Rubrika: Profily

Hudební osobnosti, které posouvaly moderní hudbu dál – talentem, vizí nebo poctivou prací. Známá jména i nedocenění dříči, bez kterých by byl hudební svět chudší. Nechybí ani příběhy zásadních vydavatelství, která stála u zrodu jejich dráhy.

Jazzová epištola šestá: Louis Armstrong | Muž, který přetvořil jazz a naučil svět poslouchat

Jak se z chlapce z neworleanských ulic stal hudebník, který změnil pravidla hry – a pak je naučil celý svět.
#NOLAGroove

Louis Armstrong, Aquarium, New York, N.Y., ca. July 1946 (Toto dílo pochází ze sbírky Williama P. Gottlieba v Knihovně Kongresu. V souladu s přáním Williama Gottlieba přešly fotografie v této sbírce do veřejné domény dne 16. února 2010.)
Louis Armstrong, Aquarium, New York, N.Y., ca. July 1946 (Toto dílo pochází ze sbírky Williama P. Gottlieba v Knihovně Kongresu. V souladu s přáním Williama Gottlieba přešly fotografie v této sbírce do veřejné domény dne 16. února 2010.)

Louis Armstrong (4. 8. 1901 někdy 4. 7. 1900 – 6. 7. 1971, narozen jako Louis Daniel Armstrong, přezdívka Satchmo) nebyl jen trumpetista, zpěvák nebo showman. Byl to člověk, který dokázal přetavit vlastní životní zkušenost do zvuku tak silného, že proměnil samotnou podstatu jazzu. Jeho příběh je zároveň příběhem jazzu: hudby zrozené na okraji, která během několika desetiletí změnila způsob, jakým svět poslouchá.

Pokračování textu Jazzová epištola šestá: Louis Armstrong | Muž, který přetvořil jazz a naučil svět poslouchat

Počet přečtení: 1 667
Be sociable and share

Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Hlas, který se nedal udržet na jednom místě
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Alison Moyet, Dublin 20. 1. 2008 (Credit photo: Martin Dobey from Dublin, Ireland, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Alison Moyet, Dublin 20. 1. 2008 (Credit photo: Martin Dobey from Dublin, Ireland, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Anglická zpěvačka a skladatelka Alison Moyet (18. 6. 1961, narozená jako Geneviève Alison Jane Moyet) patří k nejvýraznějším britským hlasům osmdesátých let. Jenže příběh, který dnes vypadá samozřejmě, tak tehdy nepůsobil. Yazoo, Alf, rychlý úspěch i období, kdy vlastní hudba přestala dávat smysl.

Pokračování textu Alison Moyet: všechno fungovalo – jen ne tak, jak mělo

Počet přečtení: 1 524
Be sociable and share

Sade: hudba, která nikdy nemusela zvyšovat hlas

Kapela, která uspěla tím, co popový průmysl obvykle trestá
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Zpěvačka Sade Adu, SAP-Arena Mannheim, Německo (2011) (Credit photo: Thilo Parg, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Zpěvačka Sade Adu, SAP-Arena Mannheim, Německo (2011) (Credit photo: Thilo Parg, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Sade budou na podzim 2026 uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame – a je v tom určitý paradox. Uspěli totiž přesně tím, co popový průmysl obvykle považuje za profesní sebevraždu: odmítli žít v permanentní viditelnosti, netlačili sami sebe do médií a mezi deskami klidně na dlouhé roky zmizeli. Hudbu nechali mluvit bez přebytečného hluku kolem. A možná právě tím mimoděk ukázali, jak moc moderní pop stojí na póze, marketingu a neustálé přítomnosti.

Pokračování textu Sade: hudba, která nikdy nemusela zvyšovat hlas

Počet přečtení: 1 428
Be sociable and share

Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Newk proměnil improvizaci v způsob myšlení a celý život hledal tón, jenž slyšel ve své hlavě.

Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Sonny Rollins na benefiční akci pro novináře Conrada Silverta ze SF Chronicle, San Francisco Opera House 22. 2. 1982 (Credit photo: Brian McMillen photo / contact: brianmcmillen@hotmail.com, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Někteří hudebníci hledají celý život vlastní styl. Walter Theodore „Sonny“ Rollins (7. 9. 1930 – 25. 5. 2026) ho našel brzy, ale nikdy nepřestal pochybovat, jestli ho slyší dost jasně. Od harlemských ulic přes nahrávky jako Saxophone Colossus, Freedom Suite nebo The Bridge vedla jeho cesta za tónem, který měl být silný, osobitý a pravdivý. Právě tato neochota spokojit se s dosaženým z něj udělala jednoho z nejvýznamnějších improvizátorů v dějinách jazzu.

Pokračování textu Sonny Rollins: tenorsaxofon jako celoživotní otázka

Počet přečtení: 1 109
Be sociable and share

Steve White Trio: Stejná sestava, jiné těžiště

Steve White / Chris Hague / Joel White
Od Soul Drums k „Mandrake Root“

Steve White Trio: Soul Drums (2026, Acid Jazz Records)
Steve White Trio: Soul Drums (2026, Acid Jazz Records)

Steve White, Chris Hague a Joel White spolu začali u písní Hague & White. Na albu Soul Drums odsunuli zpěv a nechali mluvit rytmus, Hammondovy varhany a kytaru. Nový sedmipalec „Mandrake Root“ / „Sunburn“ potvrzuje, že změna názvu nebyla kosmetická. Otevřela triu cestu od filmového jazz funku k hardrockové improvizaci a britskému varhannímu rhythm’n’blues.

Pokračování textu Steve White Trio: Stejná sestava, jiné těžiště

Počet přečtení: 801
Be sociable and share

Working Week: Kapela, která chtěla tančit mezi žánry

Jazz, politika a klubová energie Londýna mimo hlavní proud
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

Dvanáctipalcový singl Working Week: Too Much Time (1986, Virgin)
Dvanáctipalcový singl Working Week: Too Much Time (1986, Virgin)

Britské osmdesáté roky nebyly jednotné – a Working Week patří k těm kapelám, na kterých je to slyšet nejzřetelněji. Zatímco Birmingham reagoval na vlastní sociální realitu, Londýn se měnil v prostor, kde se míchaly rytmy, ideje i identity. Kluby, malé labely, pirátská rádia. Hudba, která se neptala, kam patří. Working Week z ní nevznikli jako plán, ale jako důsledek – jako zvuk, který dává smysl právě ve chvíli, kdy se věci přestanou snažit zapadnout.

Pokračování textu Working Week: Kapela, která chtěla tančit mezi žánry

Počet přečtení: 684
Be sociable and share

Tony Wilson: autor, který věděl, co píseň unese

Hudebník, který stál u zrodu jedné z nejúspěšnějších britských kapel sedmdesátých let

Singl Tony Wilson: I Like Your Style / What Does It Take (1980, Edigsa)
Singl Tony Wilson: I Like Your Style / What Does It Take (1980, Edigsa)

Tony Wilson byl typem muzikanta, který rozumí tomu, jak píseň funguje zevnitř — jak drží rytmus, jak se staví melodie, co unese aranž a co už ne. Když 24. dubna 2026 zemřel ve svém domě na Trinidadu ve věku 89 let, odešel člověk, který spoluvytvářel rané Hot Chocolate způsobem, který není na první poslech okázalý, ale je pro jejich nahrávky zásadní.

Pokračování textu Tony Wilson: autor, který věděl, co píseň unese

Počet přečtení: 547
Be sociable and share

Dave Mason: muž, který hrál pro všechny – a nikdy o tom nemluvil

Zůstával stranou. A přesto byl skoro všude.

Anglický kytarista Dave Mason, 1974(Credit photo: Jim Summaria, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Anglický kytarista Dave Mason, 1974(Credit photo: Jim Summaria, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Dave Mason nikdy nepůsobil jako člověk, který potřebuje stát uprostřed scény. A přesto byl u překvapivého množství hudby, která formovala konec šedesátých a sedmdesátých let. Ne jako jméno na plakátu, spíš jako stopa, kterou najdete ve chvíli, kdy začnete číst malé řádky na obalech desek.

Pokračování textu Dave Mason: muž, který hrál pro všechny – a nikdy o tom nemluvil

Počet přečtení: 357
Be sociable and share