Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Jak londýnské kluby, americký soul a posedlost stylem vytvořily jednu z nejvlivnějších městských kultur šedesátých let.
Mod nebyl hudební žánr. Byl to způsob, jak projít městem, aniž by člověk ztratil tvář. Jak nastoupit do autobusu, stát u baru v Soho, tančit ve tři ráno, když se Londýn teprve nadechuje. Hudba byla kulisa i kompas. Ale Mod byl především styl. A styl je disciplína, která neodpouští.
Šedesát let od debutu, který měl být jen tanečním albem pro příznivce Mod — a stal se jedním z nejhlasitějších mement mladické frustrace v britské historii.
Když The Who na konci roku 1965 vydali album My Generation, vstupovali na scénu mezi desítky dalších britských kapel, které sázely na rychlé tempo, výrazné vokály a inspiraci americkým rhythm’n’blues. Až s odstupem několika desetiletí je patrné, že debut zachytil víc než jen dobový hudební styl.
Pokračování textu MY GENERATION: Jak The Who našli vzpouru dřív, než našli sami sebe
The Jam byli víc než jen revivalisté. Byli autentičtí – a zároveň nad věcí
V roce 1980 byli The Jam na britských ostrovech nedotknutelní. Trojice z Wokingu – Paul Weller, Bruce Foxton a Rick Buckler – měla za sebou sérii skvělých desek a věrnou fanouškovskou základnu. Hráli svižně, chytře, elegantně. Punkem sice prošli, ale nikdy v něm nezůstali. A především: neustále se zlepšovali.
Hlas generace mladých Britů, jež se musela vyrovnávat s nezaměstnaností, nepochopením rodičů a společnosti
Kvartet The Who byl zpočátku jen jednou z kapel „britské invaze“ na druhý břeh Atlantiku, která se v šedesátých letech minulého století snažila prorazit tam, kde již zcela dominovali The Beatles. Soupeřili s nimi The Rolling Stones a úspěchů se dočkaly i další skupiny jako The Animals či Spencer Davis Group.
Kapela, která vzala soul, mod styl i londýnskou ulici a vtěsnala je do tříminutových písní
Small Faces bývají připomínáni jako jedna z klíčových kapel mod éry, ale to je jen část pravdy. Ve skutečnosti byli něčím vzácnějším: skupinou, která dokázala spojit americký soul a rhythm’n’blues s velmi britským smyslem pro humor, stylem londýnské ulice a pozorností k obyčejnému životu. Jejich písně měly tah, drzost i něhu. A i když jejich vrchol trval jen několik let, zanechali po sobě hudbu, která nezestárla. Small Faces nezpívali o velkých idejích. Zpívali cockneyovsky laděné ódy na všední anglický život — a právě tím zůstali jedineční..
Pokračování textu Small Faces: cockneyovské ódy na všední anglický život
V pořadí třetí řadové album All Mod Cons (1978, Polydor) definitivně stvrdilo nevšední talent tří mladičkých muzikantů z britského venkova. The Jam se na něm vzdálili hutnému a razantnímu stylu revivalistických Mod kapel. Namísto toho nabídli ve skladbě English Rose pastorální folk, akustické kytary a decentní vokální projev.
Britská rocková ikona Paul Weller připravuje na 12. května 2017 vydání již třináctého sólového kousku A Kind Revolution. Pojďme si společně zkrátit nekonečné čekání na zajímavou novinku. Představíme si jiné wellerovské album Wild Wood (1993, Go! Disc). Bylo takřka na samém začátku Wellerovy cesty za hledáním nového osobitého hudebního vyjadřování.