Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Rodinná fotografie, noční nahrávání a písně kapelníka z neworleanské čtvrti Tremé.
#LetniLongRead #NOLAGroove
Troy „Trombone Shorty“ Andrews na Lifted zpívá, střídá trombón s trubkou a nechává do své kapely vstupovat rockovou kytaru i pouliční bubeníky. Deska z roku 2022 zachycuje muzikanta, který už dávno hraje pro velké sály. Když však potřebuje rozšířit zvuk, pořád ví, komu v New Orleans zavolat.
Ikonické album moderního jazzu – formálně vytříbené, zvukově působivé a dodnes inspirující.
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
Jedno z nejpozoruhodnějších jazzových alb začátku šedesátých let. Oliver Nelson na The Blues and the Abstract Truth předvádí, že blues může být výchozím bodem pro nápaditou hudbu plnou formální elegance i improvizace. Pomáhají mu u toho Eric Dolphy, Freddie Hubbard, Paul Chambers či Roy Haynes. Hlavní slovo má ale promyšlená kompozice..
Pokračování textu Abstraktní pravda o blues: Nelsonovo mistrovské album, které mluví beze slov
Jak Daniel Lanois v domě na St. Charles Avenue zachytil čtyři rozdílné hudební povahy.
#NOLAGroove
Daniel Lanois postavil studio v pětipatrovém domě na St. Charles Avenue, několik minut od Valence Street, kde Nevillové žili. Uvnitř zachytil čtyři rozdílné hudební povahy a část rytmické páteře složil ze smyček jejich vlastní perkusivní hry. Album Yellow Moon pak kapelu dostalo k publiku, na něž předchozí pokus o crossover nedosáhl.
Pokračování textu Neville Brothers: Yellow Moon | Čtyři bratři v jednom domě
Portrét hudebníka, který se učil z desek, chtěl mít pod kontrolou každý zvuk a ani v angličtině neopustil Tijucu.
#LetniLongRead, #MPBMapa
Česká hudební publicistika o Edu Mottovi úplně nemlčela. Grundfunk s ním odvysílal rozhovor a roku 2018 představil jím sestavenou kompilaci Too Slow to Disco Brasil; 5. května 2016 Motta vystoupil v Paláci Akropolis a smyčce pro desku Behind the Tea Chronicles se nahrávaly v Praze. Jednotlivé české stopy tedy existují. Přesto se z něj u nás nestalo jméno, k němuž by se soustavně vracely kulturní rubriky a hudební magazíny. Nejspíš ne proto, že by byl příliš složitý. Spíš se nevešel do přihrádek: pro jazz příliš popový, pro pop příliš jazzový, pro world music málo exotický a pro alternativu podezřele uhlazený. K jeho pětapadesátinám proto nezaplňujeme bílé místo. Spojujeme body, z nichž se dosud nestala mapa.
Pokračování textu Ed Motta: Hudba k filmům, které nikdo nenatočil
Malé kapele dal tah swingového orchestru, písním příběh a publiku důvod tančit.
#LetníLongRead
Do malé sestavy soustředil energii swingového orchestru, aranžmá zkrátil na úderný riff, spojil blues s pouličním humorem a z každé písně udělal malý příběh. Jako největší hvězda jump blues strávil Louis Jordan ve čtyřicátých letech celkem 113 týdnů na vrcholu žebříčků černošské hudby sestavovaných časopisem Billboard. Když pak nová hudba dostala jméno – převzala Louisův rytmus, kytaru i výraz. Její nejúspěšnější předchůdce už stál mimo hlavní dějiny.
Pokračování textu Louis Jordan: Král jukeboxů, kterého předstihl rock’n’roll
Od kapely Armády spásy přes britský jazz a Talk Talk k vlastním skladbám pro velký orchestr. Autorita, která se nikdy nemusela prosazovat lokty.
#LetniLongRead
Henry Lowther patří přes šest desetiletí k britské hudební scéně, ačkoli málokdy stál v jejím čele. Hrál ve významných jazzových orchestrech, prošel bluesem a progresivním rockem, nahrával s Talk Talk a Markem Hollisem a vlastní skladby psal pro London Jazz Orchestra. Nejlépe ho charakterizuje cit pro situaci: věděl, kdy se ozvat — a kdy ne.
Pokračování textu Henry Lowther: trumpetista, který nemusel stát vpředu
Od velkého orchestru k obřadu beze slov. Šest novinek a jeden souvislý poslech.
Šest skladeb, v nichž se jazz pokaždé pohne jiným směrem. Velký orchestr se učí nezabírat všechen prostor, pět dob přestane být početním úkolem, klarinet si najde lidský protějšek a nahrávka z roku 1978 se vrátí bez archivního prachu. Známý standard otevře vlastní paměť. Nakonec zbude kontrabas, několik tichých tónů a pokyn k nadechnutí.
Pokračování textu Rychlovka #6: šest skladeb mezi pamětí a pohybem
Od „Black Coffee“ po „The Nearness of You“. Hudba dostává přednost.
#NocniPlaylisty
Od mladého, zastřeného hlasu v „Black Coffee“ až k okamžiku, kdy si v Tokiu sama sedla ke klavíru. Šest nahrávek Sarah Vaughan, šest různých způsobů, jak přestat poslouchat melodii jako pevně danou věc.
Pokračování textu Sarah Vaughan: Šest nočních proměn hlasu, který ohýbal melodii, rytmus i čas