Soul Archivy - Strana 3 z 28

Jan Kořínek a jeho Hammond B3: páteční groove, který se nezastaví

Soul Hitchhikers v Jazz Docku ukázali, jak může znít radost, řemeslo i noční klubový tep — i když publikum zůstává spíš u stolů než na parketu.

Jan Kořínek ft. Soul Hitchhikers, Jazz Dock Praha, 10. dubna 2026 (Credit Photo: @cernejpudinkcz / Radek Plichta)

Honza Kořínek se v pozdně nočním Jazz Docku představil hutným groovem, jenž vibroval jako roztočený Leslie. Soul Hitchhikers hráli s energií, která by si zasloužila tanec, ale i tak si jejich hudba našla cestu mezi stolky a světlem až k těm, kteří přišli poslouchat a nechat se vtáhnout.

Pokračování textu Jan Kořínek a jeho Hammond B3: páteční groove, který se nezastaví

Počet přečtení: 1 445

Be sociable and share

Mod: elegance na amfetaminu

Jak londýnské kluby, americký soul a posedlost stylem vytvořily jednu z nejvlivnějších městských kultur šedesátých let.

Mods na Lambrettě 175 TV 3. série z roku 1962 (Credit photo: Sergio Calleja (Life is a trip), Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Mod nebyl hudební žánr. Byl to způsob, jak projít městem, aniž by člověk ztratil tvář. Jak nastoupit do autobusu, stát u baru v Soho, tančit ve tři ráno, když se Londýn teprve nadechuje. Hudba byla kulisa i kompas. Ale Mod byl především styl. A styl je disciplína, která neodpouští.

Pokračování textu Mod: elegance na amfetaminu

Počet přečtení: 643

Be sociable and share

Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Začali na okraji londýnské scény – a skončili jako hlas celé éry.
#UKPunk1976

The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

V hudbě existují kapely, které chtějí změnit zvuk. A pak ty, které chtějí změnit způsob, jakým svět slyší sám sebe. The Clash patřili k těm druhým. Punk pro ně nebyl destinací, ale startovní čárou. A když se z ní rozběhli, ukázalo se, že jejich příběh nebude o stylu, ale o prostoru — o tom, kolik reality se dá vměstnat do tří minut, aniž by se to celé rozpadlo.

Pokračování textu Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Počet přečtení: 738

Be sociable and share

Mink DeVille: hudba, která zůstala

Vokál Willyho DeVillea, paměť města a písně, které nikdy nepotřebovaly být moderní

Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Mink DeVille nikdy nebyli kapelou okamžiku. Jejich písně nevznikaly proto, aby reagovaly na to, co právě letí v hitparádách. Chtěly zůstat součástí jedinečné hudební scény, i když se svět kolem rychle mění. Hlas Willyho DeVillea v sobě nesl paměť města, které se nikdy netvářilo mile – blues bez pózy, latinskou melancholii, pouliční romantiku a vyprávění, jež se neptá, jestli je ještě módní. Nevracíme se k „zapomenuté“ kapele, ale pokusíme se znovu objevit hudbu, která nikdy neodešla, jen se stáhla do pozadí.

Pokračování textu Mink DeVille: hudba, která zůstala

Počet přečtení: 897

Be sociable and share

James Jamerson: basista, který dal Motownu pulz

Basista, který změnil roli nástroje – a zůstal přitom ve stínu
#SoundOfDetroit

James Jamerson, americký baskytarista, v klubu Blues Unlimited v Detroitu, 1964. (Popis fotografie dle J. K. Dobney et al., ISBN 9781588396662, s. 83.) Fair Use Slouží k vizuální identifikaci Jamese Jamersona v horní části jeho biografického článku. Subjekt zemřel v roce 1983. V současnosti není k dispozici žádná volně licencovaná fotografie ve veřejné doméně, která by mohla tento snímek nahradit. — James Jamerson, americký baskytarista, v klubu Blues Unlimited v Detroitu, 1964. (Popis fotografie dle J. K. Dobney et al., ISBN 9781588396662, s. 83.)
Fair Use
Slouží k vizuální identifikaci Jamese Jamersona v horní části jeho biografického článku. Subjekt zemřel v roce 1983. V současnosti není k dispozici žádná volně licencovaná fotografie ve veřejné doméně, která by mohla tento snímek nahradit.

Nestál u mikrofonu a jeho jméno se na obalech dlouho neobjevovalo. Přesto spoluutvářel zvuk šedesátých let víc, než si většina posluchačů uvědomovala. James Jamerson (28. 1. 1936 – 2. 8. 1983, narozen jako James Lee Jamerson) proměnil roli baskytary v popu – z rytmické opory na tichého vypravěče.

Pokračování textu James Jamerson: basista, který dal Motownu pulz

Počet přečtení: 540

Be sociable and share

Café Bleu: pop, který se odvážil nevědět

Debut skupiny The Style Council jako otevřený stav – album, které místo hotové vize nabídlo pochybnost, rozhovor a klidnou nejistotu.

The Style Council: Café Bleu (1984, Polydor)

Album Café Bleu se k posluchačům v roce 2026 nevrací jako potvrzení, ale jako otázka. Už v době svého vzniku odmítalo být jednotné, rozhodné a „hotové“ – a nová souhrnná kompilace Café Bleu (Special Edition) tenhle rys spíš zvýrazňuje, než aby ho uhlazovala. Nejde o desku, která by chtěla vyhrát spor. Spíš o záznam období, kdy se pop rozhodl mluvit tišeji a připustit pochybnost jako tvůrčí metodu.

Pokračování textu Café Bleu: pop, který se odvážil nevědět

Počet přečtení: 600

Be sociable and share

Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Jak dva židovští kluci z detroitské střední třídy zamaskovali magnetofony za mutantní funkovou revoluci – a proč jejich paranoidní humor dnes zní podezřele současně.
#SoundOfDetroit

Was (Not_Was) - Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens) — Was (Not_Was) – Chrysalis Records Promo photo (zleva Don Was, Sweet Pea Atkinson, David Was a Sir Harry Bowens)

Na obalech vypadali jako mutantní disco kapela z ghetta, ve skutečnosti šlo o dva vzdělané kluky z Detroitu s magnetofony, ironií a posedlostí rozporem. Was (Not Was) spojili funk, politickou paranoiu a absurdní humor do hudby, která se tváří jako zábava – a přitom nepřestává klást nepříjemné otázky.

Pokračování textu Was (Not Was): Špioni v domě funku, kteří si dělali legraci z apokalypsy dřív, než to bylo cool

Počet přečtení: 1 077

Be sociable and share

Dennis Coffey – Evolution (1971): když se detroitský funk utrhl z řetězu

Motown se začal drolit a groove se vydal vlastní cestou
#SoundOfDetroit – Forgotten Voices

Dennis Coffey and the Detroit Guitar Band: Evolution (1971, Sussex Records)

Hudební Detroit na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přestal znít uhlazeně. Motown, dlouho považovaný za dokonalý stroj na hity, začal ztrácet kontrolu nad vlastním ekosystémem a město, poznamenané sociálním napětím i ekonomickým úpadkem, hledalo nový rytmus. Kytarista Dennis Coffey, do té doby anonymní, ale nepostradatelná součást výrobní linky Funk Brothers, v této chvíli vystoupil ze stínu. Album Evolution z roku 1971 není manifestem ani gestem vzdoru – je zvukovým dokumentem okamžiku, kdy se detroitský groove poprvé nadechl bez dozoru.

Pokračování textu Dennis Coffey – Evolution (1971): když se detroitský funk utrhl z řetězu

Počet přečtení: 1 158

Be sociable and share