Jazz Archivy - Strana 6 z 54

Sorry, Miles! — Libor Šmoldas vstupuje do roku Milesova století s albem, které mluví i mezi řádky

#MilesAndTrane100

Libor Šmoldas Quartet: Sorry, Miles! (2026, Bivak Records)

V rámci celoročního seriálu #MilesAndTrane100 už od ledna 2026 zveřejňuji texty mapující nejen historické momenty spojené se stým výročím Milese Davise a Johna Coltranea, ale také to, jak jejich odkaz rezonuje v současné hudbě. Po pohledu do archivů, méně známých příběhů i paralel mezi oběma legendami přichází logický krok: zaměřit se na aktuální tvorbu, která s jejich odkazem vstupuje do dialogu. Jedním z nejvýraznějších příspěvků letošního roku je nové album Libora Šmoldase Sorry, Miles!.

Pokračování textu Sorry, Miles! — Libor Šmoldas vstupuje do roku Milesova století s albem, které mluví i mezi řádky

Počet přečtení: 810

Be sociable and share

James Jamerson: basista, který dal Motownu pulz

Basista, který změnil roli nástroje – a zůstal přitom ve stínu
#SoundOfDetroit

James Jamerson, americký baskytarista, v klubu Blues Unlimited v Detroitu, 1964. (Popis fotografie dle J. K. Dobney et al., ISBN 9781588396662, s. 83.) Fair Use Slouží k vizuální identifikaci Jamese Jamersona v horní části jeho biografického článku. Subjekt zemřel v roce 1983. V současnosti není k dispozici žádná volně licencovaná fotografie ve veřejné doméně, která by mohla tento snímek nahradit. — James Jamerson, americký baskytarista, v klubu Blues Unlimited v Detroitu, 1964. (Popis fotografie dle J. K. Dobney et al., ISBN 9781588396662, s. 83.)
Fair Use
Slouží k vizuální identifikaci Jamese Jamersona v horní části jeho biografického článku. Subjekt zemřel v roce 1983. V současnosti není k dispozici žádná volně licencovaná fotografie ve veřejné doméně, která by mohla tento snímek nahradit.

Nestál u mikrofonu a jeho jméno se na obalech dlouho neobjevovalo. Přesto spoluutvářel zvuk šedesátých let víc, než si většina posluchačů uvědomovala. James Jamerson (28. 1. 1936 – 2. 8. 1983, narozen jako James Lee Jamerson) proměnil roli baskytary v popu – z rytmické opory na tichého vypravěče.

Pokračování textu James Jamerson: basista, který dal Motownu pulz

Počet přečtení: 610

Be sociable and share

Talk Talk: Od popu k tichu, od písně k prostoru

Fragment zprávy o popu jako výchozím bodu, tichu jako rozhodnutí a hudbě, která odmítla spěchat.

Mark Hollis – Talk Talk live Montreux 1986 (zdroj YouTube)

Jsou jména, která časem ztichnou tak důkladně, až se z nich stane pouhé slovo. Označení. Technický pojem. Když dnes zadáte „Talk Talk“, svět vám ochotně nabídne tarify, volání, smlouvy.

Hudba se vytratila z první vrstvy paměti. A přesto – nebo právě proto – má smysl se k ní vracet. Ne jako k legendě, ale jako k procesu mizení, který byl vědomý, vytrvalý a nakonec i radikální.

Pokračování textu Talk Talk: Od popu k tichu, od písně k prostoru

Počet přečtení: 726

Be sociable and share

Prezident cool, Lester Young

Neměl rád hluk

Tenorsaxofonista Lester Young, magazín LIFE (1944). Credit Photo: Ojon Mili. Time Inc. / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Ve třicátých letech 20. století vedl Lester Young (27. 8. 1909 – 15. 3. 1959, narozen jako Lester Willis Young) tichou, ale zásadní tenorsaxofonovou revoluci. Ne silou či mohutností tónu, ale lehkostí, swingem a důvěrou v prostor mezi notami. Ovlivnil celé generace hudebníků – od Charlieho Parkera po Sonnyho Rollinse – a přesto působil, jako by se nikam netlačil.

Pokračování textu Prezident cool, Lester Young

Počet přečtení: 865

Be sociable and share

Poslouchám. Hledám. Začínám. John Coltrane (1960)

John Coltrane o poslechu, hledání a hudbě v pohybu.
Coltrane on Coltrane | Down Beat, září 1960
#MilesAndTrane100

John Coltrane v roce 1960 nemluví jako legenda ani jako hotový hlas. Vyjadřuje se jako hudebník uprostřed práce. Přemýšlí o poslechu, o technice, o pochybnostech, o prostoru, který se teprve otevírá. Nejde o bilanci, ale o stav mysli – o přítomný čas, ve kterém se hudba ještě hledá.

Pokračování textu Poslouchám. Hledám. Začínám. John Coltrane (1960)

Počet přečtení: 631

Be sociable and share

Café Bleu: pop, který se odvážil nevědět

Debut skupiny The Style Council jako otevřený stav – album, které místo hotové vize nabídlo pochybnost, rozhovor a klidnou nejistotu.

The Style Council: Café Bleu (1984, Polydor)

Album Café Bleu se k posluchačům v roce 2026 nevrací jako potvrzení, ale jako otázka. Už v době svého vzniku odmítalo být jednotné, rozhodné a „hotové“ – a nová souhrnná kompilace Café Bleu (Special Edition) tenhle rys spíš zvýrazňuje, než aby ho uhlazovala. Nejde o desku, která by chtěla vyhrát spor. Spíš o záznam období, kdy se pop rozhodl mluvit tišeji a připustit pochybnost jako tvůrčí metodu.

Pokračování textu Café Bleu: pop, který se odvážil nevědět

Počet přečtení: 644

Be sociable and share

Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal

Vice-Pres swingu mezi Basieho rytmem a světem, který se už posouval jinam

Paul Quinichette (17. 5. 1916 – 25. 5. 1983) byl tenorsaxofonista, jehož tón nikdy netlačil na pilu. Přezdívaný Vice-Pres kvůli blízkosti k Lesteru Youngovi zůstal po celý život věrný swingové řeči, i když se jazz v padesátých letech začal lámat a zrychlovat. Jeho dráha – od návratu Counta Basieho až po dnes zapomenuté nahrávky roku 1957 a pozdější ústup ze scény – vypráví příběh hudebníka, který držel tempo, nikoli směr.

Pokračování textu Paul Quinichette: tenor, který nikam nespěchal

Počet přečtení: 811

Be sociable and share

Abstract Joe Harriotta (1963) – průlom britského jazzu

Joe Harriott popsal svou hudbu jako “v zásadě pokus o volné malování”.

Joe Harriott Quintet: Abstract (1963, Columbia)

Jamajský altsaxofonista Joe Harriott natočil v roce 1962 album Abstract – nahrávku, která britskému jazzu dodala odvahu mluvit vlastním jazykem. V dobovém textu Vala Wilmera pro DownBeat se dočteme o respektu, ale také o údivu i lehké nedůvěře k tomuto dílu.

Pokračování textu Abstract Joe Harriotta (1963) – průlom britského jazzu

Počet přečtení: 799

Be sociable and share