Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
V roce 1980 byli The Jam na britských ostrovech nedotknutelní. Trojice z Wokingu – Paul Weller, Bruce Foxton a Rick Buckler – měla za sebou sérii skvělých desek a věrnou fanouškovskou základnu. Hráli svižně, chytře, elegantně. Punkem sice prošli, ale nikdy v něm nezůstali. A především: neustále se zlepšovali.
Kvartet The Who byl zpočátku jen jednou z kapel „britské invaze“ na druhý břeh Atlantiku, která se v šedesátých letech minulého století snažila prorazit tam, kde již zcela dominovali The Beatles. Soupeřili s nimi The Rolling Stones a úspěchů se dočkaly i další skupiny jako The Animals či Spencer Davis Group.
Jak pochopit úspěch a nehynoucí přitažlivost hudby britských The Small Faces? Kapely, která se stala jedním ze symbolů Mod éry britského rocku z okolí londýnské Carnaby Street. A to navzdory tomu, že největších úspěchů dosáhli ve druhé polovině šesté dekády minulého století – v energií nabité době, kdy se doslova ze dne na den měnily vkus a móda ostrovního publika.
Pokračování textu The Small Faces zpívali cockneyovsky laděné ódy na všední anglický život
V pořadí třetí řadové album All Mod Cons (1978, Polydor) definitivně stvrdilo nevšední talent tří mladičkých muzikantů z britského venkova. The Jam se na něm vzdálili hutnému a razantnímu stylu revivalistických Mod kapel. Namísto toho nabídli ve skladbě English Rose pastorální folk, akustické kytary a decentní vokální projev.
Britská rocková ikona Paul Weller připravuje na 12. května 2017 vydání již třináctého sólového kousku A Kind Revolution. Pojďme si společně zkrátit nekonečné čekání na zajímavou novinku. Představíme si jiné wellerovské album Wild Wood (1993, Go! Disc). Bylo takřka na samém začátku Wellerovy cesty za hledáním nového osobitého hudebního vyjadřování.