Hot Lips Page, hrdina harlemských jam-sessions po zavíračce

Naposledy aktualizováno: 24.10.2018

Hot Lips Page v Apollo Theatre v říjnu 1946 (copyright Gottlieb)
Hot Lips Page v Apollo Theatre v říjnu 1946 (copyright Gottlieb)

Trumpetista, zpěvák a příležitostný hráč na melafon Hot Lips Page (27. 1. 1908 – 5. 11. 1954, narozen jako Oran Thaddeus Page, občas pracoval pod pseudonymem „Pappa“ Snow White) patřil mezi nejzajímavější bluesově ovlivněné instrumentalisty a vokalisty, které světu moderní hudby nabídla swingová a jazzová scéna.

Byl u všeho dění, které předcházelo ranému rocku

Hot Lips Page je významnou postavou celé éry, v níž dominovaly big bandy. S jeho jménem se setkáme již na historických nahrávkách jump blues a jednoduchého riffového swingu z Kansas City.

Pozornost hudebních fanoušků si udržel i ve čtyřicátých a na počátku padesátých let dvacátého století. Tehdy probíhala fáze přerodu velkých souborů na menší comba.

Mezitím se zásadním způsobem etabloval na rhythm’n’bluesové scéně, z níž se již několik let před jeho úmrtím v roce 1954 postupně drolily kaménky raného rocku.

pán „po zavíračce“
Bennie Moten: The Complete Bennie Moten Vol. 5/6 (1930-1932) (1983, RCA Victor)
Bennie Moten: The Complete Bennie Moten Vol. 5/6 (1930-1932) (1983, RCA Victor)

Pro svoji ochotu, zahrát si s kýmkoliv na mnoha nočních jam-sessions, dostal od harlemských jazzmenů přezdívku „Mr. After Hours.“

Zpíval podobně chraplavě, jako jeho velký hráčský vzor Louis Armstrong. S oblibou využíval i scat. Při poslechu jeho pěveckých výkonů se vkrádá myšlenka pasovat ho na velkého konkurenta Raye Charlese.

Jako sólista se dokázal rychle zorientovat v jazzovém prostředí orchestrů vedených Eddiem Condonem nebo legendárním kansaským swingovým kapelníkem Benniem Motenem, jak dokládají nahrávky na albu Bennie Moten ‎– The Complete Bennie Moten Vol. 5/6 (1930-1932) – (1983, RCA Victor).

Byl rovněž u prvních bebopových experimentů. Zúčastnil se proslulých jam-sessions v harlemském klubu Minton’s Playhouse, konaných v letech 1940 – 1941.

Zahrál si na nich např. s kytaristou Tinym Grimesem, pianistou Theloniousem Monkem nebo tenorsaxofonistou Herbiem Fieldsem a mnoha dalšími. Záznamy těchto vystoupení jsou dostupné na LP desce Hot Lips Page After Hours In Harlem (1973, Onyx Records).

první zkušenosti na zájezdových štacích s ma rainey
Hot Lips Page: After Hours In Harlem (1973, Onyx Records)
Hot Lips Page: After Hours In Harlem (1973, Onyx Records)

Cestu k trubce si našel až po strastiplných začátcích s klarinetem a altsaxofonem. První profesionální angažmá získává u kapely doprovázející klasickou bluesovou shouterku Ma Rainey.

Později vystupuje s dalšími tradičními pěveckými hvězdami, jako byly Bessie Smith, Ida Cox nebo Billie Holiday.

Ve druhé polovině dvacátých let si projde štacemi v texaských a louisianských tanečních kapelách Troy Floyd and His Orchestra, Eddie And Sugar Lou, Pardee’s Footwarmers nebo Goog And His Jazz Babies.

V roce 1928 nastoupil k Walter Page’s Blue Devils vedeným kontrabasistou Walterem Pagem (nebyli příbuzní). Kapela sice pocházela původně z Oklahomy, ale úspěchu se dočkala až v Kansas City. Tamní klubová scéna byla více otevřená dobovým stylovým experimentům.

Modré ďábly opouští společně se zpěvákem Jimmym Rushingem o dva roky později. Jdou za nabídkou od kapelníka Bennieho Motena, jemuž oba svým bluesovým cítěním skvěle zapadají do riffové koncepce jeho orchestru.

Po náhlém Motenově úmrtí v roce 1935 zůstává v Kansas City, kde sestaví vlastní kvintet. V roce 1936 se přidává k dalšímu Motenovu muzikantovi Count Basiemu a společně vystupují v tamním hudebním klubu Reno Club.

předválečná a válečná léta v new yorku

Rok nato jej Armstrongův manažer Joe Glaser přestěhuje do New Yorku. Na tamní hudební scéně si velice snadno sežene angažmá. Dokonce si na necelý rok sestaví vlastní big band, jehož domovským místem se stane Plantation Club. Na gramofonových deskách ho vydávají labely DeccaBluebird. Později se domluví na nahrávací smlouvě u RCA Victor.

Výrazně bluesově zaměřená Hot Lipsova kapela si navzdory značné konkurenci velkých orchestrů Fletchera Hendersona, Artie Shawa, Counta Basieho nebo Duke Ellingtona, rychle vybudovala obdiv a respekt mezi hudebními fanoušky, což nejlépe dokumentují nahrávky skladeb Skull Duggery, Small Fry nebo Feelin‘ High & Happy.

Po rozpuštění orchestru se vydává na turné s Budym Freemanem a poté s Joem Marsalou. Na kratičké období se ještě jednou pokusí oživit vlastní velkou sestavu, aby si před tím, než zakotví na přelomu let 1941/1942 na několik měsíců u Artieho Shawa, sestavil malé combo, s nímž hraje po klubech na newyorské Dvaapadesáté ulici (52nd Street).

Artie Shaw And His Orchestra: Concerto For Clarinet (1972, RCA Victor)
Artie Shaw And His Orchestra: Concerto For Clarinet (1972, RCA Victor)

Ve Shawově ansámblu Symphonic Swing Orchestra dostává velkou sólovou příležitost. Z této éry jsou dostupné snímky St. James Infirmary, Solid Sam, Deuces Wild, Blues In The Night nebo zpracování gospelové klasiky Sometimes I Feel Like A Motherless Child, jež shrnuje kompilační vinylové dvojalbum Artie Shaw And His Orchestra: Concerto For Clarinet (1972, RCA Victor).

nástup malých comb na dvaapadesáté ulici

Celý rok 1942, a začátek toho následujícího, se pokouší udržet v chodu novou sestavu vlastního big bandu. V letních měsících 1943 musí kapelu zúžit a do konce čtyřicátých let vyráží na cesty výhradně s menšími sestavami, které podle potřeby příležitostně rozšíří na větší seskupení.

V průběhu válečných let se Hot Lip Page smluvně zaváže u značek CommodoreSavoy. Vydává poměrně rozsáhlou řadu vlastních nahrávek, výrazně ovlivněných swingovými prvky a stylově se hlásících k tzv. Harlem Jumpu; přímému předchůdci Rhythm’n’Blues. Objevuje se i na deskách s výtečným boogie-woogie pianistou Albertem Ammonsem.

Za spoluhráče si vybírá hudebníky z okruhu bebopové komunity na 52. ulici. Jsou mezi nimi renomovaný bubeník Big Sid Catlett, pozounista J. C. Higginbotham, trumpetista Buck Clayton nebo tenorsaxofonisté Lucky ThompsonDon Byas. Později je doplní další zajímaví plátkaři Ike QuebecEarl Bostic.

poválečný úspěch

V prvních poválečných letech odehraje několik koncertních vystoupení s orchestrem vedeným výborným aranžérem Donem Redmanem. Zároveň doprovází během jejího newyorského angažmá univerzální kabaretní zpěvačku a někdejší členku Ellingtonových a Hendersonových sestav Ethel Waters.

Hot Lips Page: Feelin High And Happy (Original 1938 - 1941 Recordings) (1971, RCA Victor)
Hot Lips Page: Feelin High And Happy (Original 1938 – 1941 Recordings) (1971, RCA Victor)

Ve stejné době se Hot Lip Page stává členem společného septetu klarinetistů Mezze MezzrowaSidneyho Becheta, v němž jako spoluhráč odvede možná svoji nejlepší práci.

Tehdy prochází obdobím, kdy se výrazně přiklání k rhythm’n’blues, jak dokládá série nahrávek pro King Records z prosince 1947, na nichž Page hraje s bluesovým shouterem Wynonie Harrisem.

V jeho tehdejší gramodeskové produkci nesmí zapadnout společné snímky s jazzovým kytaristou Teddy Bunnem. Oba sólisté byli v optimální formě a ve studiu musela evidentně panovat pohoda. Nahrávky jsou součástí vinylové kompilace Hot Lips Page: Feelin‘ High And Happy (Original 1938 – 1941 Recordings) vydané v roce 1971 u RCA Victor.

dodnes nevyjasněné úmrtí

V roce 1949 je členem kvintetu ve složení Charlie „Bird“ Parker (altsaxofon), Lester Young (tenorsaxofon), Max Kaminski (trubka) a nevidomý pianista Lennie Tristano. Pětice vystoupí v rámci slavnostního otevření  klubu Birdland.

Poprvé také navštíví Evropu. Před nadšenými davy jazzových fanoušků zahraje na pařížském Paris Jazz Festival. Ve stejném roce nazpívá společně se zpěvačkou a herečkou Pearl Bailey skladbu Baby, It’s Cold Outside, která dosáhne solidního ohlasu na popovém žebříčku.

Na začátku padesátých let Hot Lips Page pendluje v rámci velkých turné mezi Spojenými státy americkými a starým kontinentem. Zároveň pravidelně nahrává ve studiu.

Slibně se rozvíjející kariéru náhle přeruší silný srdeční záchvat, jemuž šestačtyřicetiletý Hot Lips podlehne, za dodnes ne zcela objasněných okolností, po týdnu stráveném na lůžku v nemocnici Harlem Hospital.

Ačkoliv fakta z Pageova katalogu nahrávek naznačují, že nedostal od osudu tolik příležitostí, kolik by si zasloužil, zanechal po sobě nádherné hudební dědictví. Svět populární hudby předčasně opustila významná osobnost, stojící coby veledůležitá sudička u kolébky rhythm’n’blues.

Ukázky:

Walter Page’s Blue Devils: Blue Devil Blues
https://youtu.be/K51s5KBDZ9Y
Skull Duggery – https://youtu.be/NzWGK2rxTyM
Feelin‘ High And Happy – https://youtu.be/cEr8viWbZRI
Artie Shaw: Sometimes I Feel Like A Motherless Child
https://youtu.be/rTkeJ6CJI4c
Minton’s Jam Session – https://youtu.be/cIayZSIhAtc
St. James Infirmary – https://youtu.be/_IpytA9Ya-Y
Harlem Rumbain‘ The Blues – https://youtu.be/iZIthlkcHPg
Last Call For Alcohol – https://youtu.be/G0Ag9Xz5yNM
Pearl Bailey & Hot Lips Page: Baby Its Cold Outside
https://youtu.be/OeGXHKzdZwg
Wynonie Harris: Good Rocking Tonight
https://youtu.be/Xo9auUfitVA
You’d Be Frantic Too – https://youtu.be/WIZee78EdO0

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..