Dizzy Reece: Příběh jedné desky a pověsti, která se šířila jazzovým světem

Dizzy Reece: trumpetista, kterého hudebníci objevili dřív než kritika
Archivní šum | Zapomenuté ozvěny z časopisů, katalogů a obalů

Dizzy Reece: Blues in Trinity (1959, Blue Note Records)
Dizzy Reece: Blues in Trinity (1959, Blue Note Records)

Nejprve přišla pověst. Až potom deska. Když se v roce 1959 objevilo jméno Dizzyho Reece v amerických časopisech, řada hudebníků už věděla, o kom je řeč. Rubrika Archivní šum se vrací k debutu, kolem něhož se legenda začala šířit rychleji než novinové titulky.

Pokračování textu Dizzy Reece: Příběh jedné desky a pověsti, která se šířila jazzovým světem

Be sociable and share

Jazzová epištola šestá: Louis Armstrong | Muž, který přetvořil jazz a naučil svět poslouchat

Jak se z chlapce z neworleanských ulic stal hudebník, který změnil pravidla hry – a pak je naučil celý svět.
#NOLAGroove

Louis Armstrong, Aquarium, New York, N.Y., ca. July 1946 (Toto dílo pochází ze sbírky Williama P. Gottlieba v Knihovně Kongresu. V souladu s přáním Williama Gottlieba přešly fotografie v této sbírce do veřejné domény dne 16. února 2010.)
Louis Armstrong, Aquarium, New York, N.Y., ca. July 1946 (Toto dílo pochází ze sbírky Williama P. Gottlieba v Knihovně Kongresu. V souladu s přáním Williama Gottlieba přešly fotografie v této sbírce do veřejné domény dne 16. února 2010.)

Louis Armstrong (4. 8. 1901 někdy 4. 7. 1900 – 6. 7. 1971, narozen jako Louis Daniel Armstrong, přezdívka Satchmo) nebyl jen trumpetista, zpěvák nebo showman. Byl to člověk, který dokázal přetavit vlastní životní zkušenost do zvuku tak silného, že proměnil samotnou podstatu jazzu. Jeho příběh je zároveň příběhem jazzu: hudby zrozené na okraji, která během několika desetiletí změnila způsob, jakým svět poslouchá.

Pokračování textu Jazzová epištola šestá: Louis Armstrong | Muž, který přetvořil jazz a naučil svět poslouchat

Be sociable and share

Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Hlas, který se nedal udržet na jednom místě
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Alison Moyet, Dublin 20. 1. 2008 (Credit photo: Martin Dobey from Dublin, Ireland, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Alison Moyet, Dublin 20. 1. 2008 (Credit photo: Martin Dobey from Dublin, Ireland, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Anglická zpěvačka a skladatelka Alison Moyet (18. 6. 1961, narozená jako Geneviève Alison Jane Moyet) patří k nejvýraznějším britským hlasům osmdesátých let. Jenže příběh, který dnes vypadá samozřejmě, tak tehdy nepůsobil. Yazoo, Alf, rychlý úspěch i období, kdy vlastní hudba přestala dávat smysl.

Pokračování textu Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Be sociable and share

Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Newk proměnil improvizaci v způsob myšlení a celý život hledal tón, jenž slyšel ve své hlavě.

Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Někteří hudebníci hledají celý život vlastní styl. Walter Theodore „Sonny“ Rollins (7. 9. 1930 – 25. 5. 2026) ho našel brzy, ale nikdy nepřestal pochybovat, jestli ho slyší dost jasně. Od harlemských ulic přes nahrávky jako Saxophone Colossus, Freedom Suite nebo The Bridge vedla jeho cesta za tónem, který měl být silný, osobitý a pravdivý. Právě tato neochota spokojit se s dosaženým z něj udělala jednoho z nejvýznamnějších improvizátorů v dějinách jazzu.

Pokračování textu Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Be sociable and share

Bitches Brew (1970)

Miles Davis a hudba jako otevřený stav
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Bitches Brew (1970, Columbia)
Miles Davis: Bitches Brew (1970, Columbia)

Bitches Brew není deskou, která by chtěla být pochopena. Nepředkládá jasný tvar ani posluchačský klíč – spíš vytváří prostředí, do něhož se vstupuje bez mapy. Miles Davis tu nepřechází k elektrickému jazzu, ale rozpouští samotnou představu stylu: hudba se drolí na fragmenty, groove se mění v tlak a čas přestává plynout lineárně.

Pokračování textu Bitches Brew (1970)

Be sociable and share

Steve White Trio: Stejná sestava, jiné těžiště

Steve White / Chris Hague / Joel White
Od Soul Drums k „Mandrake Root“

Steve White Trio: Soul Drums (2026, Acid Jazz Records)
Steve White Trio: Soul Drums (2026, Acid Jazz Records)

Steve White, Chris HagueJoel White spolu začali u písní Hague & White. Na albu Soul Drums odsunuli zpěv a nechali mluvit rytmus, Hammondovy varhany a kytaru. Nový sedmipalec „Mandrake Root“ / „Sunburn“ potvrzuje, že změna názvu nebyla kosmetická. Otevřela triu cestu od filmového jazz funku k hardrockové improvizaci a britskému varhannímu rhythm’n’blues.

Pokračování textu Steve White Trio: Stejná sestava, jiné těžiště

Be sociable and share

Working Week: Kapela, která chtěla tančit mezi žánry

Jazz, politika a klubová energie Londýna mimo hlavní proud
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Dvanáctipalcový singl Working Week: Too Much Time (1986, Virgin)
Dvanáctipalcový singl Working Week: Too Much Time (1986, Virgin)

Britské osmdesáté roky nebyly jednotné – a Working Week patří k těm kapelám, na kterých je to slyšet nejzřetelněji. Zatímco Birmingham reagoval na vlastní sociální realitu, Londýn se měnil v prostor, kde se míchaly rytmy, ideje i identity. Kluby, malé labely, pirátská rádia. Hudba, která se neptala, kam patří. Working Week z ní nevznikli jako plán, ale jako důsledek – jako zvuk, který dává smysl právě ve chvíli, kdy se věci přestanou snažit zapadnout.

Pokračování textu Working Week: Kapela, která chtěla tančit mezi žánry

Be sociable and share

In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Album, v němž se Miles Davis poprvé nadechl do prostoru, který ještě neměl tvar
#MilesAndTrane100

Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)
Miles Davis: In a Silent Way (1969, Columbia)

Na konci šedesátých let se Miles Davis ocitl v bodě, kdy se jeho vlastní jazyk začal rozpadat. Druhý kvintet se rozplynul, svět kolem byl plný hluku, násilí a rychlosti — a Davis se rozhodl udělat pravý opak. In a Silent Way není album jistoty, ale album hledání. Hudba, která se nebojí zpomalit, ztišit a vstoupit do prostoru, kde ještě nic není dané.

Pokračování textu In a Silent Way: Hudba, která se nebojí udělat krok

Be sociable and share