Naposledy aktualizováno: 2.8.2026
První album pro Impulse! a krok do neznáma. Coltrane s Africa/Brass mění pravidla hry
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
#MilesAndTrane100
První album pro Impulse! a krok do neznáma. John Coltrane na Africa/Brass rozšiřuje kvarteto na velký orchestr; v titulní skladbě přidává druhý kontrabas. Hledá zvuk dost mohutný na to, aby se mu mohl postavit.
Když se v květnu 1961 ve studiu Rudyho Van Geldera sešli trumpetisté, hornisté, hráči na eufonium a tubu, saxofonisté a rytmická sekce, mohlo snadno vzniknout přezdobené album sólisty s orchestrem. Takové desky mívaly jasně rozdělené role: hvězda stála vpředu, aranžmá jí připravilo důstojné pozadí a big band podtrhl výjimečnost projektu.
John Coltrane potřeboval odpor. Orchestr na Africa/Brass střídá dlouhé tóny s mohutnými nástupy celých sekcí a potom nechá Coltraneův tenor vystoupit do popředí. Elvin Jones přesouvá rytmické akcenty a drží velkou sestavu v pohybu. Základy muzikantského přístupu kvartetu jsou stále slyšet, jen se roztáhly na celou místnost.
|
|
|
Patnáct dní mezi dvěma labely
Africa/Brass zahájilo Coltraneovo období u Impulse!. Desku produkoval Creed Taylor a nahrál Rudy Van Gelder ve svém studiu v Englewood Cliffs. Coltrane si pro první projekt u nové značky vybral rozšířený ansámbl. Vydavatelství teprve začínalo a album neslo katalogové číslo A-6. Na reklamní slogan „dům, který postavil Trane“ bylo ještě brzy.
První nahrávání proběhlo 23. května 1961. O dva dny později Coltrane v jiném studiu natočil Olé Coltrane (spotify link), poslední album, které ještě dlužil Atlanticu. K projektu pro Impulse! se vrátil 7. června. V rozmezí patnácti dnů tak pracoval na dvou deskách pro dvě značky a na obou rozvíjel modální hudbu na rozsáhlých plochách.
Dolphy za notovým pultem
Eric Dolphy v mimořádné sestavě hrál a zároveň rozepisoval hudební náčrty do jednotlivých orchestrálních hlasů. „Greensleeves“ aranžoval McCoy Tyner. U červnových skladeb „Africa“ a „Blues Minor“ patří aranžérský kredit Johnu Coltraneovi a Tynerovi; Dolphy je orchestroval a soubor dirigoval.
Lesní rohy, eufonia a tuba nesou podstatnou část zvuku. Dlouhými tóny zahušťují střední a hluboké rejstříky, podrží napětí a potom se stáhnou. Orchestr je slyšet i ve chvíli, kdy téměř nehraje. Freddie Hubbard se účastnil květnového natáčení „Greensleeves“, Booker Little obou studiových dnů. Oba trumpetisté posilují orchestr zevnitř, bez okázalých sól.
Tohle nebyl big band v tradičním smyslu, ale duchovní výtrysk. Coltrane věděl přesně, co chce říct – a my jsme ho následovali.
— trumpetista Little Booker
Podle jazzového historika Ashleyho Kahna byl Little „výrazově jedinečný, soustředěný a výbušný„. Sám Booker později vzpomínal: „Skladba Africa byla zjevením. Tím, jak přemýšlela v barvách a energií, kterou vyzařovala.“ Spolupráci s Tranem si cenil jako pro něj přelomovou událost.
„Africa“: šestnáct minut bez únikových dveří
Dom Cerulli v původním průvodním textu zachytil, jak Coltrane při přípravě alba hledal podněty v afrických rytmech. „Africa“ přitom necituje jediný snadno rozpoznatelný styl. Hudba se opírá o opakování a dlouho pracuje se stejnou harmonickou plochou; kolem základního pulzu postupně přibývají další vrstvy.
Kontrabasisté Reggie Workman s Artem Davisem drží pod skladbou hlubokou linku. Jones kolem ní rozvíří rytmus; nad ním se vrství žestě. Coltraneův tenor se vrhá mezi jednotlivé vrstvy a znovu se z nich vynořuje. Dolphyho basový klarinet se ozývá z útrob kapely, podpírá stavbu a vzápětí ji zevnitř naruší.
Martin Williams v jinak zdrženlivé dobové recenzi pro DownBeat vystihl, jak Coltrane z několika akordů dokáže vytěžit stále nové varianty. Může setrvat na místě dost dlouho, aby se ono místo začalo měnit.
„Greensleeves“: stará píseň v novém pojetí
Po nesnadné, šestnáctiminutové „Africa“ přichází melodie, kterou si lze snadno pobrukovat. Úspěch LP desky My Favorite Things (spotify link) a její titulní skladby už Coltraneovi ukázal, kolik možností se skrývá v přepracování známého motivu. „Greensleeves“ čerpá ze stejné zkušenosti, tentokrát s velkou sestavou za zády.
Trane na sopránsaxofon melodii opakuje, dokud se nepromění v kruh, uvnitř něhož se rytmus i harmonie nepatrně posouvají. Tynerovo piano ji ponechá jasně zřetelnou; kolem ní se valí hlasy orchestru a Jonesovy bicí. Po několika kolech zní, jako by melodie vznikla přímo v kapele.
„Blues Minor“: váha sevřená do menšího tvaru
„Blues Minor“ vrací album k blues. Po rozsáhlé „Africa“ a krouživé „Greensleeves“ se hudebníci semknou. Všechny dechové mástroje vystupují z pevnějšího podloží, Tynerovy široké akordy nechávají hudbě dostatek prostoru.
Je to nejkratší a nejkoncentrovanější skladba desky. Velký orchestr se vtěsná do menšího půdorysu a Jones sevřený tvar zevnitř rozhýbává. Poslední takty napětí neuvolní.
Směrem k Ascension
Na Africa/Brass jsou muzikantské role přesně rozepsané a stavba má pevný řád. Už tady se sbíhají postupy, k nimž se Coltrane bude opakovaně vracet: dlouhá modální forma, síla opakování, dvojice kontrabasů, spolupráce s Dolphym a zkušenost s velkým souborem.
O čtyři roky později Ascension (spotify link) převrátí poměr mezi napsaným a improvizovaným ve prospěch kolektivní hry. Na Africa/Brass ještě orchestr obklopuje Coltranea a tlačí na něj. Co se stane, až saxofon přestane být jediným neuralgickým místem?
Africa/Brass nezní jako hotová předpověď jazzové budoucnosti. Je vzrušující svou nehotovostí. Slyšíme hudebníka, který dostal svobodu poté, co mu Impulse otevřelo dveře. Prošel jimi s celým orchestrem a začal zjišťovat, kam až se s ním dá dojít.
Osobní coda
Možná právě na Africa/Brass se Coltrane potkává s punkem. Punk přece není počet akordů ani uniforma. Je to neochota smířit se s hotovou podobou světa. Právě tuhle neochotu slyším i u Coltranea. Jakmile nalezl jazyk, začal zkoušet jeho hranice. Když mu přestal stačit, vydal se dál.
Hudebníky většinou posloucháme. Jen někteří se stanou součástí našeho života. Jejich hudba se spojí s určitými roky, ztrátami, objevy i lidmi, které jsme znali. Už ji neopustíme, protože v ní zůstala část našeho života.
Coltrane patří právě k nim. V jeho hudbě slyším člověka, který se proměňuje a přitom nezapírá, odkud přišel. Mám rád mnoho velkých jazzových saxofonistů. U Coltranea ale pokaždé vím: ano, tenhle mluví ke mně.
Série #ČernoOranžováÉra se vrací k deskám Impulse! Records z let 1960–1979. Ne jako k legendám ve vitríně, ale jako k nahrávkám, které tiše měnily způsob, jak posloucháme jazz. Nové eseje propojuje s archivem cernejpudink.cz a sleduje černo-oranžový katalog jako hudbu, která pořád překvapí.
Text je součástí seriálu #MilesAndTrane100, věnovanému stému výročí narození Milese Davise a Johna Coltranea. Ne jako katalog faktů, ale jako série návratů k hudbě, která se pořád ještě ptá.
/dʒæz/
John Coltrane Quartet: Africa/Brass
Label: Impulse! – A-6
Format: Vinyl, LP, Album, Mono, Gatefold
Country: US
Released: Sep 1961
Genre: Jazz
Style: Free Jazz, Hard Bop, Modal
Tracklist
A Africa (16:26)
(Written-By – John Coltrane)
B1 Greensleeves (9:57)
(Traditional, arr. McCoy Tyner)
B2 Blues Minor (7:20)
(Written-By – John Coltrane)
John Coltrane Quartet: Complete Africa / Brass
Label: Impulse! – MVCI-23010~11
Series: Impulse! Jazz 50
Format: 2 x CD, Compilation, Remastered, Stereo
Country: Japan
Released: Dec 16, 1991
Genre: Jazz
Style: Hard Bop, Free Jazz, Modal
Tracklist
1-1 Greensleeves (9:57)
(Traditional, arr. McCoy Tyner)
1-2 Song Of The Underground Railroad (6:44)
(Traditional)
1-3 Greensleeves (Alternate Take) (10:53)
(Traditional, arr. McCoy Tyner)
1-4 The Damned Don’t Cry (7:34)
(Written-By – Cal Massey, Arranged By, Conductor – Romulus Franceschini)
1-5 Africa (First Version) (14:08)
(Written-By – John Coltrane, Bass – Paul Chambers)
2-1 Blues Minor (7:20)
(Written-By – John Coltrane)
2-2 Africa (Alternate Take) (16:08)
(Written-By – John Coltrane, Bass – Art Davis)
2-3 Africa (16:29)
(Written-By – John Coltrane, Bass – Art Davis)
Credits
Producer – Creed Taylor
Engineer [Recording] – Rudy Van Gelder
Arranged By – John Coltrane (tracks: 1-1 to 1-3, 1-5 to 2-3), McCoy Tyner (tracks: 1-1 to 1-3, 1-5 to 2-3)
Alto Saxophone, Flute, Bass Clarinet, Conductor – Eric Dolphy
Baritone Saxophone – Pat Patrick (tracks: 2-1 to 2-3)
Bass – Reggie Workman (tracks: 1-1 to 1-4, 2-1)
Drums – Elvin Jones
Euphonium – Carl Bowman (tracks: 2-1 to 2-3), Charles Greenlee (tracks: 1-1 to 1-5), Julian Priester (tracks: 1-1 to 1-5)
French Horn – Donald Corrado, Jimmy Buffington (tracks: 1-1 to 1-5), Julius Watkins, Bob Northern, Robert Swisshel
Piano – McCoy Tyner
Piccolo Flute, Reeds – Garvin Bushell (tracks: 1-1 to 1-5)
Soprano Saxophone – John Coltrane (tracks: 1-1 to 1-5)
Tenor Saxophone – John Coltrane (tracks: 2-1 to 2-3)
Trumpet – Booker Little, Freddie Hubbard (tracks: 1-1 to 1-5)
Tuba – Bill Barber
