Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Rozloučení s pódiem, ne s hudbou. Esej o jednom z nejvýraznějších hlasů brazilské hudby, který nikdy neznal hranice.
#MPBMapa
Na konci své koncertní cesty se Milton Nascimento neodmlčel. Jen se rozhodl již veřejně nevystupovat, aby dál naslouchal tomu, co ho provázelo celým životem – tichému tepu hudby. Přezdívali mu Hlas Boží, ale on sám by spíš řekl, že jen poslouchal zemi a lidi, kteří v ní zpívají.
Pokračování textu Milton Nascimento – hlas, který se dotýká nebe
Jak hnutí manguebeat proměnilo brazilskou kulturu a proč jeho rytmus stále rezonuje světem
#MPBMapa
Když se na začátku devadesátých let minulého století objevilo v Recife – městě ležícím ve státě Pernambuco v severovýchodním cípu Brazílie – hnutí zvané Manguebeat, znělo to jako kulturní výbuch z bahna. Hudba, která spojila rytmy maracatu s rapem a rockem, v sobě nesla stejné množství hněvu i naděje.
Její vizí bylo oživit město, jehož tep se ztrácel pod betonem, a otevřít prostor pro novou estetiku – lokální i globální zároveň. Díky tomutu impulzu vznikl jeden z nejodvážnějších projevů brazilské modernosti: album Afrociberdelia.
Vyvrhel, který se stal klasikem: jak muž z předměstí São Paula změnil tvář brazilské hudby a proč jeho dílo dodnes pulsuje jako neklidný tep města
#MPBMapa
Itamar Assumpção byl ztělesněním neklidu. Umělec z periferie, provokující svou hudbou i postojem, si zvolil cestu vyhnance – a právě díky tomu vytvořil jedno z nejradikálnějších děl Música popular brasileira. Jeho hlas je i dnes stále fascinující, neotesaný, nelítostný i krásně křehce opravdový.
Pokračování textu Hlas betonového velkoměsta, vzdoru a poezie – Itamar Assumpção
Apocalypse jako hledání rovnováhy mezi duchovnem a zvukem
Je to víc než půl století, co kytarista John McLaughlin usedl do kanceláře svého manažera na newyorské 57. ulici. Za okny byl slyšet hluk z blízkého Manhattanu. Tep doby, která se měnila rychleji, než stíhali hudebníci ladit. McLaughlin, tehdy čerstvě po rozpadu první sestavy Mahavishnu Orchestra, tiše pronesl větu: „Aby mohla přijít nová éra, ta stará musí zemřít.“
Ta věta dnes zní jako epitaf i proroctví zároveň.
Pokračování textu Mahavishnu John McLaughlin a znovuzrození z chaosu
Tenkrát britský art rock definitivně ztratil studiovou uhlazenost a proměnil se v koncertní glamour výheň – pulsující, dramatickou a nezapomenutelnou
#RoxyFerryFiles
V létě 1976, na vrcholu slávy a zároveň na prahu tvůrčí pauzy, vydali Roxy Music své jediné koncertní album klasické éry. Viva! Roxy Music není pouhým záznamem turné – je to koncentrovaná esence jejich elegance, dekadence a syrové koncertní energie.
Pokračování textu Roxy Music – Viva!: Když art rock shořel na pódiu
Hudba, která zrcadlí lesk i chladnou krásu své doby
#RoxyFerryFiles
V roce 1985 se Bryan Ferry ocitl v bodě, kdy mohl svou kariéru uzavřít jako úctyhodnou minulost – nebo ji znovu předefinovat. Sólové album Boys and Girls dokázalo obojí: navázalo na odkaz Roxy Music a zároveň se stalo ikonou sofistikovaného popu poloviny osmdesátých let. Hudba i vizuál mluvily jazykem luxusu, a přesto si uchovaly chladnou eleganci, která byla pro Ferryho typická..
Pokračování textu Bryan Ferry – Boys and Girls: aristokrat popu na vrcholu osmdesátek
Album, na kterém Roxy Music sundali rukavičky a nechali zaznít svou temnější, divočejší stránku.
#RoxyFerryFiles
Provokativní obal, temnější zvuk a skladby, které balancují mezi romantikou a dekadencí. Čtvrté album Roxy Music, Country Life (1974), je možná nejméně „uhlazené“ z jejich klasické éry, ale o to víc odhaluje kapelu v plné síle – sebevědomou, experimentující a ochotnou riskovat. Bryan Ferry a spol. zde míchají glam rock s art popem, country nálady s evropskou elegancí a ironii s upřímným patosem.
Pokračování textu Roxy Music – jak britská venkovská elegance dobývala Ameriku
Hudba německé scény 70. let, kde jazz, rock a elektronika vytvářely nové experimentální světy
Mezi lety 1970 a 1980 se v Německu rodila hudba, která stála mimo hlavní proud. Jazzoví a rockoví hudebníci experimentovali se syntezátory, studiovými efekty a smyčkami. Vytvářeli skladby, které inspirovaly – a stále inspirují – žánry jako elektronická hudba, ambient, postpunk či moderní jazz.
Pokračování textu Playlist German Electronic Music: Syntezátorové sny a jazzové kořeny (1970–1980)