Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
Poslech jako přítomnost, ne jako sokl pod kamenný pomník
Komentovaný playlist Mark Lanegan zpívá volně navazuje na text a playlist Mark Lanegan poslouchá. Zatímco první se vracel k deskám, které formovaly Laneganův umělecký vkus a vzpomínky na konkrétní chvíle a místa, druhý sleduje hlas v pohybu – v kapele, v dialogu i v tichu. Ne jako monument, ale jako stále přítomnou skutečnost, která zůstala i po Markově odchodu na věčnost.
Hudba, v níž se našel
„You Can’t Escape Your Influences“ Mark Lanegan’s Favourite Albums
Julian Marszalek, The Quietus, leden 2012 (inspirace)
Skladby v tomhle playlistu nejsou zdrojem inspirace ani přehledem vlivů. Spíš místy, kam se dá vracet. V zimě. Uprostřed noci. V tichu.
Text vychází ze vzpomínek Marka Lanegana a ukazuje poslech hudby ne jako únik, ale jako opakující se návrat k místům, situacím a hlasům, díky nimž se dalo vydržet takřka vše.
Royal Albert Hall, večer plný hudby, vzpomínek a síly. Okamžik, kdy muzika získala ještě hlubší význam.
Matt Johnson se s The The po dlouhých letech vrátil na pódia – a udělal to ve velkém. The Comeback Special (Live at The Royal Albert Hall) není jen nostalgickým výletem. Je to důkaz, že jeho písně i po dekádách zní naléhavě, silně a aktuálně.
Pokračování textu The The – Návrat s velkým příběhem a silnou hudbou
Manchesterští The Smiths nemohli v roce 1982 tušit, že během relativně krátké existence ovlivní celou generaci kapel. Jejich odkaz nalézáme ve zvuku, oblékání, lyrických obratech, hudebních tématech, popkultuře a dokonce i v názvech jejich následovníků. Od rozchodu v roce 1987 reputace Kovářů jen narůstala, k čemuž přispěla i úspěšná sólová kariéra frontmana Morrisseyho.
Pokračování textu The Smiths, v životě není mnoho důležitějších věcí, než jsou knížky
Jonathan Richman, několik promarněných šancí a album, které vyšlo teprve poté, co původní kapela přestala existovat.
The Modern Lovers měli nabídky velkých labelů, Johna Calea i písně, které o pár let později začaly žít vlastním životem. Když ale konečně dostali možnost natočit album, Jonathan Richman už chtěl hrát jinak. Jejich nejslavnější deska proto vyšla až po rozpadu kapely – ze starých pásků s demo nahrávkami.
Pokračování textu The Modern Lovers: kapela, která předběhla vlastní desku
Stejných jedenáct písní, jiné aranže a jiné pořadí. Po dvaceti letech Natalie Merchant nezopakovala Tigerlily – zkusila zjistit, co v jeho písních ještě může změnit.
Na albu Tigerlily je „Wonder“ druhá skladba. Na Paradise Is There poslední. „The Letter“ se z něco málo přes dvou minut natáhla téměř na čtyři, zatímco „Carnival“ přišel zhruba o minutu. Natalie Merchant tedy po dvaceti letech nenatočila věrnější kopii svého sólového debutu. Vzala stejných jedenáct písní a znovu rozhodovala, co v nich má zůstat. Právě možnost postavit obě alba vedle sebe je na Paradise Is There pořád nejzajímavější.
Pokračování textu Natalie Merchant: Paradise is There: The New Tigerlily Recordings (2015, Nonesuch)
The Queen Is Dead: deska, která nezačíná kytarou
Na začátku roku 1989 se The Queen Is Dead objevilo v prodejně Polského kulturního střediska v Praze. O tři roky dříve The Smiths natočili desku, na níž jsou vedle Morrisseyho a Johnnyho Marra dobře slyšet také Mike Joyce, Andy Rourke a práce Stephena Streeta. Od smyčky floor tomu přes barytonovou baskytaru až k orchestru, který ve studiu nikdy nebyl.
Pokračování textu The Smiths: The Queen Is Dead (1986, Rough Trade)