Dvanáct písní Davida Bowieho, které se neřídí letopočty ani pořadím důležitosti.
#BOWIEAT80
K Bowieho nedožitým osmdesátinám si nechci chystat žebříček ani životopis. Začnu dvanácti písněmi, které spolu na první pohled nemají mnoho společného.
Osmého ledna 2027 by bylo Davidu Robertu Jonesovi osmdesát let. Kdykoli se blíží podobné výročí, člověk snadno sklouzne k osvědčeným jistotám. Vytáhnout životopis, seřadit alba, připomenout Ziggyho Stardusta, Berlín nebo Blackstar. Jenže pokaždé, když se po čase vracím k Bowiemu, znovu mě překvapí, jak málo mi k němu podobné zkratky pomáhají. David Bowie pro mě nezačíná seznamem důležitých dat ani galerií převleků. Začíná písní.
Proto první zastavení patří skladbě „Kooks“. Ne „Space Oddity“, ne „Changes“ ani „Life on Mars?“, ale nenápadné písni, kterou napsal po narození syna Duncana. Mám rád její lehkost, humor i nenucenost, s jakou nabízí dítěti svět plný trumpet a podivínství. V dobových propagačních poznámkách k albu Hunky Dory (spotify link) Bowie žertoval, že pokud s nimi syn zůstane, vyroste z něj pořádný podivín. Větu zakončil slovem „Bananas“.
Když jsem na tuhle poznámku kdysi narazil, připadala mi vtipnější a výmluvnější než mnohé pokusy Bowieho definitivně popsat.
Žádná chronologie, žádné best of
Spotify playlist Poslechová mapa #BOWIEAT80 začíná dvanácti skladbami a přeskakuje mezi deskami i desetiletími. Schválně. Nikdy mě příliš nebavilo poslouchat Bowieho jako procházku diskografií od desky A k albu Z. Mnohem zajímavější je pustit si vedle sebe písně, které od sebe dělí roky, a poslouchat, co si navzájem říkají. A také kdo všechno na nich vlastně hraje.
U „Fame“ se potkali Bowie, Carlos Alomar a John Lennon. Alomar přinesl kytarový riff, Lennon si začal pohrávat se slovem „fame“ a Bowie k němu napsal text. Takhle nějak vznikaly nahrávky, které si dnes automaticky spojujeme s jediným jménem.
Právě tímhle způsobem chci přistupovat i k sérii #BOWIEAT80, kterou na cernejpudink.cz otevíráme. Bowieho osmdesátiny v lednu 2027 jsou pro ni příležitostí, nikoli konečnou stanicí. K jeho písním, deskám, spolupracovníkům a méně známým příběhům se budeme vracet během celého příštího roku. Dnešních dvanáct skladeb je první výběr, nikoli žebříček toho nejlepšího, co Bowie natočil.
Poslední nahrávkou prvního výběru je „Sunday“ z alba Heathen (spotify link) z roku 2002. Na desce přitom otevírá dveře jako první. Ten malý paradox se mi líbí. Mezi „Kooks“ a „Sunday“ neleží doporučený průvodce pro začátečníky ani pokus shrnout Bowieho kariéru. Je v nich dvanáct písní, ke kterým se sám rád vracím. A když si po poslední z nich pustím některou z těch prvních znovu, často v ní zaslechnu něco, co mi předtím uniklo. I proto mě Bowieho pořád baví poslouchat.
Další články série budete nacházet pod štítkem #BOWIEAT80. Spotify playlist Poslechová mapa #BOWIEAT80 budeme doplňovat spolu s jejich zveřejňováním.
