Naposledy aktualizováno: 14.2.2019
V závěru druhé poloviny osmdesátých let 20. století se v hledáčku rockových fanoušků ocitla výsostně zajímavá metal-rock-funk-jazzová skupina Living Colour. Založili ji v roce 1983 tři černošští mladíci. Vůdčí osobností byl kytarista a skladatel Vernon Reid (22. 8. 1958, narozen jako Vernon Alphonsus Reid).
propojení latinoamerické hudby s tvrdým rockem
Vernon Reid si jako své kytarové vzory vybral tehdejší kytarové hrdiny, jakými byli Jimi Hendrix, Eric Clapton, Jeff Beck, Robert Fripp a především Carlos Santana, který ho zaujal propojením prvků latino-americké hudby s rockovým základem.
V pubertě se začíná zajímat o jazzové nahrávky a improvizuje ve freejazzovém kytarovém triu. V experimentech pokračuje i na počátku osmé dekády minulého století. Spolupracuje s bubeníkem Ronaldem Shannon Jacksonem, který doprovázel Ornetta Colemana. Zároveň natočí čtyři dlouhohrající desky s fusion skupinou Decoding Society.
Rychle získává pověst univerzálního a velice schopného kytaristy. A tak mu přichází pozvánky ke spolupráci od Public Enemy, Billa Frisella, Johna Zorna, Defunkt a především od zpěváka Micka Jaggera.
významná pomoc micka jaggera
Právě spolupráce s Jaggerem se ukázala být jako zásadní pro Reidův další hudební vývoj a kariéru. Mick pomohl Vernonově kapele Living Colour s produkcí jejich prvních demo nahrávek Glamour Boys a Which Way to America. Ty se později staly, společně s hitem Cult of Personality, základem pro úspěšný albový debut Vivid u Epic Records.
Rolling Stones je s sebou vezmou coby předskokany na americkou část koncertního turné Steel Wheels/Urban Jungle Tour v letech 1989/1990. Evropská část šňůry Urban Jungle Tour se v polovině roku 1990 zastavila i v Praze. Tehdy před RS hráli Vladimír Mišík a Etc… a Dan Reed Network.
Kult osobnosti
Living Colour, čistě černošská kapela, s heavy metalovým přístupem, do něhož byly chytře naroubovány prvky jazzu, rapu, funku a calypso, se mezitím stala senzací. Rytmiku tvořili basista Muzz Skillings a bubeník Will Calhoun. Po pár týdnech se k nim přidal zpěvák Corey Glover.
Jedinou personální změnou v historii kapely byla výměna na basovém postu. V roce 1991 do skupiny nastoupí Doug Wimbish (ex Tackhead). Po náročném rok a půl trvajícím, koncertním putování po celých Spojených státech, se o čtveřici, v čele s výborným kytaristou, začalo mluvit. Zajímavá je skutečnost, že její členové využili vlastní úspěch k popularizaci dalších černošských rockových part.
V průběhu čtyř let kapele postupně vychází tři studiová alba Time’s Up (1990), Biscuits (1991) a Stain (1993). Vztahy ve skupině se mezitím zhoršily. Do ideálu mají hodně daleko a členové se domluví na rozchodu.
Reid tehdejší situaci popsal slovy: „Posledních několik měsíců se vytratila radost z hudby. Navíc, chyběla nám vzájemná úcta, pokora a smysl pro humor.“
Spravil si náladu sólovými nahrávkami
Vernon si spravil chuť v hip hopovém projektu Masque, s nímž vydal svoje první sólové CD Mistaken Identity. S nahrávkou mu mj. vypomohl slavný jazzový producent Teo Macero.
V dalších letech koncertuje s vlastním My Science Project, vyprodukuje nahrávky malijskému zpěvákovi Salif Keitovi a s dvěma kytaristy z newyorské avantgardní hudební scény, Elliotem Sharpem a Davidem Tornem, se spojí v experimentálním projektu GTR OBLQ (Guitar Oblique) .
charitativní akce na pomoc obětem občanského konfliktu v sierra leone a spolupráce s jackem brucem
Lidsky a umělecky nejsilnějším Reidovým počinem je Healing Hands Percussion Circle z přelomu tisíciletí. Jednalo se o velkou charitativní akci, jež si dala za úkol shromáždit finanční podporu pro oběti občanského konfliktu z africké Sierry Leony, jimž členové polovojenských jednotek utínali obě ruce, aby se nemohli bránit a bojovat.
Na začátku nového milénia Vernon rozdělí svoji koncertní aktivitu mezi znovuobnovené Living Colours a skotského baskytaristu Jacka Bruce, člena někdejších Cream. Za bicí se posadí znamenitý Terry Bozzio. Po několika letech se ke společnému hraní s Brucem vrací coby člen kvarteta Spectrum Road. Dalšími členy jsou bubenice Cindy Blackman Santana a klávesista John Medeski.
Produkční výpomoc jamesi „blood“ ulmerovi a obnovení living colours
O spolupráci a produkční dohled jej požádá jazzový kytarista James „Blood“ Ulmer. Ulmerovi vynese několikaleté spojenectví s Reidem čtyři velice pěkná alba.
V roce 2003 Living Colours vydávají pátý studiový titul Collideoscope. Na konci první dekády kapela nabídne prozatím poslední CD The Chair in the Doorway.
Reidovu sólovou diskografii rozšíří dvě nahrávky – Known Unknown (2004), opět za podpory muzikantů sdružených v Masque. Na něj naváže Other True Self z roku 2006.
svobodný přístup k hudební tvorbě
Mezitím se Vernon dává dohromady s DJ Logic. Pojmenují se Yohimbe Brothers a na kontě mají prozatím dvě CD Front End Lifter (2002) a The Tao of Yo (2004).
Experimentální přístup k sólovým projektům, s objevným využíváním zvukových efektů u kytarových partů, aplikovaný na mix electronic, funku, hip hopu, rapu a jazzu, jsou příslibem směru, kterým se chce Vernon Reid v dalších letech ubírat.
Tomu by mohl odpovídat výčet umělců a titulů, které Vernon rád poslouchá: Van Hunt (The Fun Rises, The Fun Sets) Tony Williams (Believe It. Art Brut vs Satan), Soundgarden (King Animal), Julia Brown (Strange Scars), D’Angelo (Black Messiah), Lou Reed, skladba Perfect Day) a cokoliv od Ornette Colemana.
O Ornettově vlivu hovoří Reid velice často. Říká, že bez Colemana, a jeho novátorského svobodného přístupu k hudbě, by nikdy nezačal hrát v rockové skupině.
Ukázky:
Saint Cobain – https://youtu.be/5ltfOs7AX7U
Known Unkown – https://youtu.be/V-wpXgt669Y
Strange Blessing – https://youtu.be/ScaJ_RnqwKE
David Torn, Vermon Reid, Elliott Sharp – Xenomorph
Jack Bruce, Vernon Reid, Terry Bozzio (Live) – Manic Depression
Yohimbe Brothers (Live) – Shine for Me
