Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Pianista z Výtahu na popraviště věděl, že napětí nevzniká množstvím not
Zemřel francouzský pianista René Urtreger (6. 7. 1934 – 16. 7.2026), poslední žijící člen kvintetu, s nímž Miles Davis v prosinci 1957 nahrál hudbu k filmu Louise Mallea Výtah na popraviště. Bylo mu dvaadevadesát let. Do dějin jazzu vstoupil během jedné z jeho nejslavnějších nocí. Jeho vlastní příběh byl ovšem podstatně delší.
Pokračování textu Poslední z pařížské noci. Zemřel René Urtreger
Deska, na níž Dead Kennedys přestali útočit na jednotlivé terče a začali pitvat celý systém
Na druhém řadovém albu už Dead Kennedys nepotřebovali guvernéra, prezidenta ani jeden konkrétní skandál. Terčem se stala běžná americká existence: práce, lékařská péče, kariéra, dovolená i pocit bezpečí. Plastic Surgery Disasters zachycuje společnost zglajchšaltovanou k obrazu reklamy – a pod obvazy už začíná hnisat.
Pokračování textu Plastic Surgery Disasters: Amerika pod skalpelem
Junior Beret z Melody Makeru sbíral jazzové příběhy, filmové postavy a přehlížené životní momenty.
Ve věku 88 let zemřel britský publicista Brian Case (1937-2026). Psával o jazzových velikánech, filmu noir i detektivkách, ale nejlépe jej vystihují krátké výjevy z jeho vlastních textů: zamlžené okno nad Greek Street, umělé kytice z amerických vetešnictví nebo láhev červeného objednaná jako další voják.
Pokračování textu Brian Case, muž ze zkušební komise rock’n’rollu
Jak se mohlo stát, že dva recenzenti slyšeli v téhle desce chlad, zatímco dnes na ni nacházíme melancholii?
#LetníLongRead, #DruhyPoslech
Dva doboví recenzenti slyšeli v sedmém albu Ultravox Lament chlad, dokonalé kulisy a málo skutečného života. Nemuseli se mýlit. Stačilo, aby se během následujících čtyřiceti let změnilo to, co od emocí v populární hudbě očekáváme.
Pokračování textu Čtyřicet let čekání na Lament od Ultravox | Kritici, emoce a synthpop
Zpěvák Blood, Sweat & Tears měl všechno, co uhlazený jazzrock potřeboval, aby nepůsobil jen jako přehlídka muzikantské vyspělosti
#LetniLongRead
David Clayton-Thomas (1941-2026) měl v hlase naléhavost a zkušenost člověka, který se nejdřív musel naučit přežít. Neptal se, zda smí vstoupit. Do hudby Blood, Sweat & Tears přinesl torontské kluby, vězení, blues a tvrdost člověka, jenž věděl, že pozornost publika se nedostává zadarmo. Bez něj by kapela možná zůstala obdivuhodně přesná. S ním její naleštěné dechy dostaly pot, váhu a trochu špíny za nehty.
Pokračování textu David Clayton-Thomas: Hlas, který do naleštěných dechů přinesl ulici
Tvrdá škola rockabilly a rock’n’rollu
Arkansaský showman Ronnie Hawkins našel svou zaslíbenou zemi v kanadských barech. Přivezl tam hlučné rockabilly a rock’n’roll, jeho Hawks hráli šest večerů týdně a po zavírací době ještě zkoušeli. Kolem sebe shromáždil muzikanty, z nichž později vyrostli The Band. Nejlepší sestava jeho kariéry se nakonec osamostatnila. Hawkinsova škola však zůstala otevřená.
Pokračování textu Ronnie Hawkins – muž, který vycepoval The Band
V LARD se Biafrova politická groteska srazila s industriálním hlukem Ministry
#LetniLongRead
Jello Biafra nesbíral názory. Shromažďoval výstřižky citátů, které se kolem nás opakují tak dlouho, až přestanou znít podezřele. Vytrhl je z původního prostředí, poskládal proti sobě a bez dekorací nechal jejich autory, aby se usvědčili sami. Najednou zněly ostřeji, než si ti, jež je pronesli, přáli. Jeho písně ukazovaly, že skutečná moc neleží v křiku ani v póze, ale ve slovech, jimiž se popisuje svět. Tam začíná problém.
Pokračování textu Když se Jello Biafra rozesměje: roky s LARD
Dvě archivní koncertní nahrávky Petera Gabriela zachycují rozdílné okamžiky téže povahy. Na prvním WOMADu v roce 1982 hraje skladby, které publikum ještě nezná.
O jednadvacet let později v Real World Studios stojí před lidmi, kteří s jeho hudbou prošli kus života. Mezi těmi záznamy neleží jen čas. Jsou tam hudebníci, nápady a vztahy, k nimž se Gabriel vrací jako k živému materiálu.