Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Kontrabasista Wendell Marshall (24. 10. 1920 – 6. 2. 2002, narozen jako Wendell Lewis Marshall) nepatří mezi zcela neznámá jazzová jména. Pověst spolehlivého spoluhráče, patřičně razantního, nikoliv však virtuózního, získal díky více jak šestiletému angažmá v orchestru Duke Ellingtona.
Pokračování textu Wendell Marshall, razantní a spolehlivý kontrabasista
Oklahomský bluesový zpěvák Jimmy Rushing (26. 8. 1901 – 8. 6. 1972, narozen jako James Andrew Rushing) byl uznávaným pěveckým králem kansaského riffového swingu a pravzorem pro všechny městské bluesové křiklouny.
Pokračování textu Jimmy Rushing, úžasný zpěvák „Pan Pět krát Pět“
Zástupce alternativní odnože moderní hudby, všestranný a neotřelý multiinstrumentalista Ralph Carney (23. 1. 1956 – 16. 12. 2017) se narodil v Akronu, ohijském sídle gumárenských gigantů Firestone a Goodyear, v němž žije více jak čtvrtina jeho obyvatel pod hranicí chudoby.
Pokračování textu Ralph Carney, saxofonista s tónem připomínajícím rozbitou hračku
Trumpetista, zpěvák a příležitostný hráč na melafon Hot Lips Page (27. 1. 1908 – 5. 11. 1954, narozen jako Oran Thaddeus Page, občas pracoval pod pseudonymem „Pappa“ Snow White) patřil mezi nejzajímavější bluesově ovlivněné instrumentalisty a vokalisty, které světu moderní hudby nabídla swingová a jazzová scéna.
Pokračování textu Hot Lips Page, hrdina harlemských jam-sessions po zavíračce
Trumpetista, skladatel, aranžér, vyhledávač talentů a architekt neworleanské rhythm’n’bluesové scény Dave Bartholomew (24. 12. 1918 – 23. 6. 2019, narozen jako David Louis Bartholomew) se dožil neuvěřitelných sta let. Svůj život zasvětil hudbě.
Altsaxofonista Earl Bostic (25. 4. 1913 – 28. 10. 1965, narozen jako Eugene Earl Bostic) byl jedním z nejvýznamějších hudebníků, kteří ve čtyřicátých letech dvacátého století stáli u zrodu nového hudebního stylu Rhythm’n’blues, v němž se promísily jazzové a bluesové vlivy s prvky dobové taneční hudby.
Pokračování textu Earl Bostic, první představitel jazzového a rhythm’n’bluesového crossoveru
Výborný pianista, nadaný aranžér, talentovaný skladatel a textař Billy Strayhorn (29. 11. 1915 – 31. 5. 1967, narozen jako William Thomas Strayhorn), známý také pod přezdívkami Swee’ Pea, Weely nebo Strays, byl vnímán jako alter-ego a pravá ruka Dukea Ellingtona, jehož orchestr, všeobecně uznávaný za jeden z nejlepších světových big bandů všech dob, vedl skoro tři desetiletí (1939 – 1967) ve funkci uměleckého šéfa.
V roce 1999 vychází v reedici úplný záznam legendárního vystoupení Vévodova orchestru, jež se uskutečnilo v nočních hodinách ze 6. na 7. července 1956 na letní scéně American Jazz Festival v Newportu. Od prvního vydání patří album Ellington At Newport (1956, Columbia) mezi klíčové nahrávky Dukeovy poválečné kariéry. Díky němu se vrací zpátky na výsluní.
Pokračování textu Duke Ellington: Ellington At Newport 1956 (Complete) – (1999, Columbia)