Jak velký orchestr udrží pohromadě rytmus, prostor a schopnost včas přestat hrát
#NocniPlaylisty
Basieho půltucet nočních zastavení vede od rozebrané „Taxi War Dance“ přes katastrofální první zkoušku „Shiny Stockings“ a jedinou Basieho připomínku k tempu „Li’l Darlin’“ až ke dvěma taktům, které si nechá pro sebe těsně před koncem „Splanky“.
Pokračování textu Count Basie: Šest nočních zastavení mezi tichem a swingem

George Benson dokázal měnit prostředí, aniž by přestal znít jako George Benson. Šest skladeb vede od tvrdšího soul-jazzu přes Beatles, Breezin’ a Quincyho Jonese až k pozdnímu návratu k rhythm’n’blues.
Od mladého, zastřeného hlasu v „Black Coffee“ až k okamžiku, kdy si v Tokiu sama sedla ke klavíru. Šest nahrávek Sarah Vaughan, šest různých způsobů, jak přestat poslouchat melodii jako pevně danou věc.
Po Mingusových výbuších přichází jiný druh nočního světla. Ray Charles spojil gospel, blues, jazz, country i pop způsobem, který změnil americkou hudbu. Šest skladeb z různých období jeho kariéry ukazuje nejen zrod soulu, ale především hlas, který dokázal být chraplavý i něžný zároveň. Hudba pro chvíle, kdy město zpomalí a člověk zůstane sám se svými vzpomínkami.
Noc je ideální čas na hudbu, která se nebojí být pravdivá. A Charles Mingus byl pravdivý až na dřeň. Narodil se v Arizoně, vyrůstal v Los Angeles v domě, kde se směla hrát jen církevní hudba – ale dlouho to nevydrželo. Díky Ellingtonovi objevil jazz, a pak našel i vlastní tvůrčí hlas. A ten byl silný, neústupný, někdy hněvivý, vždycky lidský.
Je noc. Okno je pootevřené a z ulice sem doléhá jen vzdálený šum. Rádio hraje potichu – ne dost nahlas, aby rušilo, ale dost, aby člověk nezůstal sám.