Naposledy aktualizováno: 5.5.2018
Jak se sólový debut z roku 1989 skládal mezi New Yorkem, New Orleans, Hamiltonem a Dublinem – a proč jeho hranice nejsou slyšet.
Daniel Lanois uměl hledat správný zvuk pro jiné. Když v roce 1989 poprvé vydal album pod vlastním jménem, místo studiové exhibice přišla deska z cest, návratů a rozpracovaných nahrávek. Acadie putovala mezi New Yorkem, Hamiltonem, New Orleans, Dublinem a Anglií stejně jako příběhy uvnitř jejích písní. Nejen lidé, ale i samotné nahrávky tu hledají, kam patří.
Producent na opačné straně skla
Když v roce 1989 vyšlo album Acadie, Daniel Lanois už nemusel dokazovat, co umí ve studiu. Během několika let pomohl spoluurčit zvuk desek Petera Gabriela, Robbieho Robertsona a U2; v roce 1989 se mu pak těsně za sebou sešly Yellow Moon (spotify link) Neville Brothers, Dylanovo Oh Mercy (spotify link) a vlastní Acadie. Později o té trojici mluvil jako o něčem na způsob trilogie – tři odlišné desky, vzniklé téměř jedna za druhou a spojené jeho neworleanskou etapou.
Teď ale stál na opačné straně skla. Producent může poslouchat, škrtat, přesouvat mikrofony a čekat, až někdo jiný najde správnou větu. Zpěvák se za sklo neschová. Acadie proto nezačíná jako vizitka studiového kouzelníka. V „Still Water“ nejsou fanfáry ani velké gesto. Hlas zůstává blízko, kytary kolem něj nechávají proudit vzduch a rytmika píseň drží, místo aby ji hnala dopředu silou.
Pod tím málem je přitom složitá skládanka. „Still Water“ vznikala po částech v několika zemích a její konečná podoba byla sestříhána ze čtyř mixů pořízených ve čtyřech různých dnech. Posluchač tu konstrukci nemusí rozebírat. To je podstatné.
Lanois původně uvažoval o instrumentálním albu. Teprve práce s Dylanem ho podle dobových rozhovorů přiměla víc přemýšlet o textech. Na vlastní desce tak nestojí před mikrofonem člověk, který celý život čekal na sólovou kariéru. Spíš někdo, kdo dlouho pracoval s hlasy druhých a najednou musí zjistit, co unese ten jeho.
Není hladký ani efektní. Právě proto funguje. Když se v „The Maker“ z pozadí ozve Aaron Neville, rozdíl mezi oběma hlasy se nemaže. Neville skladbu nepřebere; přichází jako odpověď z větší hloubky. Lanois zůstává vpředu se svým drsnějším hlasem.
Místo, které není na mapě
Název Acadie má vlastní historickou váhu. Lanois z něj ale neudělal hodinu dějepisu. V době vydání mluvil spíš o představě pokojného cíle, místa, k němuž se člověk snaží dojít.
„Acadie znamená klidný cíl putování, jakousi utopii.“
— Daniel Lanois, Los Angeles Times, 1989, překlad cernejpudink.cz
Odtud se dá číst celé album. První práce začaly v New Yorku, výbava se potom přesunula do New Orleans. Některé písně pokračovaly dál do Hamiltonu, Dublinu nebo Anglie a vracely se zase zpátky.
Na hotové „Jolie Louise“ se potkávají Hamilton, Dublin a New Orleans. Ed Roth do ní v Kanadě přinesl akordeon, Clayton s Mullenem rytmickou sekci z Irska a celé to nakonec znovu přistálo u mixu v New Orleans. Přitom první nástřel žádnou velkou aparaturu nepotřeboval. Lanois v něm držel rytmus údery do vlastního kolena. Na jedné straně producent spojovaný s velkým zvukem U2. Na druhé koleno místo perkusí.
|
|
|
Dva jazyky nejsou dekorace
Francouzština na albu není turistický ukazatel směrem k Louisianě. Patří Lanoisovi. Vyrůstal ve frankofonní kanadské provincii. Po rozpadu rodiny se s matkou přestěhoval do Hamiltonu a ocitl se v anglickém prostředí. Jeden jazyk nezmizel jen proto, že kolem začal znít druhý. Dvojjazyčnost Acadie proto není snahou dodat desce starobylou příchuť. Je to stopa po změně prostředí.
Stejně opatrně je dobré zacházet s písni „O Marie“. Dělat z ní důkaz cajunské autenticity by bylo příliš snadné. Text míří k francouzským Kanaďanům, kteří v létě odjížděli na tabákové brigády v Ontariu. Hudební začátek téhle pracovní písně přitom leží úplně jinde: melodii Lanois vymyslel v New Yorku, jako protiváhu ruchu města.
Nová píseň, která si vlastní kořeny vytvořila cestou. Když ji pak s Malcolmem Burnem nahrával, pořídili živě i zpěv. Vedle „Still Water“, rozebrané a znovu sestavené přes několik míst a mixů, stojí věc zaznamenaná téměř v jednom kuse. Žádná jednotná metoda tedy neexistuje. Někdy se hraje živě, jindy se fragment přenese do jiného města a teprve tam kolem něj vyroste nová píseň. Spontánní je často až výsledný dojem.
Trubka pod oknem
Odbýt Acadie nálepkou ambientu by bylo pohodlné a téměř k ničemu. Lepší je poslechnout si „White Mustang II“. Při práci na písni Lanois zaslechl pod oknem trumpetistu Jamese Maye. Pozval ho dovnitř a jeho trubku přidal do nahrávky. To je přesnější obraz jeho produkce než všechny řeči o reverbu.
Také kytara v téhle instrumentálce nevznikla jako jeden pečlivě naplánovaný part. Lanois natočil řadu verzí na malý přenosný rekordér a teprve potom se vybíralo. Klávesy Briana Ena vedle ní nehrají klasický doprovod; mění prostor kolem hlavní linky.
Tady už slovo ambientní něco znamená. Ne jako žánrová nálepka, ale jako ochota pustit do nahrávky okolí. Jenže Acadie není deska jedné nálady. „Under a Stormy Sky“ umí ze židle vyskočit. „Where the Hawkwind Kills“ prostor naopak stlačuje, bicí těžknou a zvuk přestává být útulný. Ticho a mlhavé kytary by vysvětlily sotva polovinu desky.
Švy tam jsou. Jen nemají překážet
Na Acadie nevznikají písně jedním stylem. Něco se natočí živě. Něco se rozebere a složí jinde. Někde přijde text až nakonec. Jindy přežije starý rytmický základ a dostane úplně nové okolí.
„Všechno na téhle desce je zachycený okamžik.“
— Daniel Lanois, Los Angeles Times, 1989, překlad cernejpudink.cz
Ten výrok svádí k romantice, jenže Lanoisovy okamžiky nejsou nedotčené fotografie. Přenáší je, střihá, vrství a nechává čekat. Původní napětí ale nemaže. Švy tam jsou. Jen nemají překážet. To je možná největší rozdíl mezi Acadie a deskou, na níž by producent chtěl předvést sám sebe. Lanois uměl udělat velkolepý zvuk. Tady často nechá nenápadný zvuk dojít dál.
Píseň, která našla jiné album
Závěrečná „Amazing Grace“ je pro celou Lanoisovu debutovou desku skoro příliš dokonalou tečkou. Na konci alba zní vokální základ, který měl původně patřit Neville Brothers. Aaron Neville s Lanoisem ho natočili, ale na desku Neville Brothers se nedostal. Lanois se k opuštěnému vokálu později vrátil, obestavěl ho novou hudbou a přenesl na vlastní album.
Poslední skladba je tedy také přestěhovaná. Nepatřila sem od začátku. Musela si své místo najít. Díky takovým chvílím Acadie drží pohromadě lépe než jakoukoli představou stylové jednoty. Francouzština se potkává s angličtinou, New Orleans s Hamiltonem a Dublinem, živý záznam s nahrávkou poskládanou z několika vrstev. A někde mezi tím vším pořád zůstává poklepávání na koleno místo perkusí.
Lidé se stěhují. Písně se stěhují. Pásky se stěhují. A Acadie z těch přesunů nakonec opravdu vytvoří místo, kde se dá na chvíli zůstat.
Daniel Lanois – Acadie
Label:
Opal Records – 9 25969-2,
Warner Bros. Records – 9 25969-2
Format: CD, Album
Country: US
Released: 1989
Genre: Electronic, Rock
Style: Pop Rock, Ambient
Tracklist:
1/ Still Water 4:28
Songwriter – Daniel Lanois
2/ The Maker 4:13
Songwriter – Daniel Lanois
3/ O Marie 3:13
Songwriter – Daniel Lanois
4/ Jolie Louise 2:41
Songwriter – Daniel Lanois
5/ Fisherman’s Daughter 2:45
Songwriter – Daniel Lanois
6/ White Mustang II 2:54
Songwriter – Brian Eno, Daniel Lanois
7/ Under A Stormy Sky 2:19
Songwriter – Daniel Lanois
8/ Where The Hawkwind Kills 3:50
Songwriter – Daniel Lanois
9/ Sillium’s Hill 3:00
Songwriter – Daniel Lanois
10/ Ice 4:24
Songwriter – Daniel Lanois
11/St. Ann’s Gold 3:29
Lyrics By – Daniel Lanois, Malcolm Burn
Music By – Daniel Lanois
12/ Amazing Grace 3:47
Songwriter – Traditional
Credits:
Accordion – Ed Roth
Bass – Adam Clayton, Tony Hall
Drums – Larry Mullen Jr., Willie Green (2)
Guitar – Bill Dillon, Mason Ruffner
Guitar, Bass, Omnichord, Vocals – Daniel Lanois
Keyboards – Pierre Marchand
Keyboards, Guitar, Musician [Treatments], Backing Vocals – Malcolm Burn
Keyboards, Vocals – Brian Eno
Percussion – Cyril Neville
Piano – Art Neville, Roger Eno
Trumpet – James May
Vocals – Aaron Neville
Producer – Daniel Lanois
Recorded By – Malcolm Burn, Mark Howard
Recorded By [Sts Studio] – Paul Barrett
Mastered By – Greg Calbi
Mixed By – Daniel Lanois, Malcolm Burn, Mark Howard
Musician [Musical Help And Suggestions] – Malcolm Burn
Notes:
Recorded in New Orleans, Louisiana.
Additional recording:
Brian Eno’s Wilderness Studio, England
STS Studio, Ireland with Paul Barrett
Grant Avenue Studio, Canada.
Mastered at Sterling Sound, New York.
