Alice Coltrane: Vnitřní vesmír moderního jazzu

Hudba, která nehledala pokračování, ale proměnu

Americká jazzová pianistka a harfenistka Alice Coltrane na reklamní fotografii pro propagaci alba World Galaxy (1972) (Credit photo: Unknown photographer, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Americká jazzová pianistka a harfenistka Alice Coltrane na reklamní fotografii pro propagaci alba World Galaxy (1972) (Credit photo: Unknown photographer, Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Tento text vzniká ve stínu výroční série #MilesAndTrane100. Ne jako dodatek, ale jako tiché připomenutí, že příběh moderního jazzu se neuzavírá datem 17. července 1967. Když umlkl saxofon Johna Coltranea, nezůstalo po něm jen dědictví v podobě nahrávek, ale i otevřená otázka, co všechno může hudba ještě nést. Alice Coltrane (27. 8. 1937 – 12. 1. 2007, narozena jako Alice McLeod) na ni odpověděla způsobem, který nebyl návratem, ale posunem — směrem k harfě, k varhanám, k rituálu a k víře, že zvuk může být mostem mezi světy.

Pokračování textu Alice Coltrane: Vnitřní vesmír moderního jazzu

Be sociable and share

Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Když jazz zpomalil, aby mohl jít dál
#MilesAndTrane100

Miles Davis: Birth of the Cool (1957, Capitol Records)
Miles Davis: Birth of the Cool (1957, Capitol Records)

Jedna deska. Jedenáct skladeb. Minimum pozornosti v době vzniku – a zásadní dopad později. Birth of the Cool jako tichá křižovatka dějin jazzu.

Pokračování textu Jazzová epištola čtvrtá: Birth of the Cool

Be sociable and share

Naživo s Panem Pudinkem: Středeční sklepní jazz v Nuslích

Hudba, která nepotřebuje pódium. Stačí sklep, pár nástrojů a chuť hrát spolu.

Jazz v Rockberry Bar & Music Club, Sekaninova 56, 128 00 Vinohrady, Česko, 25. 3. 2026 (Credit photo: @cernejpudinkcz)
Jazz v Rockberry Bar & Music Club, Sekaninova 56, 128 00 Vinohrady, Česko, 25. 3. 2026 (Credit photo: @cernejpudinkcz)

Na pomezí Vinohrad a Nuslí se každou středu večer děje něco nenápadného, ale podstatného. Žádné velké jméno na plakátu, žádná očekávání. Jen lidé, kteří si přišli zahrát — a zjistit, co z toho vznikne.

Pokračování textu Naživo s Panem Pudinkem: Středeční sklepní jazz v Nuslích

Be sociable and share

Charles Mingus: Balet na hraně výbuchu

The Black Saint and the Sinner Lady (1963)
Dotkni se myšlenky mé milované,
zatímco se její svět v hojnosti hroutí u mých nohou.

#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.

Charles Mingus: The Black Saint and the Sinner Lady (1963, Impulse! Records)
Charles Mingus: The Black Saint and the Sinner Lady (1963, Impulse! Records)

V létě 1963 se v obchodech objevila další jazzová deska. Jméno Charlese Minguse už tehdy budilo respekt, ale nebyl to kult, jakým se později stal. The Black Saint and the Sinner Lady se zpočátku tvářila jako další položka v katalogu Impulse!. Ve skutečnosti šlo o dílo, které odmítalo chovat se jako běžné LP.

Pokračování textu Charles Mingus: Balet na hraně výbuchu

Be sociable and share

Mod: elegance na amfetaminu

Jak londýnské kluby, americký soul a posedlost stylem vytvořily jednu z nejvlivnějších městských kultur šedesátých let.

Mods na Lambrettě 175 TV 3. série z roku 1962 (Credit photo: Sergio Calleja (Life is a trip), Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)
Mods na Lambrettě 175 TV 3. série z roku 1962 (Credit photo: Sergio Calleja (Life is a trip), Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0)

Mod nebyl hudební žánr. Byl to způsob, jak projít městem, aniž by člověk ztratil tvář. Jak nastoupit do autobusu, stát u baru v Soho, tančit ve tři ráno, když se Londýn teprve nadechuje. Hudba byla kulisa i kompas. Ale Mod byl především styl. A styl je disciplína, která neodpouští.

Pokračování textu Mod: elegance na amfetaminu

Be sociable and share

Dinah Washington: Šest zastavení na noční cestě královny blues

Hlas, který zní jinak po půlnoci. První noční zastavení.
#NocniPlaylisty

Je noc. Okno je pootevřené a z ulice sem doléhá jen vzdálený šum. Rádio hraje potichu — ne dost nahlas, aby rušilo, ale dost, aby člověk nezůstal sám.

A pak se ozve hlas.

Pokračování textu Dinah Washington: Šest zastavení na noční cestě královny blues

Be sociable and share

Mike Westbrook devadesátiletý: hudba, která se neomlouvá

Tvůrce, který nikdy nepřijal žádné mantinely

Mike Westbrook během uvedení jeho projektu William Blake "Glad Day" s Philem Mintonem a orchestrem v Toynbee Studios, Londýn. (6. 12. 2008) (Credit photo: Andy Newcombe, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Mike Westbrook během uvedení jeho projektu William Blake „Glad Day“ s Philem Mintonem a orchestrem v Toynbee Studios, Londýn. (6. 12. 2008) (Credit photo: Andy Newcombe, Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)

Mike Westbrook slaví devadesátiny — a pořád zůstává jedním z nejodvážnějších britských jazzových skladatelů. Od monumentálních orchestrálních děl až po intimní sólové nahrávky dokazuje, že hudba nemusí být soutěž, ale způsob, jak zůstat pravdivý. Tři ukázky, tři tváře jednoho neúnavného vypravěče.

Pokračování textu Mike Westbrook devadesátiletý: hudba, která se neomlouvá

Be sociable and share

John Coltrane: Práce, která bolela víc než úspěch

Portrét hudebníka, pro kterého bylo hledání důležitější než výsledek
#MilesAndTrane100

Americký jazzový saxofonista John Coltrane po příletu na letiště Schiphol, 26. 10. 1963 (Credit photo: Sbírka / Archiv: Fotografická sbírka Anefo, photo by: Gelderen, Hugo van / Anefo, Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication.
Americký jazzový saxofonista John Coltrane po příletu na letiště Schiphol, 26. 10. 1963 (Credit photo: Sbírka / Archiv: Fotografická sbírka Anefo, photo by: Gelderen, Hugo van / Anefo, Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication.

V klubech, kde se světlo lámalo o zakouřený vzduch a publikum se snažilo udržet krok s hudbou, působil John Coltrane (23. 9. 1926 – 17. 7. 1967) často tišeji, než by kdo čekal. Ne jako hvězda, ale jako člověk, který se ještě nechce posadit. Ne proto, že by nemohl — ale protože věděl, že práce neskončila.

Nestal se zásadní postavou jazzu proto, že by natočil krásné nebo obdivované desky. Stal se jí proto, že opakovaně narážel na hranice funkčních řešení — a odmítl je zahladit. Jeho hudba není souhrnem dosažených tvarů. Je to záznam tlaku, který si na sebe kladl, dokud se struktury nezačaly rozpadat.

Pokračování textu John Coltrane: Práce, která bolela víc než úspěch
Be sociable and share