Naposledy aktualizováno: 21.7.2026
Pianista z Výtahu na popraviště věděl, že napětí nevzniká množstvím not
Zemřel francouzský pianista René Urtreger (6. 7. 1934 – 16. 7.2026), poslední žijící člen kvintetu, s nímž Miles Davis v prosinci 1957 nahrál hudbu k filmu Louise Mallea Výtah na popraviště. Bylo mu dvaadevadesát let. Do dějin jazzu vstoupil během jedné z jeho nejslavnějších nocí. Jeho vlastní příběh byl ovšem podstatně delší.
Noc bez připravené partitury
Z pařížského studia Le Poste Parisien jako by zhaslo poslední světlo. René Urtreger, pianista přezdívaný Le Roi René, zemřel 16. července v Mortagne-au-Perche, deset dní po svých dvaadevadesátých narozeninách. Po Milesi Davisovi, bubeníku Kennym Clarkovi, saxofonistovi Barneym Wilenovi a kontrabasistovi Pierru Michelotovi odešel poslední hudebník, který byl u zrodu soundtracku (spotify link) k Malleovu filmu Ascenseur pour l’échafaud.
Je lákavé sevřít Urtregerův život do jediné noci. Nebylo by to spravedlivé. Právě noc ze 4. na 5. prosince 1957 však dobře ukazuje, jakým pianistou byl. Davis nepřinesl hotovou partituru, jen několik temp, nálad a jednoduchých harmonických náčrtů. Pětice sledovala opakovaně promítané filmové sekvence a hrála přímo k nim – bez bezpečí předem napsané hudby, zato s pozorností upřenou k obrazu, k ostatním i k prázdnému místu mezi tóny.
Davisova trubka se stala zvukovým emblémem filmu: osamělým hlasem, který provází Jeanne Moreau noční Paříží. Její účinek by však nebyl stejný bez kapely, jež věděla, že napětí nevzniká množstvím not. Třiadvacetiletý Urtreger Milesovi nezaplňoval prostor; několika akordy naznačil směr, podržel temnotu příběhu na plátně a včas ustoupil. Jeho hra na soundtracku není okázalá. Je přesná ve chvílích, kdy se přesnost měří také tím, co muzikant nezahraje.
Bebop jako způsob myšlení
Urtreger přitom nebyl pouze mužem ve vedlejší roli Davisova mistrovského díla. Narodil se v Paříži polsko-židovským rodičům, prošel klasickou průpravou a už jako mladík našel v bebopu svůj hudební domov.
Měřítkem mu zůstal Bud Powell, jehož skladbám věnoval jednu ze svých prvních desek René Urtreger joue Bud Powell (spotify link). V poválečné Paříži doprovázel Lestera Younga, Cheta Bakera, Stana Getze nebo Sonnyho Rollinse. Američtí hosté v něm nacházeli spoluhráče, kterému nemuseli nic překládat.
Jeho dráha měla i méně přehledné roky. Na čas se živil hraním francouzského popu. Působil u Claude Françoise i Serge Gainsbourga a skládal pro film. Do jeho života zasáhla také letitá závislost na heroinu. K jazzu se však vrátil. Bebop pro něj nebyl styl uzavřený ve vitríně, ale stále živý způsob, jak u klavíru přemýšlet a tvořit.
Shodou okolností se soundtrack Ascenseur pour l’échafaud letos, v roce Davisových stých narozenin, vrátil v nové rozšířené reedici. Urtregerovou smrtí se uzavřelo poslední živé spojení s onou pařížskou seancí. Nahrávka ovšem zůstává živá, protože nevznikla jako pomník.
Kdykoli se nad kroky Jeanne Moreau ozve Davisova tlumená trubka, dýchá s ní soustředěná práce všech pěti hudebníků. Jeden z nich přesně věděl, kdy má ponechat noc nedořečenou.
Jmenoval se René Urtreger.
