mingus, Autor na cernejpudink.cz

John Coltrane: Práce, která bolela víc než úspěch

Portrét hudebníka, pro kterého bylo hledání důležitější než výsledek
#MilesAndTrane100

Americký jazzový saxofonista John Coltrane po příletu na letiště Schiphol, 26. 10. 1963 (Credit photo: Sbírka / Archiv: Fotografická sbírka Anefo, photo by: Gelderen, Hugo van / Anefo, Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication.

V klubech, kde se světlo lámalo o zakouřený vzduch a publikum se snažilo udržet krok s hudbou, působil John Coltrane (23. 9. 1926 – 17. 7. 1967) často tišeji, než by kdo čekal. Ne jako hvězda, ale jako člověk, který se ještě nechce posadit. Ne proto, že by nemohl — ale protože věděl, že práce neskončila.

Nestal se zásadní postavou jazzu proto, že by natočil krásné nebo obdivované desky. Stal se jí proto, že opakovaně narážel na hranice funkčních řešení — a odmítl je zahladit. Jeho hudba není souhrnem dosažených tvarů. Je to záznam tlaku, který si na sebe kladl, dokud se struktury nezačaly rozpadat.

Pokračování textu John Coltrane: Práce, která bolela víc než úspěch

Počet přečtení: 1 156

Be sociable and share

Jiří Černý (1936–2023): Velký Mokasín české hudby

Kompas v časech, kdy se svět točil rychleji než pravda

Český novinář Jiří Černý na 21. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu „Svět knihy Praha 2015“, 16. 5. 2015 (Credit Photo: David Sedlecký / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

Devadesát let od narození Jiřího Černého (25. 2. 1936 – 17. 8. 2023). Připomínka člověka, který pomáhal vyznat se v hudbě i ve světě kolem ní – a jenž věřil, že poslouchání je formou občanské odpovědnosti.

Pokračování textu Jiří Černý (1936–2023): Velký Mokasín české hudby

Počet přečtení: 921

Be sociable and share

Peter Gabriel (Melt) 1980: Hudebník, který se konečně našel

Dům, který se rozhodl vyrůst sám

Některá alba přicházejí na svět jako hotové stavby: pevné, hladké, bez viditelných ostrých hran. Třetí album Petera Gabriela je spíš jako dům, který se rozhodl vyrůst sám — z okolních tlaků, z neklidu, z touhy po světle. Je to konstrukce, která se neřídí plánem, ale instinktem. A přesto stojí pevněji než cokoli, co Gabriel postavil předtím.

Pokračování textu Peter Gabriel (Melt) 1980: Hudebník, který se konečně našel

Počet přečtení: 900

Be sociable and share

Pavlov’s Dog: Hlas, který se nedal přeslechnout

O skupině, která se nevešla do dějin

David Surkamp ze skupiny Pavlovs Dog, Concertbüro Franken, Der Hirsch (2019) (Credit Photo: Stefan Brending (2eight) / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 de)

V sedmdesátých letech zapadli mezi žánry a do rockových dějin se nevešli. Přesto Pavlov’s Dog vytvořili album, které si dodnes drží kultovní status. Pampered Menial není jen kuriozita pro sběratele — je to připomínka, že některé hlasy se prosadí právě tím, že nejdou s proudem.

Pokračování textu Pavlov’s Dog: Hlas, který se nedal přeslechnout

Počet přečtení: 751

Be sociable and share

Sorry, Miles! — Libor Šmoldas vstupuje do roku Milesova století s albem, které mluví i mezi řádky

#MilesAndTrane100

Libor Šmoldas Quartet: Sorry, Miles! (2026, Bivak Records)

V rámci celoročního seriálu #MilesAndTrane100 už od ledna 2026 zveřejňuji texty mapující nejen historické momenty spojené se stým výročím Milese Davise a Johna Coltranea, ale také to, jak jejich odkaz rezonuje v současné hudbě. Po pohledu do archivů, méně známých příběhů i paralel mezi oběma legendami přichází logický krok: zaměřit se na aktuální tvorbu, která s jejich odkazem vstupuje do dialogu. Jedním z nejvýraznějších příspěvků letošního roku je nové album Libora Šmoldase Sorry, Miles!.

Pokračování textu Sorry, Miles! — Libor Šmoldas vstupuje do roku Milesova století s albem, které mluví i mezi řádky

Počet přečtení: 822

Be sociable and share

Kostel, supermarket, rozbitý klub

Příběh losangeleského hardcore

Plakát na vystoupení Black Flag, Meat Puppets a Descendents (1982). Pod ním plakát na Punk Picnic in the Park z roku 1981 (Credit Photo: CorpPorPearl / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain Dedication)

Los Angeles na začátku osmdesátých let nevypadalo jako centrum revoluce. Spíš jako bývalý kostel, přestavěná hala a klub, který dlouho nevydrží. Právě v takových prostorech se punk proměnil – z romantického chaosu v něco, co muselo obstát i bez iluzí.

Pokračování textu Kostel, supermarket, rozbitý klub

Počet přečtení: 558

Be sociable and share

Peter Gabriel (Scratch): Oholit si hlavu nestačí

Druhá sólová deska jako vědomé zmenšení gest

Gabrielova druhá sólová LP deska je zvláštní úkrok od tehdejší rockové okázalosti. Žádné triumfální návraty, žádné velké deklarace — jen přesná, kontrolovaná práce, která se nevnucuje a přesto vydrží. Deska, která tehdy zapadla, dnes působí překvapivě svěže. A možná je čas si jí konečně všimnout.

Pokračování textu Peter Gabriel (Scratch): Oholit si hlavu nestačí

Počet přečtení: 355

Be sociable and share

Mike Bloomfield: miloval a znal hudbu, ale nezajímal se o vrtochy hudebního průmyslu

Kytarista, který nevěřil na mučené génie

Michael Bernard „Mike“ Bloomfield (28. července 1943 – 15. února 1981), americký hudebník, kytarista a skladatel. Fotografie: Elliot Landy, kolem roku 1960. Zdroj: http://www.mikebloomfield.com/photogallery.htm; Fair Use

Mike Bloomfield (28. 7. 1943 – 15. 2. 1981, narozen jako Michael Bernard Bloomfield) byl u zrodu elektrické revoluce šedesátých let, hrál s Dylanem, otevřel blues bílému publiku a mohl se stát legendou své generace. Jenže on sám na legendy nevěřil. Odmítal mýtus mučeného génia, nevěřil, že bolest je podmínkou velikosti – a celý život se snažil najít rovnováhu mezi výjimečným talentem a obyčejným, lidským bytím. Tento portrét sleduje právě ten rozpor.

Pokračování textu Mike Bloomfield: miloval a znal hudbu, ale nezajímal se o vrtochy hudebního průmyslu

Počet přečtení: 585

Be sociable and share