Soul Archivy - Strana 3 z 29

Tony Wilson: autor, který věděl, co píseň unese

Hudebník, který stál u zrodu jedné z nejúspěšnějších britských kapel sedmdesátých let

Singl Tony Wilson: I Like Your Style / What Does It Take (1980, Edigsa)

Tony Wilson byl typem muzikanta, který rozumí tomu, jak píseň funguje zevnitř — jak drží rytmus, jak se staví melodie, co unese aranž a co už ne. Když 24. dubna 2026 zemřel ve svém domě na Trinidadu ve věku 89 let, odešel člověk, který spoluvytvářel rané Hot Chocolate způsobem, který není na první poslech okázalý, ale je pro jejich nahrávky zásadní.

Pokračování textu Tony Wilson: autor, který věděl, co píseň unese

Počet přečtení: 581

Be sociable and share

Fine Young Cannibals nikdy nezpívali z pozice vítězů

Soul bez pózy, hlas bez alibi
#LondonBetween, #QuietSoulUK | Soul & Style

„Raději budu lopatou kydat hovna, než žít ze své minulosti.“

Fine Young Cannibals (1985, London Records)

Když to v roce 1999 prohlásil Roland Gift v interview pro deník The Guardian, nešlo o bonmot. Bylo to vymezení. Gift tím pojmenoval něco, co bylo pro Fine Young Cannibals vždy zásadní: odpor k pohodlí, které přichází s úspěchem, a nedůvěru k vlastní legendě.

O tři roky později se kapela vrátila na pódia. Bez lopaty. Bez triumfální nostalgie. A bez potřeby předstírat, že se nic nestalo.

Pokračování textu Fine Young Cannibals nikdy nezpívali z pozice vítězů

Počet přečtení: 1 235

Be sociable and share

Ray Charles: Genius + Soul = Jazz

Genius + Soul = Jazz: album, které není třeba obhajovat

#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.

Ray Charles: Genius + Soul = Jazz (1961, Impulse! Records)

Na začátku roku 1961 se Ray Charles ocitl na neznámém území – mezi velkou jazzovou kapelou, studiovými hráči z okruhu Counta Basieho a vlastním grooveovým instinktem. Výsledkem je album, které nevysvětluje, ale rovnou přehrává.

Pokračování textu Ray Charles: Genius + Soul = Jazz

Počet přečtení: 1 606

Be sociable and share

Playlist Šest varhan Hammond B3, jeden groove

Šest hammondkářů, šest přístupů, jeden groove. Od Jimmyho Smithe, Shirley Scott po Larryho Younga — Hammond B3, který změnil jazz.

Hammondky nejsou jen nástroj. Jsou to varhany, které se naučily dýchat mimo kostel – v klubech, na pódiích, v zakouřených místnostech, kde groove držel večer pohromadě. Soul‑jazz z nich udělal hlas těla i paměti: rytmus, který se opakuje, ale nikdy nezní stejně.

Pokračování textu Playlist Šest varhan Hammond B3, jeden groove

Počet přečtení: 1 472

Be sociable and share

Jan Kořínek a jeho Hammond B3: páteční groove, který se nezastaví

Soul Hitchhikers v Jazz Docku ukázali, jak může znít radost, řemeslo i noční klubový tep — i když publikum zůstává spíš u stolů než na parketu.

Jan Kořínek ft. Soul Hitchhikers, Jazz Dock Praha, 10. dubna 2026 (Credit Photo: @cernejpudinkcz / Radek Plichta)

Honza Kořínek se v pozdně nočním Jazz Docku představil hutným groovem, jenž vibroval jako roztočený Leslie. Soul Hitchhikers hráli s energií, která by si zasloužila tanec, ale i tak si jejich hudba našla cestu mezi stolky a světlem až k těm, kteří přišli poslouchat a nechat se vtáhnout.

Pokračování textu Jan Kořínek a jeho Hammond B3: páteční groove, který se nezastaví

Počet přečtení: 1 454

Be sociable and share

Mod: elegance na amfetaminu

Jak londýnské kluby, americký soul a posedlost stylem vytvořily jednu z nejvlivnějších městských kultur šedesátých let.

Mods na Lambrettě 175 TV 3. série z roku 1962 (Credit photo: Sergio Calleja (Life is a trip), Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Mod nebyl hudební žánr. Byl to způsob, jak projít městem, aniž by člověk ztratil tvář. Jak nastoupit do autobusu, stát u baru v Soho, tančit ve tři ráno, když se Londýn teprve nadechuje. Hudba byla kulisa i kompas. Ale Mod byl především styl. A styl je disciplína, která neodpouští.

Pokračování textu Mod: elegance na amfetaminu

Počet přečtení: 670

Be sociable and share

Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Začali na okraji londýnské scény – a skončili jako hlas celé éry.
#UKPunk1976

The Clash, Chateau Neuf, Oslo, Norway, (21. 5. 1980) (Credit photo: Helge Øverås, Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

V hudbě existují kapely, které chtějí změnit zvuk. A pak ty, které chtějí změnit způsob, jakým svět slyší sám sebe. The Clash patřili k těm druhým. Punk pro ně nebyl destinací, ale startovní čárou. A když se z ní rozběhli, ukázalo se, že jejich příběh nebude o stylu, ale o prostoru — o tom, kolik reality se dá vměstnat do tří minut, aniž by se to celé rozpadlo.

Pokračování textu Když punk nestačí | The Clash a hudba, která chtěla vysvětlit svět

Počet přečtení: 757

Be sociable and share

Mink DeVille: hudba, která zůstala

Vokál Willyho DeVillea, paměť města a písně, které nikdy nepotřebovaly být moderní

Punkový zpěvák a kytarista Willy DeVille, Noord-Hollands Archief, sbírka Fotopersbureau De Boer(Credit Photo: Noord-Hollands Archief / Fotoburo de Boer / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Mink DeVille nikdy nebyli kapelou okamžiku. Jejich písně nevznikaly proto, aby reagovaly na to, co právě letí v hitparádách. Chtěly zůstat součástí jedinečné hudební scény, i když se svět kolem rychle mění. Hlas Willyho DeVillea v sobě nesl paměť města, které se nikdy netvářilo mile – blues bez pózy, latinskou melancholii, pouliční romantiku a vyprávění, jež se neptá, jestli je ještě módní. Nevracíme se k „zapomenuté“ kapele, ale pokusíme se znovu objevit hudbu, která nikdy neodešla, jen se stáhla do pozadí.

Pokračování textu Mink DeVille: hudba, která zůstala

Počet přečtení: 909

Be sociable and share