Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Jak dva židovští kluci z detroitské střední třídy zamaskovali magnetofony za mutantní funkovou revoluci – a proč jejich paranoidní humor dnes zní podezřele současně.
#SoundOfDetroit
Na obalech vypadali jako mutantní disco kapela z ghetta, ve skutečnosti šlo o dva vzdělané kluky z Detroitu s magnetofony, ironií a posedlostí rozporem. Was (Not Was) spojili funk, politickou paranoiu a absurdní humor do hudby, která se tváří jako zábava – a přitom nepřestává klást nepříjemné otázky.
Motown se začal drolit a groove se vydal vlastní cestou
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices
Hudební Detroit na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přestal znít uhlazeně. Motown, dlouho považovaný za dokonalý stroj na hity, začal ztrácet kontrolu nad vlastním ekosystémem a město, poznamenané sociálním napětím i ekonomickým úpadkem, hledalo nový rytmus. Kytarista Dennis Coffey, do té doby anonymní, ale nepostradatelná součást výrobní linky Funk Brothers, v této chvíli vystoupil ze stínu. Album Evolution z roku 1971 není manifestem ani gestem vzdoru – je zvukovým dokumentem okamžiku, kdy se detroitský groove poprvé nadechl bez dozoru.
Pokračování textu Dennis Coffey – Evolution (1971): když se detroitský funk utrhl z řetězu
Wonderova hudba má eleganci a promyšlenou vyváženost
#SoundOfDetroit
Album, které pomohlo změnit pohled na americký soul. Deska, na níž mladý Stevie Wonder přetavil technologii, introspekci i neklid sedmdesátých let do jednoho z nejhlubších groovů moderní hudby. Innervisions nezní ani jako Motown, ani jako soul, ani jako funk. Zní jako Stevie Wonder — poprvé naplno.
Pokračování textu Stevie Wonder – Innervisions: Když hudba vidí dál než svět kolem
Půltucet skladeb, které jsou důkazem, že Detroit nebouchal jen v jednom tónu.
#SoundOfDetroit
Hudební Detroit šedesátých a sedmdesátých let nereprezentovala jen jedna kapela, jeden zvuk ani jeden příběh. Byl to městský tlakový hrnec, kde se potkával syrový rock s funkem, psychedelií, rhythm’n’blues i tichým, úchvatně fascinujícím soulem Motownu.
Pokračování textu Playlist Sound of Detroit #1 : Šest skladeb, které hoří stejným žárem jako MC5
Příběh skupiny, která si udržela vlastní tón i v časech, kdy se Motown otřásal v základech.
#SoundOfDetroit
Detroit je město, které učí držet rytmus i ve chvílích, kdy se okolní konstrukce třesou. Four Tops jsou toho dokonalým důkazem: čtyři hlasy, které dozrávaly mezi továrními sirénami, zakouřenými kluby a sny, jež se odkládaly tak dlouho, až se jednoho dne staly skutečností.
Pokračování textu Reach Out: Jak Four Tops přežili změny v Motownu i odchod Holland-Dozier-Holland
Tón po tónu stavěl americký soul na nohy
Kytarové dějiny milují pistolníky. Hrdiny, kteří přijedou do města sami, míří vysoko a nechávají za sebou spálenou zem. Jenže americká hudba má i jiný typ hrdiny – tichého šéfa rytmu, který nevede bitvu uprostřed ulice, ale drží se základů, aby se příběh nezhroutil. Steve Cropper, kytarista Stax Records, člen Booker T. & the MG’s, génius a studiová autorita. Spoluautor „(Sittin’ On) The Dock of the Bay“ zemřel. A s ním mizí řemeslo, které se už dnes neučí: umění poslouchat, nerušit – a přesto měnit běh hudebních dějin.
Pokračování textu Steve Cropper: Muž, který hrál v zájmu písně. A vždy ji trefil do černého.
Jak Detroit zformoval nejúdernější skladatelský tým popové historie
#SoundOfDetroit
Ve městě, kde hluk montážních linek a lisoven v automobilkách přehlušoval vlastní myšlenky, dokázali tři mladí Detroiťané – pojmenovaní Holland-Dozier-Holland – přetavit tlak průmyslové megapole, gospelové kořeny a popovou intuici do zvuku, který definoval šedesátá léta.
Pokračování textu Holland-Dozier-Holland: Montážní linka zázraků
Nekončící second line
#NOLAGroove
New Orleans nezní potichu. Město mluví žesťmi, odpovídá bubny, nadechuje se v rytmu kroků second-line a vydechuje groove, který má chuť pouličního prachu i vůni lidského potu. Dechové soubory tu nejsou turistickou kulisou ani sentimentálním odkazem minulosti — jsou nervovou soustavou městských čtvrtí, živým organismem rozkročeným mezi pohřebním rituálem a pouliční extází, mezi pamětí a nelítostnou přítomností.
Pokračování textu Brass bandy New Orleans: Zvuk, který drží město pohromadě