Lou Reed psal o světě bez iluzí. A právě proto jeho hudba nezestárla ani o den.
Lou Reed na festivalu Hop Farm Music 2. července 2011 (Credit author: Man Alive! / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Lou Reed se mi dostal pod kůži dávno předtím, než jsem o něm věděl víc než jen to, že jeho jméno stojí na obalu desky. Reedice jeho raných alb jsou spíš připomínkou než oslavou: Reed byl člověk, který se nebál říkat věci nahlas, i když zněly nepříjemně.
Příběh o tom, jak se Jim Osterberg změnil v Iggyho Popa — a jak z nasraného Motor City vylezla kapela, která přepsala dějiny rocku. #SoundOfDetroit
Detroitští The Stooges na promo fotografii, 1969 (Credit Photo: Elektra Records / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Detroit neměl nikdy rád, když mu někdo zvenku vyprávěl, jaký je jeho „zvuk“. Už v šedesátých letech varovali místní, že jestli se někdo pokusí s Detroitem naložit jako se San Franciskem nebo Bostonem – zabalit ho do hezkého příběhu a prodat jako módní scénu – dopadne to špatně. A přesně uprostřed téhle podezíravé, tvrdé a hrdé hudební krajiny se vynořila kapela The Stooges, která byla tak trochu omyl, tak trochu vtip a nakonec jeden z největších rockových zlomů 20. století.
Jak se Motor City naučilo křičet, tančit a kolaps přetavit v katarzi #SoundOfDetroit
Detroitští MC5 na promo fotografii, 1969 (Credit Photo: Elektra Records / Wikimedia, Creative Commons Public Domain)
Detroit, město ohně, továren a nezlomné hrdosti, město, které se nikdy nesklonilo, dalo v šedesátých letech vznik něčemu, co nešlo zařadit do žádné škatulky. MC5 nebyli jen rock’n’rollová kapela. Byli elektrickým obvodem mezi ulicí, komunitou a chaosem. Hudba tu nebyla ozdobou — byla to síla, která měla pohnout světem.
The Stooges nabídli na albu Fun House (1970, Elektra Records) šestatřicetiminutovou dávku vlastní posedlosti, chaosu a fyzické energie. Všechny skladby si sami napsali a zaranžovali – bez filtru, bez ochranných rukavic. Výsledkem je syrové, dodnes nepohodlně živé mistrovské dílo, které působí spíš jako dokument nehody než jako pečlivě vystavěná rocková deska.
David Thomas z kapely Pere Ubu v machesterském klubu Band On The Wall 18. 4. 2013 (Credit Photo: Jake from Manchester, UK / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
V polovině sedmé dekády minulého století rockové kapely přešlapovaly na místě. Punk rock byl tím, kdo změnil pravidla hry. Vykolíkoval nové stylové hranice, rozdělil a stále rozděluje fanoušky, kteří se přou, zda byl hudební revolucí nebo zhoubou.