Štítek: Rhythm’n’Blues

Mink DeVille: hudba, která zůstala

Vokál Willyho DeVillea, paměť města a písně, které nikdy nepotřebovaly být moderní

Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)
Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Mink DeVille nikdy nebyli kapelou okamžiku. Jejich písně nevznikaly proto, aby reagovaly na to, co právě letí v hitparádách. Chtěly zůstat součástí jedinečné hudební scény, i když se svět kolem rychle mění. Hlas Willyho DeVillea v sobě nesl paměť města, které se nikdy netvářilo mile – blues bez pózy, latinskou melancholii, pouliční romantiku a vyprávění, jež se neptá, jestli je ještě módní. Nevracíme se k „zapomenuté“ kapele, ale pokusíme se znovu objevit hudbu, která nikdy neodešla, jen se stáhla do pozadí.

Pokračování textu Mink DeVille: hudba, která zůstala

Počet přečtení: 942
Be sociable and share

James Jamerson: basista, který dal Motownu pulz

Basista, který změnil roli nástroje – a zůstal přitom ve stínu
#SoundOfDetroit

James Jamerson, americký baskytarista, v klubu Blues Unlimited v Detroitu, 1964. (Popis fotografie dle J. K. Dobney et al., ISBN 9781588396662, s. 83.) Fair Use Slouží k vizuální identifikaci Jamese Jamersona v horní části jeho biografického článku. Subjekt zemřel v roce 1983. V současnosti není k dispozici žádná volně licencovaná fotografie ve veřejné doméně, která by mohla tento snímek nahradit.
James Jamerson, americký baskytarista, v klubu Blues Unlimited v Detroitu, 1964. (Popis fotografie dle J. K. Dobney et al., ISBN 9781588396662, s. 83.)
Fair Use
Slouží k vizuální identifikaci Jamese Jamersona v horní části jeho biografického článku. Subjekt zemřel v roce 1983. V současnosti není k dispozici žádná volně licencovaná fotografie ve veřejné doméně, která by mohla tento snímek nahradit.

Nestál u mikrofonu a jeho jméno se na obalech dlouho neobjevovalo. Přesto spoluutvářel zvuk šedesátých let víc, než si většina posluchačů uvědomovala. James Jamerson (28. 1. 1936 – 2. 8. 1983, narozen jako James Lee Jamerson) proměnil roli baskytary v popu – z rytmické opory na tichého vypravěče.

Pokračování textu James Jamerson: basista, který dal Motownu pulz

Počet přečtení: 593
Be sociable and share

Tonda B ve smíchovském Jazz Docku 26. prosince 2025

Tonda B ve výborné formě
26. prosince 2025 | Jazz Dock

Jan Spálený & A.S.P.M. v Jazz Dock Praha, 26. prosince 2025 (Credit Photo: @cernejpudinkcz / Radek Plichta)
Jan Spálený & A.S.P.M. v Jazz Dock Praha, 26. prosince 2025 (Credit Photo: @cernejpudinkcz / Radek Plichta)

Pokračování textu Tonda B ve smíchovském Jazz Docku 26. prosince 2025

Počet přečtení: 1 372
Be sociable and share

Playlist Sound of Detroit #1 : Šest skladeb, které hoří stejným žárem jako MC5

Půltucet skladeb, které jsou důkazem, že Detroit nebouchal jen v jednom tónu.
#SoundOfDetroit

Koláž k playlistu Sound of Detroit: Šest skladeb na stejném žáru jako MC5Hudební Detroit šedesátých a sedmdesátých let nereprezentovala jen jedna kapela, jeden zvuk ani jeden příběh. Byl to městský tlakový hrnec, kde se potkával syrový rock s funkem, psychedelií, rhythm’n’blues i tichým, úchvatně fascinujícím soulem Motownu.

Pokračování textu Playlist Sound of Detroit #1 : Šest skladeb, které hoří stejným žárem jako MC5

Počet přečtení: 1 230
Be sociable and share

Reach Out: Jak Four Tops přežili změny v Motownu i odchod Holland-Dozier-Holland

Příběh skupiny, která si udržela vlastní tón i v časech, kdy se Motown otřásal v základech.
#SoundOfDetroit

Four Tops během vystoupení na slavnostním večeru Grand Gala du Disque, Amsterdam, Nizozemí, 8. 3. 1968 (Credit Photo: Kroon, Ron (Anefo) / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)
Four Tops během vystoupení na slavnostním večeru Grand Gala du Disque, Amsterdam, Nizozemí, 8. 3. 1968 (Credit Photo: Kroon, Ron (Anefo) / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Detroit je město, které učí držet rytmus i ve chvílích, kdy se okolní konstrukce třesou. Four Tops jsou toho dokonalým důkazem: čtyři hlasy, které dozrávaly mezi továrními sirénami, zakouřenými kluby a sny, jež se odkládaly tak dlouho, až se jednoho dne staly skutečností.

Pokračování textu Reach Out: Jak Four Tops přežili změny v Motownu i odchod Holland-Dozier-Holland

Počet přečtení: 1 309
Be sociable and share

Steve Cropper: Muž, který hrál v zájmu písně. A vždy ji trefil do černého.

Tón po tónu stavěl americký soul na nohy

Kytarista Steve Cropper při koncertu s Blues Brothers, Bilbao, Španělsko, 8. července 2008 (Credit Photo: Alberto Cabello / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Kytarista Steve Cropper při koncertu s Blues Brothers, Bilbao, Španělsko, 8. července 2008 (Credit Photo: Alberto Cabello / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Kytarové dějiny milují pistolníky. Hrdiny, kteří přijedou do města sami, míří vysoko a nechávají za sebou spálenou zem. Jenže americká hudba má i jiný typ hrdiny – tichého šéfa rytmu, který nevede bitvu uprostřed ulice, ale drží se základů, aby se příběh nezhroutil. Steve Cropper, kytarista Stax Records, člen Booker T. & the MG’s, génius a studiová autorita. Spoluautor „(Sittin’ On) The Dock of the Bay“ zemřel. A s ním mizí řemeslo, které se už dnes neučí: umění poslouchat, nerušit – a přesto měnit běh hudebních dějin.

Pokračování textu Steve Cropper: Muž, který hrál v zájmu písně. A vždy ji trefil do černého.

Počet přečtení: 1 188
Be sociable and share

MY GENERATION: Jak The Who našli vzpouru dřív, než našli sami sebe

Šedesát let od debutu, který měl být jen tanečním albem pro příznivce Mod — a stal se jedním z nejhlasitějších mement mladické frustrace v britské historii.

The Who_My Generation (1965, Brunswick Records)
The Who_My Generation (1965, Brunswick Records)

Když The Who na konci roku 1965 vydali album My Generation, vstupovali na scénu mezi desítky dalších britských kapel, které sázely na rychlé tempo, výrazné vokály a inspiraci americkým rhythm’n’blues. Až s odstupem několika desetiletí je patrné, že debut zachytil víc než jen dobový hudební styl.

Pokračování textu MY GENERATION: Jak The Who našli vzpouru dřív, než našli sami sebe

Počet přečtení: 1 186
Be sociable and share

Kouzlo návratu: Dr. John a město, které nikdy neopustil

Když se město vrátí do tebe dřív, než se ty vrátíš do něj
#NOLAGroove

Dr. John: Goin' Back To New Orleans (1992, Warner Bros)
Dr. John: Goin‘ Back To New Orleans (1992, Warner Bros)

Na albu Goin’ Back to New Orleans z roku 1992 se Mac Rebennack alias Dr. John nevrací jen domů. Vrací se tam, kde vyrůstal, k sobě. Do míst, kde se hudba mísí se životem, kde rytmus kráčí před melodií a kde i smutek má vlastní groove. Je to jeho nejupřímnější vyznání městu, které ho stvořilo – a které on po celý život znovu skládal z tónů, vůní a příběhů.

Pokračování textu Kouzlo návratu: Dr. John a město, které nikdy neopustil

Počet přečtení: 883
Be sociable and share