Naposledy aktualizováno: 11.6.2017
Dvanáct skladeb, dva malé labely a „Eisbär“ ještě předtím, než se z něj stal hit
Swiss Wave – The Album dnes připomíná desku, ze které utekl jeden hit a za zbytkem se dveře skoro zavřely. „Eisbär“ od Grauzone přežil. The Sick, Jack & The Rippers, Ladyshave nebo Mother’s Ruin už mimo Švýcarsko zná málokdo.
Místo hledání švýcarské obdoby Neue Deutsche Welle je lepší podívat se přímo na scénu. Punk, postpunk, elektronika, power pop a rock’n’roll tu existovaly vedle sebe. Lurker Grand, který později spolu s dalšími pamětníky sestavil rozsáhlou historii Hot Love – Swiss Punk & Wave 1976-1980, připomíná, že ono „wave“ mělo ještě jeden význam.
Za mladými punkery stál také o něco starší okruh hudebníků, výtvarníků, fotografů a dalších lidí, kteří už měli zkušenosti a někdy i peníze. Bez nich by nová generace řadu věcí prostě nezvládla.
Nejdřív Kleenex
Jedna ze švýcarských kapel se za hranice dostala ještě před vznikem Swiss Wave. Curyšské Kleenex vydaly v listopadu 1978 na značce Sunrise čtyřskladbové EP s písněmi „Beri-Beri“, „Ain’t You“, „Hedi’s Head“ a „Nice“. Jedna kopie se dostala k Johnu Peelovi. Dne 31. října 1978 ve svém pořadu zahrál „Ain’t You“ a během dalších týdnů se ke Kleenex vracel znovu.
Ohlas fanoušků vyvolal zájem britského labelu Rough Trade. Ten nepřevzal celé původní EP, ale vydal dvouskladbový singl „Ain’t You“ / „Hedi’s Head“. Následovaly koncerty v Británii i na kontinentu a Kleenex se dostaly do prostředí, kde se potkávaly s The Raincoats, Swell Maps, Subway Sect nebo Spizz Energi.
Na jaře 1980 už ale mizelo samotné jméno Kleenex. Po hrozbě právního sporu kvůli ochranné známce kapela krátce vystoupila jako Wigwam; pod tímto názvem odehrála 2. dubna v Ženevě jediný koncert. Ještě během dubna se objevilo jméno LiLiPUT. O několik měsíců později už budou LiLiPUT na Swiss Wave – The Album vedle šesti dalších kapel.
Dva malé labely a jedna deska
Off Course Records založili na konci roku 1978 Martin Byland a Peter Wittwer. Na rozjezd použili vlastní úspory. Jedním z prvních plánovaných titulů byl singl Rudolpha Dietricha „No CBS“, jehož (ne)vydávání rychle ukázalo, jak může vypadat střet malého nezávislého labelu s velkou gramofirmou. Dietrich byl ještě smluvně spojený s CBS a skladba nazvaná „No CBS“ pochopitelně nevzbudila na druhé straně stolu nadšení. Přes výhrůžky se tisíc singlů nakonec vylisovalo a prodalo přes improvizované nezávislé kanály.
Vedle Off Course existoval Another Swiss Label spojený s Ursem Steigerem a curyšským fanzinem No Fun. Obě značky se během roku 1980 sbližovaly. První společnou vydavatelskou položkou byl březnový singl KDF „I’ve Got Whole Lotta Love“ / „I Don’t Mind“. Kompilace Swiss Wave – The Album pak oba tvůrčí týmy spojil na jednom LP.
Sampler ale není úplnou mapou švýcarské scény. Vedle jeho sedmi jmen existovali TNT, Sperma, Fresh Color, Sozz a řada dalších skupin, které v roce 1980 hrály a nahrávaly. Swiss Wave zachycuje především okruh kolem dvou malých labelů.
Studio bez gramofonu
Na obalu desky se několikrát vrací stejné místo: Sunrise Studios v Kirchbergu. Tam se nahrávaly nebo mixovaly skladby několika zastoupených kapel a za pultem seděl Etienne Conod. Lurker Grand připomíná, že právě Conodova ochota pracovat s nezkušenými místními muzikanty měla pro německojazyčnou část švýcarské scény značný význam.
Přidává k tomu detail, který se špatně chápe: když Dieter Meier přinesl do Sunrise několik punkových singlů jako ukázku zvuku, kterého by chtěl dosáhnout, Conod si je podle Lurkerovy vzpomínky neměl na čem pustit. Ve studiu nebyl gramofon. Právě v Sunrise se v červenci 1980 mixovala i celá kompilace Swiss Wave – The Album. Za mixážním pultem byli Etienne Conod a Robert Vogel.
Objevil se medvěd
První strana alba začíná skladbou, která celý sampler nakonec zastínila. Jenže v září 1980 ještě „Eisbär“ nebyl známý hit přidaný na kompilaci kvůli prodeji. Bylo to přesně obráceně. Testovací výlisek Swiss Wave – The Album z 11. září 1980 představuje první doložený výskyt písně „Eisbär“ na vinylu.
Na LP je původní verze dlouhá 4:45 a hned za ní následuje „Raum“. Grauzone tu ještě nejsou kapelou jednoho známého hitu. Jsou na začátku. Sampler se zpočátku prodával špatně. Teprve když „Eisbär“ v následujícím roce dostal samostatné vydání u německé společnosti napojené na EMI, skladba se rozběhla daleko za hranice původní švýcarské scény.
Grauzone přitom byli nová kapela. Ještě 8. března hráli v bernském Spexu pod pracovním názvem XXX. O měsíc později, 7. dubna, v klubu Zabi v St. Gallenu stačil pohled na pódium, aby bylo jasné, že se něco změnilo: místo obyčejných zářivek modré světlo, v nevytápěném sále syntezátor a kapela skoro neviditelná. Byl to teprve jejich druhý koncert a pořádal ho Lurker Grand.
Martin Byland později první dema Grauzone shrnul bez velké poezie: zněla prý „jako když necháte běžet vysavač“. Konečná podoba „Eisbär“ vznikala až ve studiu; Etienne Conod mimo jiné vytvořil z Repettoovy bicí stopy páskovou smyčku. Výsledek byl přesnější a tanečnější než rané pokusy kapely.
The Sick těsně před koncem
Po Grauzone přicházejí The Sick z Usteru s „World War Three“. Jejich příběh se vejde do necelého roku a půl. Kapela vznikla v říjnu 1978 a v únoru 1980 skončila. V lednu téhož roku ještě nahrála „World War Three“ přímo pro připravovaný sampler.
Bubeník Markus „Bayer“ Tränkle se poté přesunul k Mother’s Ruin, kteří rovněž potřebovali dokončit své skladby pro Swiss Wave. Když tedy desku otočíme a doposloucháme až do konce, stejného bubeníka najdeme podruhé v jiné sestavě.
Jack & The Rippers už byli minulostí
Jack & The Rippers přinášejí na desku Ženevu a současně malý problém s časem. Bratři John a Francis Seilernovi se v říjnu 1977 vrátili z Vídně a založili skupinu, která patřila k raným punkovým sestavám ve frankofonní části země. Poslední koncert Jack & The Rippers se odehrál už 7. června 1978.
Když se na Swiss Wave objevily „I Think It’s Over“ a „Down“, kapela už dávno neexistovala. Vedle právě vznikajících Grauzone tak na desce stojí skupina, jejíž krátká dráha už skončila. Jack & The Rippers zároveň připomenou, že švýcarský punk nevznikal jen v Curychu a Bernu. Ženeva měla vlastní scénu a vlastní vazby ven ze země.
LiLiPUT už mají svět za hranicemi zažitý
Po „I Think It’s Over“ přijdou „Hitch-Hike“ a „DC-10“. LiLiPUT mají ze všech účastníků sampleru nejdelší zkušenost se zahraničním nezávislým provozem. Na Swiss Wave jsou ale důležitější samotné nahrávky. „Hitch-Hike“ staví na krátkém opakovaném motivu, saxofonu a píšťalce; text vypráví o dívce, která nemá peníze na vlak, jede stopem a odmítá nechtěné doteky. „DC-10“ vedle ní působí rozházeněji.
Rytmus jí uhýbá pod nohama a závěr se místo pořádné tečky rozpadne do hluku. Od prvního EP Kleenex uběhly sotva dva roky, ale „Hitch-Hike“ a „DC-10“ už stojí jinde. Peel obě skladby ze sampleru zachytil okamžitě: „Hitch-Hike“ zahrál 13. října 1980, „DC-10“ následující večer a během podzimu se k první z nich opakovaně vracel.
Tím končí první strana desky.
Rudi Dietrich a žádné CBS
Rudolph Dietrich se na druhé straně vrací už s Kraft Durch Freude. Pod označením Rudolph Dietrich & KDF se na Swiss Wave objevují skladby „Lies“ a „Do What You Want“. Za bicími KDF se v roce 1980 objevil také Thomas Wydler. O několik let později zakotví u Nicka Cavea.
Ladyshave mezi punkem a rock’n’rollem
Ještě méně známé jméno představují Ladyshave. „Tonight“ vznikla v lednu 1980 v Sunrise Studios a v červenci se tam také mixovala. Za bicími seděl Beat Schlatter, další muzikant putující mezi několika místními sestavami: prošel KDF a Sperma a později se objevil u LiLiPUT. Ladyshave se pohybovali mezi rock’n’rollem a new wave a měli vazby i k tehdejšímu prostředí Teddy Boys.
Mother’s Ruin zavírají desku
Poslední dvě položky patří Mother’s Ruin. Kapela hrála už v roce 1978; první koncert odehrála 10. června v hotelu Sternen v Lachenu společně s Kleenex. O dva roky později už byly obě skupiny jinde. Kleenex se mezitím staly LiLiPUT a Mother’s Ruin přišli o bubeníka. Na jeho místo nastoupil Bayer z rozpadlých The Sick. „Heartbreak“ a „With Us“ tak propojují konec alba s jeho třetí skladbou.
Mother’s Ruin zároveň přivádějí do článku Curych roku 1980. Na konci května začaly nepokoje spojené mimo jiné s požadavkem na vlastní kulturní prostory a během léta konflikt pokračoval. Nemá smysl dělat ze Swiss Wave jeho soundtrack. Raný švýcarský punk měl vlastní historii dávno před Opernhaus-Krawall a Lurker Grand právě rok 1980 chápe jako jeden ze zlomů mezi první punkovou generací a následným prostředím postpunku a autonomní Bewegung.
Pro Mother’s Ruin ale tenhle kontext není nálepkou zvenčí. Kapela 14. června hrála během jedné z curyšských demonstrací.
Deska stará i nová zároveň
Swiss Wave – The Album vyšla 26. září 1980. Na jednom formátu vinylového alba zachytila skupinu starou několik měsíců, v jiné nahrávce kapelu, která už dva roky neexistovala. LiLiPUT měly za sebou britská pódia, zatímco Grauzone teprve čekali, co se stane s „Eisbär“. The Sick už byli minulostí a jejich bubeník stejnou desku dokončoval v Mother’s Ruin.
Ještě jednou, ale už v jiné době
Off Course se k názvu vrátili ještě jednou. Swiss Wave – Album 2 vyšlo až v roce 1983. Z první desky zůstali Grauzone a Ladyshave, k nim přibyli Sophisticated Boom Boom, Claudine Chirac, Le Passe-Partout, TNT a Aboriginal Voices.
Tři roky jsou v tak rychle se měnící scéně dlouhá doba. Druhý sampler už zachycuje jiný stav než první deska z podzimu 1980. Punkový náraz konce sedmdesátých let mezitím otevřel řadu dalších cest a mnoho lidí, kteří stáli u jeho začátku, už hrálo jinou hudbu nebo nehrálo vůbec.
Na závěr nesmíme opomenout label Another Swiss Label, u kterého vydávaly skupiny Sperma, Technycolor, Jack & Rippers a Kraft Durch Freude (KDF).
