Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Tvrdá škola rockabilly a rock’n’rollu
Arkansaský showman Ronnie Hawkins našel svou zaslíbenou zemi v kanadských barech. Přivezl tam hlučné rockabilly a rock’n’roll, jeho Hawks hráli šest večerů týdně a po zavírací době ještě zkoušeli. Kolem sebe shromáždil muzikanty, z nichž později vyrostli The Band. Nejlepší sestava jeho kariéry se nakonec osamostatnila. Hawkinsova škola však zůstala otevřená.
Pokračování textu Ronnie Hawkins – muž, který vycepoval The Band
Clive Davis nikdy nenapsal slavnou píseň. Vlastně nenapsal ani notu. Přesto by bez něj zněla populární hudby druhé poloviny 20. století jinak.
#LetniLongRead
Clive Davis zemřel na konci června 2026 ve věku čtyřiadevadesáti let. Nekrology připomínaly dlouhý seznam jmen: Janis Joplin, Santana, Bruce Springsteen, Whitney Houston, Alicia Keys… jenže právě ten seznam zakrývá to nejzajímavější. Davis nebyl producent ani skladatel. Neproslavil se hlasem ani hrou na nástroj. Jeho nástrojem nebyla kytara ani klavír. Byla to schopnost ve správnou chvíli říct ano. A málokdo v dějinách populární hudby svému úsudku věřil tak neochvějně jako on.
Pokračování textu Muž, který slyšel budoucnost: Clive Davis a šedesát let popové revoluce
Home & Abroad. a léto roku 1986, kdy byli The Style Council na vrcholu
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style
Album Home & Abroad. vyšlo v zajímavé době. The Style Council byli na vrcholu popularity, přesto si stále nebyli jisti vlastním postavením. Kritici střídali obdiv s pochybnostmi, část publika stále vzpomínala na The Jam a Paul Weller měl pocit, že svůj nový směr vysvětluje už příliš dlouho. Koncertní titul Home & Abroad. zaznamenal právě tento okamžik.
Pokračování textu Rok 1986: Paul Weller je slavný, úspěšný a přesto mu pořád nikdo pořádně nerozumí
Hudba, která dokázala spojit kostel, bluesový klub i rozhlasové vysílání v jeden hlas.
#NocniPlaylisty
Po Mingusových výbuších přichází jiný druh nočního světla. Ray Charles spojil gospel, blues, jazz, country i pop způsobem, který změnil americkou hudbu. Šest skladeb z různých období jeho kariéry ukazuje nejen zrod soulu, ale především hlas, který dokázal být chraplavý i něžný zároveň. Hudba pro chvíle, kdy město zpomalí a člověk zůstane sám se svými vzpomínkami.
Pokračování textu Ray Charles: Šest nočních zastavení s mužem, který vynalezl soul
Hlas, který se nedal udržet na jednom místě
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style
Anglická zpěvačka a skladatelka Alison Moyet (18. 6. 1961, narozená jako Geneviève Alison Jane Moyet) patří k nejvýraznějším britským hlasům osmdesátých let. Jenže příběh, který dnes vypadá samozřejmě, tak tehdy nepůsobil. Yazoo, Alf, rychlý úspěch i období, kdy vlastní hudba přestala dávat smysl.
Pokračování textu Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo
Kapela, která uspěla tím, co popový průmysl obvykle trestá
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style
Sade budou na podzim 2026 uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame – a je v tom určitý paradox. Uspěli totiž přesně tím, co popový průmysl obvykle považuje za profesní sebevraždu: odmítli žít v permanentní viditelnosti, netlačili sami sebe do médií a mezi deskami klidně na dlouhé roky zmizeli. Hudbu nechali mluvit bez přebytečného hluku kolem. A možná právě tím mimoděk ukázali, jak moc moderní pop stojí na póze, marketingu a neustálé přítomnosti.
Pokračování textu Sade: hudba, která nikdy nemusela zvyšovat hlas
Genius + Soul = Jazz: album, které není třeba obhajovat
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
Na začátku roku 1961 se Ray Charles ocitl na neznámém území – mezi velkou jazzovou kapelou, studiovými hráči z okruhu Counta Basieho a vlastním grooveovým instinktem. Výsledkem je album, které nevysvětluje, ale rovnou přehrává.
Jak londýnské kluby, americký soul a posedlost stylem vytvořily jednu z nejvlivnějších městských kultur šedesátých let.
Mod nebyl hudební žánr. Byl to způsob, jak projít městem, aniž by člověk ztratil tvář. Jak nastoupit do autobusu, stát u baru v Soho, tančit ve tři ráno, když se Londýn teprve nadechuje. Hudba byla kulisa i kompas. Ale Mod byl především styl. A styl je disciplína, která neodpouští.