Neville Brothers: Yellow Moon | Čtyři bratři v jednom domě

Jak Daniel Lanois v domě na St. Charles Avenue zachytil čtyři rozdílné hudební povahy.
#NOLAGroove

Neville Brothers: Yellow Moon (1989, A&M Records)
Neville Brothers: Yellow Moon (1989, A&M Records)

Daniel Lanois postavil studio v pětipatrovém domě na St. Charles Avenue, několik minut od Valence Street, kde Nevillové žili. Uvnitř zachytil čtyři rozdílné hudební povahy a část rytmické páteře složil ze smyček jejich vlastní perkusivní hry. Album Yellow Moon pak kapelu dostalo k publiku, na něž předchozí pokus o crossover nedosáhl.

Pokračování textu Neville Brothers: Yellow Moon | Čtyři bratři v jednom domě

Be sociable and share

Cleo Sol – Gentlewoman

Otevřenost není bezbrannost

Cleo Sol: Gentlewoman (2026, Forever Living Originals)
Cleo Sol: Gentlewoman (2026, Forever Living Originals)

Lednový singl „Nothing Is Impossible With You“ působil dojmem samostatné modlitby. O sedm měsíců později se podobné otázky vracejí na Gentlewoman. Cleo Sol na pátém sólovém albu dál věří v lásku, rodinu i odpuštění, ale mnohem víc než dřív zkoumá, co člověk potřebuje uchránit sám v sobě.

Pokračování textu Cleo Sol – Gentlewoman

Be sociable and share

Ed Motta: Hudba k filmům, které nikdo nenatočil

Portrét hudebníka, který se učil z desek, chtěl mít pod kontrolou každý zvuk a ani v angličtině neopustil Tijucu.
#LetniLongRead, #MPBMapa

Ed Motta, 2014 (Credit photo: WOMEX, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Ed Motta, 2014 (Credit photo: WOMEX, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Česká hudební publicistika o Edu Mottovi úplně nemlčela. Grundfunk s ním odvysílal rozhovor a roku 2018 představil jím sestavenou kompilaci Too Slow to Disco Brasil; 5. května 2016 Motta vystoupil v Paláci Akropolis a smyčce pro desku Behind the Tea Chronicles se nahrávaly v Praze. Jednotlivé české stopy tedy existují. Přesto se z něj u nás nestalo jméno, k němuž by se soustavně vracely kulturní rubriky a hudební magazíny. Nejspíš ne proto, že by byl příliš složitý. Spíš se nevešel do přihrádek: pro jazz příliš popový, pro pop příliš jazzový, pro world music málo exotický a pro alternativu podezřele uhlazený. K jeho pětapadesátinám proto nezaplňujeme bílé místo. Spojujeme body, z nichž se dosud nestala mapa.

Pokračování textu Ed Motta: Hudba k filmům, které nikdo nenatočil

Be sociable and share

Ed Motta za gramofonem: šest zastavení na Too Slow to Disco Brasil

Šest skladeb z Mottovy sbírky brazilských vinylů – od raritního privátního singlu a Yamahy CP-80 přes Lincolna Olivettiho až k Ritě Lee.
#MPBMapa

Artwork vychází z ilustrace Murila Thaveiry pro Too Slow to Disco Brasil; redakční adaptace pomocí generativní AI.
Artwork vychází z ilustrace Murila Thaveiry pro Too Slow to Disco Brasil; redakční adaptace pomocí generativní AI.

Stažená střecha Corvetty, jedna ruka na volantu a teplý vítr v bujné – nebo pomalu řídnoucí – kštici. Tak na FluxFM uváděli Too Slow to Disco Brasil, kompilaci, pro niž Ed Motta vybral devatenáct brazilských nahrávek ze sedmdesátých a osmdesátých let. U šesti z nich se zastavujeme den před jeho narozeninami.

Pokračování textu Ed Motta za gramofonem: šest zastavení na Too Slow to Disco Brasil

Be sociable and share

Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu

Písně nesly jeho jméno. Jejich zvuk patřil celé kapele.
#LetníLongRead

Robbie Robertson při slavnostním uvedení do Rock'n'Roll Hall of Fame, New York 6. března 2000 (Credit photo: Kingkongphoto & www.celebrity-photos.com from Laurel Maryland, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Robbie Robertson při slavnostním uvedení do Rock’n’Roll Hall of Fame, New York 6. března 2000 (Credit photo: Kingkongphoto & www.celebrity-photos.com from Laurel Maryland, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Narodil se v Torontu, hudebně dospěl v barech amerického Jihu a v The Band napsal písně, které zněly, jako by tu byly odjakživa. Hudební životopis Robbieho Robertsona  je však také příběhem pěti mužů, kteří společně vytvořili zvuk, o nějž se později nedokázali spravedlivě podělit.

Pokračování textu Robbie Robertson – Kanaďan, který Americe vrátil její vlastní hudbu

Be sociable and share

Silent Stream: Jeden telefonát, deset společných písní

Neil Jones a Nick Corbin natočili soulovou desku, o níž noční whisky a uspávací procházky prozradí víc než lockdownový livestream

Silent Stream, společné album Neila Jonese a Nicka Corbina. Monks Road Records, 2026.
Silent Stream, společné album Neila Jonese a Nicka Corbina. Monks Road Records, 2026.

Pandemický livestream může být vysvětlením, jak se Neil Jones a Nick Corbin potkali, nikoli jak vzniklo Silent Stream. Chybějící část příběhu vede přes whisky v edinburském Bow Baru, telefonát, který přišel v prvních měsících Corbinova otcovství, a rok přeposílání nápadů mezi Tamworthem a Londýnem až k týdnu v essexském studiu. Výsledkem není Nickova sólovka s hostujícím členem Stone Foundation, ale deset písní se dvěma rovnocennými autorskými podpisy.

Pokračování textu Silent Stream: Jeden telefonát, deset společných písní

Be sociable and share

Thundercat mění baskytaru v osobní nervovou soustavu

Jak si vybrat štěstí, když vás všechno rozptyluje
#LetniLongRead

Thundercat před svým logem, 2018 (Credit photo: FifthLegend from Eagan, Minnesota, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Thundercat před svým logem, 2018 (Credit photo: FifthLegend from Eagan, Minnesota, USA, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Stephen Bruner dokáže proměnit baskytaru v hračku, úkryt i poplašné zařízení. Pod jménem Thundercat zpívá o kočkách, videohrách, alkoholu, sexu a konci světa, jako kdyby se všechno odehrávalo v jednom pokoji a zároveň v několika galaxiích. Jeho nové album Distracted však naznačuje, že za přebytkem tónů, vtipů a kulturních odkazů vždycky probíhal ještě jiný souboj. Zápas o schopnost zůstat chvíli na jednom místě – a vydržet tam sám se sebou.

Pokračování textu Thundercat mění baskytaru v osobní nervovou soustavu

Be sociable and share

Muž, který slyšel budoucnost: Clive Davis a šedesát let popové revoluce

Clive Davis nikdy nenapsal slavnou píseň. Vlastně nenapsal ani notu. Přesto by bez něj zněla populární hudby druhé poloviny 20. století jinak.
#LetniLongRead

Clive Davis ve své kanceláři, 1980 (Credit photo: Marty Reichental / Associated Press, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Clive Davis ve své kanceláři, 1980 (Credit photo: Marty Reichental / Associated Press, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Clive Davis zemřel na konci června 2026 ve věku čtyřiadevadesáti let. Nekrology připomínaly dlouhý seznam jmen: Janis Joplin, Santana, Bruce Springsteen, Whitney Houston, Alicia Keys… jenže právě ten seznam zakrývá to nejzajímavější. Davis nebyl producent ani skladatel. Neproslavil se hlasem ani hrou na nástroj. Jeho nástrojem nebyla kytara ani klavír. Byla to schopnost ve správnou chvíli říct ano. A málokdo v dějinách populární hudby svému úsudku věřil tak neochvějně jako on.

Pokračování textu Muž, který slyšel budoucnost: Clive Davis a šedesát let popové revoluce

Be sociable and share