely ve chvíli, kdy měla hity, publikum i sebevědomí, ale zároveň odmítala stagnaci. Nepokouší se cokoliv dokazovat. Jen ukazuje skupinu, která zkouší, kam až lze posunout vlastní písně. A právě proto dnes působí živěji než mnohé ambicióznější desky té doby.
Článek je součástí série #LondonBetween.
The Style Council: Home & Abroad.
Label: Polydor – TSCLP 3, Polydor – 829 143-1, Polydor – TSCLP3
Format: Vinyl, LP, Album
Country: UK
Released: May 9, 1986
Genre: Jazz, Rock, Funk / Soul, Pop
Style: Smooth Jazz, Synth-pop, Pop Rock, Rhythm & Blues, Soul
Tracklist
A1/ My Ever Changing Moods
(Written-By – Weller)
A2/ The Lodgers
(Written-By – Talbot, Weller)
A3/ Head Start For Happiness
(Written-By – Weller)
A4/ (When You) Call Me
(Written-By – Weller)
A5/ The Whole Point Of No Return
(Written-By – Weller)
B1/ With Everything To Lose
(Written-By – Weller, White)
B2/ Homebreakers
(Written-By – Weller)
B3/ Shout To The Top
(Written-By – Weller)
B4/ Walls Come Tumbling Down!
(Written-By – Weller)
B5/ Internationalists
(Written-By – Talbot, Weller)
Credits
Paul Weller – lead vocals (1–6, 8, 10–12), backing vocals, guitar (1–6, 8–10, 12)
Mick Talbot – organ (2, 8, 9, 11), keyboards (1, 4, 10), synthesizer (3, 5, 6), lead vocals (9), backing vocals
Steve White – drums
Dee C. Lee – vocals
Helen Turner – organ (1), keyboards (7, 8, 11), synthesizers (5, 9, 10, 12), backing vocals
Camelle Hinds – bass (1–4, 6–12), synthesizer (5), backing vocals
Steve Sidelnyk – percussion
Billy Chapman – saxophone
Mike Mower – saxophone, flute (8)
Stewart Prosser – trumpet, flugelhorn
Guy Barker – trumpet
Chris Lawrence – trombone
Robbie Glanfield – guitar (7), synthesizers (11)
Dave Nelson – synthesizers (7), percussion (7)
