Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Příběh skupiny, která si udržela vlastní tón i v časech, kdy se Motown otřásal v základech.
#SoundOfDetroit
Detroit je město, které učí držet rytmus i ve chvílích, kdy se okolní konstrukce třesou. Four Tops jsou toho dokonalým důkazem: čtyři hlasy, které dozrávaly mezi továrními sirénami, zakouřenými kluby a sny, jež se odkládaly tak dlouho, až se jednoho dne staly skutečností.
Pokračování textu Reach Out: Jak Four Tops přežili změny v Motownu i odchod Holland-Dozier-Holland
Tón po tónu stavěl americký soul na nohy
Kytarové dějiny milují pistolníky. Hrdiny, kteří přijedou do města sami, míří vysoko a nechávají za sebou spálenou zem. Jenže americká hudba má i jiný typ hrdiny – tichého šéfa rytmu, který nevede bitvu uprostřed ulice, ale drží se základů, aby se příběh nezhroutil. Steve Cropper, kytarista Stax Records, člen Booker T. & the MG’s, génius a studiová autorita. Spoluautor „(Sittin’ On) The Dock of the Bay“ zemřel. A s ním mizí řemeslo, které se už dnes neučí: umění poslouchat, nerušit – a přesto měnit běh hudebních dějin.
Pokračování textu Steve Cropper: Muž, který hrál v zájmu písně. A vždy ji trefil do černého.
Jak Detroit zformoval nejúdernější skladatelský tým popové historie
#SoundOfDetroit
Ve městě, kde hluk montážních linek a lisoven v automobilkách přehlušoval vlastní myšlenky, dokázali tři mladí Detroiťané – pojmenovaní Holland-Dozier-Holland – přetavit tlak průmyslové megapole, gospelové kořeny a popovou intuici do zvuku, který definoval šedesátá léta.
Pokračování textu Holland-Dozier-Holland: Montážní linka zázraků
Nekončící second line
#NOLAGroove
New Orleans nezní potichu. Město mluví žesťmi, odpovídá bubny, nadechuje se v rytmu kroků second-line a vydechuje groove, který má chuť pouličního prachu i vůni lidského potu. Dechové soubory tu nejsou turistickou kulisou ani sentimentálním odkazem minulosti — jsou nervovou soustavou městských čtvrtí, živým organismem rozkročeným mezi pohřebním rituálem a pouliční extází, mezi pamětí a nelítostnou přítomností.
Pokračování textu Brass bandy New Orleans: Zvuk, který drží město pohromadě
Když se město vrátí do tebe dřív, než se ty vrátíš do něj
#NOLAGroove
Na albu Goin’ Back to New Orleans z roku 1992 se Mac Rebennack alias Dr. John nevrací jen domů. Vrací se tam, kde vyrůstal, k sobě. Do míst, kde se hudba mísí se životem, kde rytmus kráčí před melodií a kde i smutek má vlastní groove. Je to jeho nejupřímnější vyznání městu, které ho stvořilo – a které on po celý život znovu skládal z tónů, vůní a příběhů.
Pokračování textu Kouzlo návratu: Dr. John a město, které nikdy neopustil
Od raných hitů přes hurikány, segregaci i spolupráci s legendami – Irma Thomas stále s grácií spojuje rodinnou tradici, hudební dědictví a lidskost New Orleans.
#NOLAGroove
Irma Thomas, přezdívaná „Soul Queen of New Orleans“, prožila život mezi pódiem a každodenností. Její cesta měla všechny výšky a pády, které zná i město samo – možná jen o něco extrémnější než běžné životní příběhy. Už dávno by mohla odpočívat na vavřínech, ale pro ni je nejcennější vděčné publikum. Přestože je známou hudební osobností, detaily jejího příběhu zůstávají pro mnoho posluchačů skryté.
Pokračování textu Královna neworleanského soulu Irma Thomas vždy zpívala o životě
Don Was a debut, který dává městu nový tep
#SoundOfDetroit
Detroit je město, které se potýká s mnoha problémy. Vylidňuje se a o jeho obyvatelích už téměř nic neslyšíme. Tedy kromě zpráv o násilí a protestech. A přesto nemlčí. Don Was se s kapelou Pan-Detroit Ensemble obrací ke svému rodnému městu ne jako ke kulise, ale jako ke zdroji – bolesti, paměti i vytrvalého groove, který přežívá každé protivenství.
Pokračování textu Pan-Detroit Ensemble: groove jako forma přežití
Šest dekád výprav za blues, funkem, soulem a jazzem
#NOLAGroove
Jeden z těch muzikantů, kteří nikam nespěchali — protože když máte vlastní groove, svět si vás najde sám. Walter “Wolfman” Washington (20. 12. 1943 – 22. 12. 2022, narozen jako Edward Joseph Washington Jr.) hrál tak, jak New Orleans dýchá: lehce, samozřejmě, s neokázalým mistrovstvím. Šest desetiletí se vracel na stejná pódia a ke stejným lidem, jako by hudba byla formou sousedské konverzace, která nikdy neskončí. A zanechal po sobě nejen desky, ale hlavně vzpomínku na člověka, který bral hudbu jako životní povolání i jako veřejnou službu.
Pokračování textu Walter “Wolfman” Washington: Naučil svou kytaru vyprávět