Marianne Faithfull: „Můj příběh je vlastně potvrzením mojí síly a životního štěstí.“

Naposledy aktualizováno: 31.1.2025

Anglická zpěvačka Marianne Faithfull v Istanbulu, 2008 (Credit author: Andrew34 / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain)
Anglická zpěvačka Marianne Faithfull v Istanbulu, 2008 (Credit author: Andrew34 / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain)

Ve čtvrtek 30. ledna 2025 dotlouklo srdce britské zpěvačky, skladatelky a herečky Marianne Faithfull (29. 12. 1946 – 30. 1. 2025, narozena jako Marianne Evelyn Gabriel Faithfull). Byla vždy nonkonformní a věrná sama sobě. Odmítala být vzorem, byť to pro ni jistě bylo lichotivé.

jakou roli v rockové hudbě hrály silné ženské osobnosti?

Společnost, v níž dominují muži, démonizuje každou ženu, která je příliš silná a nezávislá. Kariéra a život Marianne Faithfull je proto odpovědí na otázku, jakou roli v rockové hudbě hrály silné ženské osobnosti. Patří k nim Willie Mae „Big Mama“ Thornton, Yoko Ono (protipól dobového evropského ideálu krásy vytvořeného modelkou Twiggy), Janis Joplin, Patti Smith, Courtney Love, Lucinda Williams či Poly Jean Harvey a další. Ty všechny zasvětily svůj život hudbě, která se stala jejich součástí. Inspirovaly spolupracovníky, životní partnery a jako umělkyně byly rovnocenné s jakýmkoliv mužským interpretem.

Je to také příběh ženy, která chtěla být zpěvačkou, hvězdou sama o sobě a nakonec se jí stala. „Věřím svému životu, věřím tomu, kam směřuji. Vím, že už tolik desek nenatočím. Udělala jsem skoro všechno, co jsem chtěla. Zbývají mi natočit ještě tak tři alba,“ rekapitulovala s odstupem času svoji životní pouť Marianne.

andělský folk-popový hlásek
Marianne Faithfull v novinách Majalah AKTUIL Edisi 11 Tahun 1968 (Credit author: Majalah AKTUIL Edisi 11 Tahun 1968 / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain)
Marianne Faithfull v novinách Majalah AKTUIL Edisi 11 Tahun 1968 (Credit author: Majalah AKTUIL Edisi 11 Tahun 1968 / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain)

Když se uprostřed šedesátých let sedmnáctiletá Marianne Faithfull, s pobledlou pokožkou po tuberkulóze z dětství, poprvé objevila na veřejnosti, byla vnímána spíše jako krásná pohádková princezna, blonďatá a modrooká, se zářivým úsměvem než slavná zpěvačka. Andrew Loog Oldham, tehdejší manažer Rolling Stones, ji zahlédl na večírku, kam dorazila na pozvání Paula McCartneyho se svým budoucím manželem Johnem Dunbarem.

Oldham se okamžitě rozhodl, že pro andělsky vypadající dívku vyjedná nahrávací smlouvu, aniž by věděl, zda umí mluvit, natož zpívat. „Měla tu pozoruhodnou vlastnost, že působila étericky a zároveň velice moderně,“ vzpomínal Oldham. Hudební fanoušci, stejně jako Andrew Loog, pak snadno uvěřili legendě o její výchově v klášterní škole a začali ji milovat.

Když začala randit s Jaggerem, kvalita písní Stounů šla nahoru

Přiznejme si, že skoro všechny písničky Rolling Stones, které vznikly v 60. letech, byly napsány o mně,“ prohlásila se svým darem pro vtipkování Marianne Faithfull. Byla to ona, ještě se svou celoživotní přítelkyní Anitou Palenberg, kdo vnesl do života Stounů všechnu tu fantastickou energii a touhu psát vlastní skladby. Kapele totiž tenkrát šéfoval bluesový purista Brian Jones a většinu repertoáru tvořily covery písní jejich amerických bluesových vzorů. Obě za to nakonec byly tvrdě potrestány.

Pro skladatelské duo The Glimmer Twins (Jagger / Richards) – a předtím Briana Jonese – byly múzami a současně ženským ideálem, jež zosobňuje bájná Lilith, pro něž již po staletí muži píší oslavné písně a přitom je zároveň nenávidí nebo se jich bojí. „Brali mě jako zboží: věc, co se použije a pak zahodí,“ prohlásila Marianne, když vzpomínala na svoji první nahrávací frekvenci. Urazilo ji, jak lhostejně se k ní Mick JaggerKeithem Richardsem tenkrát chovali.

Právě Anita navrhla Jonesovi, aby na albu Aftermath (1966, Decca Records, spotify link) začal více experimentovat s exotickými nástroji. Také zkritizovala původní mix nahrávek určených pro Beggars Banquet (1968, Decca Records, spotify link). Faithfull je spoluautorkou písně Sister Morphine z LP desky Sticky Fingers (1971, Rolling Stones Records, spotify link) a obě zpívaly doprovodné vokály v mnoha písních Rolling Stones.

Je zajímavé, že americká zpěvačka Courtney Love také mluví o tom, že chce v mnoha ohledech hrát roli múzy, i když se jí podařilo natočit vlastní desky a být uznávaná jako silná, sebevědomá žena. Přesto pořád cítí to pokušení být inspirací pro mužské rockové hvězdy, říká, že je to jako nemoc…

Konec „vládkyně Londýna závěru šesté dekády“

Mariannina kariéra „Vládkyně Londýna konce šesté dekády“ vyvrcholila rolí Ophelie ve filmové verzi Hamleta. V květnu 1970 je ale konec mileneckého vztahu s Mickem Jaggerem – autorem jejího transatlantického hitu; zádumčivé písně As Tears Go By. V té době je z krásné princezny již jen feťácká troska v područí heroinu. Přežívá ve squatech. Úřady ji odeberou syna a Marianne se pokusí o sebevraždu.

Během vleklé drogové závislosti našla sílu nejen se návyku zbavit, ale také o něm napsat ohromující a kritikou oceňovanou autobiografii a vydat impozantní dílo Broken English (1979, Island Records, spotify link). Je na něm drsná a neúprosná titulní skladba, ale i další klenoty jako Witches‘ Song a příspěvek k narůstajícím požadavkům feministickému hnutí Ballad Of Lucy Jordan. Producent alba Mark Miller Mundy přizval Stevea Winwooda, aby přidal vrstvy třpytivých syntezátorů a kláves, čímž nahrávky posunul do oblasti nové vlny skupin jako Talking HeadsBlondie.

Marianne se tak vrátila nejenom s punkovým účesem. Její hlas zněl po prodělaných laryngitidách hruběji. Mnohým mohl připomínat zvuk popraskané gramodesky. Jiní tvrdili, že je to důsledek fetování. Nikomu nic nevyvracela. Poznamenala, že by přeci bylo divné, kdyby ve čtyřiceti zpívala jako osmnáctiletá dívka. A další důvod? Do úst blonďaté princezny se rozhodně nehodí záplava sprostých slov a přímočarých obrazů v sedmiminutové erupci zklamání a vzteku Why’d Ya Do It?. Nahrávací společnost váhala zda píseň vydat. Protinožci ji rovnou zakázali. Faithfull to bylo ukradené. Nehodlala být cenzurovaná.

Zlomový rok 1987

Přes úspěch Broken English se dál pohybovala na hraně mezi genialitou a sebedestrukcí. Drog se navždy zbavila až v roce 1987. Teprve pak byla připravená na písně jako Boulevard Of Broken Dreams nebo Yesterdays z alba Strange Weather (1987. Island Records, spotify link), kterou pro ni napsal Jerome Kern. Na vydařené LP desce se také podíleli kytarista Bill Frisell a neworleánský pianista Dr. John. Najednou z ní byla jedna nejpřesvědčivějších umělkyň své generace.

K překrásným věcem v jejím podání patří i strhující, neotřelá verze Trouble In Mind na soundtracku stejnojmenného neo-noirového filmu Alana Rudolpha. Marianne Faithfull později nazpívá skladbu Angela Badalamentiho Who Will Take My Dreams Away? k filmu The City Of Lost Children.

Mystérium lásky u Naïve Records
Marianne Faithfull: Before The Poison (2004, Naïve Records)
Marianne Faithfull: Before The Poison (2004, Naïve Records)

Svým pravděpodobně nejpozoruhodnější albem, nádherným Before The Poison (2004, Naïve Records, spotify link), odstartovala dvě úspěšné dekády svého uměleckého života. V písních The Mystery Of Love, Crazy Love, Desperanto nebo There Is A Ghost spojila síly se skladatelkou a kytaristkou P.J. Harvey a zpěvákem a pianistou Nickem Cavem. Last Song pro ni napsal Damon Albarn.

V průběhu této zdařilé éry natočila dvojalbum s úpravami skladeb pro zamilované Easy Come, Easy Go (2008, Naïve Records, spotify link), na něž navázalo vyrovnané Horses And High Heels (2011, Naïve Records, spotify link) s úvodní Stations od dalšího stálého spolupracovníka Marka Lanegana. Vznikalo v kolébce jazzu a rock’n’rollu New Orleans.

Řada pokračovala titulem Give My Love To London (2014, Naïve Records) s Caveovou výraznou baladou Deep Water. Marianne se o ni na koncertech vyjadřovala, že ji chápe jako modlitbu. Plánovala si, že na desku naváže celosvětovým turné. Bohužel si zlomila nohu v krčku. Najednou se zdálo se, že je na konci uměleckých i fyzických sil.

Uzdravila se a dokázala, že v ní stále dříme velká bojovnice. Část turné, které se rozhodla nakonec dokončit, a také v jehož rámci 29. října 2015 zavítala do pražského Divadla Archa, zdokumentovala deska No Exit (2016, Panta Rei Records, spotify link).

Upřednostnit uměleckou krásu před existenční jistotou a pochybnou dobovou společenskou morálkou

Při přípravě svého předposledního alba Negative Capability (2018, Panta Rei Records, spotify link) se spoléhala na tým stálých hudebníků a osvědčených spolupracovníků. Temná a hrozivá laneganovská They Come At Night je reakcí na střelbu do návštěvníků rockového koncertu v pařížském hudebním klubu Bataclan v listopadu 2015.

Název alba odkazuje k dílu anglického romantického básníka 19. století Johna Keatse. Upřednostňoval uměleckou krásu před existenční jistotou a pochybnou dobovou společenskou morálkou, za což musel čelit tvrdým, odsuzujícím útokům.

„Můj otec mě učil používat rozum, moje matka mi vštípila pohrdání“

Tahle ženská Marianne Faithfull v životě zažila leccos a věděla, o čem a proč zpívá. „Můj otec mi slíbil růže, moje matka mi zas naslibovala trny. Můj otec mě učil používat rozum, moje matka mi vštípila pohrdání,“ zní v Like Being Born z alba Kissin Time (2002, Hut Recordings, spotify link). Je to pro ni jedna z nejlepších písní, kterou kdy napsala.

Společně s houslistou Warrenem Ellisem vydali netrpělivě vyhlížené společné album She Walks In Beauty (2021, Panta Rei Records, spotify link). Za doprovodu skvostné Warrenovy hudby Faithfull recituje na své poslední LP desce jedenáct romantických básní.

zůstane příkladem přerodu, houževnatosti a syrové síly

Svůj úděl stárnoucí a stále více osamělé ženy (přítelkyně Anita zemřela již v roce 2017) přijímala s bolestivou lehkostí. „Věděla jsem, co chci, a dosáhla jsem toho. Chtěla jsem dělat skutečně zajímavou práci a potkávat opravdu úžasné lidi a mít skvělý život. Mým posláním nebylo vydělat spoustu peněz, o tom to nikdy nebylo. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla.“

Životní pouť Marianne Faithfull se definitivně uzavřela. Navždy bude příkladem přerodu, houževnatosti a syrové síly umělkyně, která se nenechala odepsat. Zaslouženě si vydobyla zpět své umělecké nadání a vybojovala si druhou, mnohem pozoruhodnější, etapu své kariéry.

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji. Moje texty šířím pod licencí CC BY-SA 4.0.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..