MC5: Kick Out the Jams a zrod elektrické vzpoury Detroitu

Jak se Motor City naučilo křičet, tančit a kolaps přetavit v katarzi
#SoundOfDetroit

Detroitští MC5 na promo fotografii, 1969 (Credit Photo: Elektra Records / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Detroitští MC5 na promo fotografii, 1969 (Credit Photo: Elektra Records / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)

Detroit, město ohně, továren a nezlomné hrdosti, město, které se nikdy nesklonilo, dalo v šedesátých letech vznik něčemu, co nešlo zařadit do žádné škatulky. MC5 nebyli jen rock’n’rollová kapela. Byli elektrickým obvodem mezi ulicí, komunitou a chaosem. Hudba tu nebyla ozdobou — byla to síla, která měla pohnout světem.

Pokračování textu MC5: Kick Out the Jams a zrod elektrické vzpoury Detroitu

Be sociable and share

Tin Drum: Album, které bylo vrcholem. A zároveň začátkem konce Japan.

Sylvianův sen o Číně, Karnova bezpražcová poetika, Barbieriho laboratoř zvuku a Jansenova tichá ukázněnost. Album, na němž se všechno spojilo – a kapela se přitom rozpadla.

Japan: Tin Drum (1981, Virgin Records)
Japan: Tin Drum (1981, Virgin Records)

Tin Drum je deska, která zní jako ztichlé prohlášení. Křehké, strohé, přitom nabité energií, která se nesnaží prorazit dopředu – jen přeskupuje tvary a světlo. Japan na ní našli vlastní jazyk, vydestilovaný z cest, obrazů a dlouhých hodin ve studiu. Poprvé dorostli k ambicím, o nichž před lety jen mluvili. A právě v té chvíli, kdy jejich hudba byla nejčistší, se mezi nimi otevřela nepřekonatelná názorová propast.

Pokračování textu Tin Drum: Album, které bylo vrcholem. A zároveň začátkem konce Japan.

Be sociable and share

Reach Out: Jak Four Tops přežili změny v Motownu i odchod Holland-Dozier-Holland

Příběh skupiny, která si udržela vlastní tón i v časech, kdy se Motown otřásal v základech.
#SoundOfDetroit

Four Tops během vystoupení na slavnostním večeru Grand Gala du Disque, Amsterdam, Nizozemí, 8. 3. 1968 (Credit Photo: Kroon, Ron (Anefo) / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)
Four Tops během vystoupení na slavnostním večeru Grand Gala du Disque, Amsterdam, Nizozemí, 8. 3. 1968 (Credit Photo: Kroon, Ron (Anefo) / Wikimedia, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Detroit je město, které učí držet rytmus i ve chvílích, kdy se okolní konstrukce třesou. Four Tops jsou toho dokonalým důkazem: čtyři hlasy, které dozrávaly mezi továrními sirénami, zakouřenými kluby a sny, jež se odkládaly tak dlouho, až se jednoho dne staly skutečností.

Pokračování textu Reach Out: Jak Four Tops přežili změny v Motownu i odchod Holland-Dozier-Holland

Be sociable and share

Steve Cropper: Muž, který hrál v zájmu písně. A vždy ji trefil do černého.

Tón po tónu stavěl americký soul na nohy

Kytarista Steve Cropper při koncertu s Blues Brothers, Bilbao, Španělsko, 8. července 2008 (Credit Photo: Alberto Cabello / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)
Kytarista Steve Cropper při koncertu s Blues Brothers, Bilbao, Španělsko, 8. července 2008 (Credit Photo: Alberto Cabello / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic)

Kytarové dějiny milují pistolníky. Hrdiny, kteří přijedou do města sami, míří vysoko a nechávají za sebou spálenou zem. Jenže americká hudba má i jiný typ hrdiny – tichého šéfa rytmu, který nevede bitvu uprostřed ulice, ale drží se základů, aby se příběh nezhroutil. Steve Cropper, kytarista Stax Records, člen Booker T. & the MG’s, génius a studiová autorita. Spoluautor „(Sittin’ On) The Dock of the Bay“ zemřel. A s ním mizí řemeslo, které se už dnes neučí: umění poslouchat, nerušit – a přesto měnit běh hudebních dějin.

Pokračování textu Steve Cropper: Muž, který hrál v zájmu písně. A vždy ji trefil do černého.

Be sociable and share

MY GENERATION: Jak The Who našli vzpouru dřív, než našli sami sebe

Šedesát let od debutu, který měl být jen tanečním albem pro příznivce Mod — a stal se jedním z nejhlasitějších mement mladické frustrace v britské historii.

The Who_My Generation (1965, Brunswick Records)
The Who_My Generation (1965, Brunswick Records)

Když The Who na konci roku 1965 vydali album My Generation, vstupovali na scénu mezi desítky dalších britských kapel, které sázely na rychlé tempo, výrazné vokály a inspiraci americkým rhythm’n’blues. Až s odstupem několika desetiletí je patrné, že debut zachytil víc než jen dobový hudební styl.

Pokračování textu MY GENERATION: Jak The Who našli vzpouru dřív, než našli sami sebe

Be sociable and share

Holland-Dozier-Holland: Montážní linka zázraků

Jak Detroit zformoval nejúdernější skladatelský tým popové historie
#SoundOfDetroit

Holland-Dozier-Holland: The Picture Never Changes (1992, HDH Records)
Holland-Dozier-Holland: The Picture Never Changes (1992, HDH Records)

Ve městě, kde hluk montážních linek a lisoven v automobilkách přehlušoval vlastní myšlenky, dokázali tři mladí Detroiťané – pojmenovaní Holland-Dozier-Holland – přetavit tlak průmyslové megapole, gospelové kořeny a popovou intuici do zvuku, který definoval šedesátá léta.

Pokračování textu Holland-Dozier-Holland: Montážní linka zázraků

Be sociable and share

Hot 8 Brass Band: Když se dechová kapela stane životním příběhem

Hudba, která přežila bouře, ztráty i vlastní stíny
#NOLAGroove

Dechovka Hot 8 Brass Band, Bayou Boogalou 19. 5. 2013 (Credit Photo: Derek Bridges / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Dechovka Hot 8 Brass Band, Bayou Boogalou 19. 5. 2013 (Credit Photo: Derek Bridges / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)

Hot 8 Brass Band představují to nejlepší z tradice New Orleans: hudbu, která umí být divoká i duchovní, tíživá i povznesená. Z jejich žesťového rachotu cítíte bolest i sílu přežít. V každém pochodu, v každé „second line“ i v každém ryku suzafonu zní poselství, které se v New Orleans dědí po generace: „Dokud zní groove, město žije“.

Pokračování textu Hot 8 Brass Band: Když se dechová kapela stane životním příběhem

Be sociable and share

Brass bandy New Orleans: Zvuk, který drží město pohromadě

Nekončící second line
#NOLAGroove

Brass band na Jackson Square, New Orleans, Louisiana USA, 14. 6. 2014 (Credit Photo: M M from Switzerland / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)
Brass band na Jackson Square, New Orleans, Louisiana USA, 14. 6. 2014 (Credit Photo: M M from Switzerland / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)

New Orleans nezní potichu. Město mluví žesťmi, odpovídá bubny, nadechuje se v rytmu kroků second-line a vydechuje groove, který má chuť pouličního prachu i vůni lidského potu. Dechové soubory tu nejsou turistickou kulisou ani sentimentálním odkazem minulosti — jsou nervovou soustavou městských čtvrtí, živým organismem rozkročeným mezi pohřebním rituálem a pouliční extází, mezi pamětí a nelítostnou přítomností.

Pokračování textu Brass bandy New Orleans: Zvuk, který drží město pohromadě

Be sociable and share