Naposledy aktualizováno: 30.11.2025
Hudba, která přežila bouře, ztráty i vlastní stíny
#NOLAGroove
Hot 8 Brass Band představují to nejlepší z tradice New Orleans: hudbu, která umí být divoká i duchovní, tíživá i povznesená. Z jejich žesťového rachotu cítíte bolest i sílu přežít. V každém pochodu, v každé „second line“ i v každém ryku suzafonu zní poselství, které se v New Orleans dědí po generace: „Dokud zní groove, město žije“.
stejně intenzivně prožívají Radost i bolest
Hot 8 Brass Band vznikli v roce 1995 v New Orleans. Patří k těm kapelám, které nehrají jen pro radost. Stejně intenzivně prožívají i bolest. Od té doby prošli lecčím, co by zlomilo většinu kapel – tragédiemi, osobními ztrátami, ale i triumfy a světovým úspěchem. Jejich groove, který spojuje jazz, funk a hip-hop, rozhýbal publikum od Francouzské čtvrti až po evropská pódia
Hlásí se k tradici neworleanských brass bandů z konce 19. století. Trumpeťák Raymond „Dr. Rackle“ Williams říkával, že bez Boldena by nebyli ani Hot 8: „Tradice sahá až k Buddy Boldenovi. A naše sestava s dvěma trubkami, dvěma pozouny, tenorem a rytmickou sekcí se od té éry vlastně moc neliší.“
Jenže Hot 8 od začátku hráli jinak. K tradici přimíchali repertoár vlastní generace: „Atomic Dog“, „Sexual Healing“, party hymny, které dokázaly rozhýbat kdekoliv kohokoliv. Kapely před nimi – Leroy Jones & Hurricane Brass Band, Dirty Dozen – už naznačily, že moderní rhythm’n’blues patří do repertoáru. Hot 8 to dotáhli do důsledku: „Nejde jen o to vrátit se ke kořenům,“ říkal trumpetista Shamarr Allen z Shamarr Allen & The Underdawgs, „ale dát tomu smysl. Pokud to neuděláte, nejste opravdová neworleanská brass parta.“
A i když postupně ztratili čtyři ze svých členů, a sami přežili hurikán Katrina, nikdy nepřestali hrát. „Ať už v dobrém nebo zlém, duch naší hudby září dál,“ říkával Bennie Pete, zakládající člen kapely a muž, který ji vedl od samého začátku až do své smrti v roce 2021. Počet ztrát se tak zastavil na čísle pět.
Bennie Pete – středobod dění v HOT 8
Bennie „Big Peter“ Pete, mírný, nekonfliktní, mohutný suzafonista s nakažlivým úsměvem, byl nejen zakladatelem Hot 8, ale i jejich rytmickým a lidským středobodem. Když 6. září 2021 zemřel ve věku pouhých 45 let, jako oběť koronaviru C-19, v nemocnici New Orleans East Hospital, ztratilo město dalšího ze svých hudebních hrdinů.
Pete vyrůstal obklopený hudbou. Jeho matka si doma věčně zpívala. Dědeček byl pastorem. V kostele Bennie poprvé slyšel gospel, který v něm zanechal hlubokou stopu.
Stejně jako mnoho dalších muzikantů z New Orleans začínal ve školní pochodové kapele, ale brzy se připojil k menší partě přátel, která se chtěla vyřádit po svém. S úsměvem vzpomínal na své začátky:
„Pochodové kapely mají sto padesát lidí, deset tub, třicet trubek. V malé dechovce se můžete předvést. Byla to zábava – prostě se to stalo a já si to zamiloval.“
Tahle parta se nejdřív jmenovala Looney Tunes Brass Band. Bennie Pete ji v roce 1996 sloučil s podobnou školní kapelou High Steppers. „Polovina z nás byla z Lower Ninth Ward a polovina z uptownu, z Third Ward,“ vzpomínal. „Měli jsme to nejlepší z obou světů.“ Muzikantům tehdy navrhl, aby zkusili něco nového – a zrodil se Hot 8 Brass Band. Kapela, která se brzy stala symbolem nového zvuku New Orleans a jednou z nejviditelnějších a nejvlivnějších dechovek ve městě.
Muzikantská rodina, která prošla peklem
Hot 8 byli vždy víc než jen kapela. Když prorazili v celonárodním a světovém měřítku, společně s Dr. Michaelem Whitem seznamovali mladé hudebníky z New Orleans s jazzovou tradicí města. Učili je hudební teorii, historii a o rolích jednotlivých nástrojů v dechovém orchestru. Jejich workshopy a vystoupení poskytovaly dětem příležitost poznat, jak hudba může být cestou k sebevyjádření, zapojení do života komunity a příležitostí k profesnímu růstu.
A jako každá muzikantská rodina, i oni nesli ztráty, které se nedají zapomenout. Mezi lety 1996 a 2006 přišli o čtyři členy. Sedmnáctiletý trumpetista Jacob Johnson byl v roce 1996 zastřelen ve svém domě. O osm let později policie NOPD usmrtila trombonistu Josepha „Shot Gun Joe“ Williamse před obchodem v Tremé. Policajti dodnes tvrdí, že použil svůj pickup jako zbraň proti jejich policejnímu vozu. Jeho smrt, v pouhých dvaadvaceti, je i po více než deseti letech předmětem nezávislého vyšetřování.
Jen o pár měsíců později zemřel na infarkt další trombonista Demond „Bart“ Dorsey. Bylo mu 28 let. V roce 2006 pak kulka zabila při jízdě autem na ulici Dumaine Street v Tremé bubeníka Dinnerrala „Dicka“ Shaverse, když se snažil ochránit svého patnáctiletého nevlastního syna. Nejspíše na něj směřoval útok členů gangu, kteří bojovali o vliv nad územím.
Shavers byl jedním z těch, kteří chápali, co jejich hudba znamená mimo samotný rytmus. Krátce po hurikánu řekl v rozhovoru pro CNN: „Jsme na tom stejně jako všichni ostatní. Taky jsme přišli o všechno. Ale máme něco, co ostatní nemají. A to je naše hudba. Používáme ji, abychom ukázali, že New Orleans nezemřelo.“
Tragédie zbytek skupiny semkly. Od té doby jsou aktivními členy organizace SILENCE IS VIOLENCE. V roce 2006 měl Bennie Pete života v Crescent City plné zuby. „Chtěl jsem se přestěhovat,“ tvrdil. „Vlastně jsem slíbil, že pokud někdo další zemře, přestěhuji se, nebo pokud se stane něco podobného, opustím město.“ Slib porušil. „Když Dinerral zemřel,“ vysvětloval, „všechno se změnilo. Nechtěl jsem odejít, chtěl jsem zůstat. Myslel jsem, že už tady nechci být, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat.“
Nezlomný Terrell Batiste
Příběh trumpetisty Terrella „Burger“ Batistea patří k těm, na něž nikdo z Hot 8, ale ani z řad jejich příznivců, nezapomene. Po hurikánu Katrina jezdil za rodinou do Atlanty, a právě na té cestě se mu v dubnu 2006 změnil život. Zastavil na krajnici kvůli prasklé pneumatice. Smetlo ho okolo jedoucí auto. Přišel o obě nohy. V jiné kapele by to byl konec — zejména po dekádě, během níž Hot 8 pohřbili čtyři své členy a město kolem nich se pořád zvedalo z bahna. Batiste se do Hot 8 vrátil už na Jazz Festu 2007 — nejdřív na vozíku, později s protézami. Ostatní ho mezi sebe samozřejmě přijali.
pomalý groove je vyjádřením jejich společného smutku
Každý z těchto příběhů by sám o sobě stačil na bluesovou elegii. Čtyři pohřby a jedno těžké zranění během deseti let – v kapelách, které hrávají na pohřbech, to má zvláštní, krutou ironickou pachuť. Pokud jde o tuto komunitu, jsou podobná násilná úmrtí bohužel normální. Pete v jednom interview poukazoval na to, že Lil’ Rascals Brass Band, raná inspirace pro Hot 8, také přišli o čtyři členy, kteří zemřeli předčasně.
A přesto se Hot 8 nezastavili. Jejich hudba se stala návodem, jak přežít – a jak dát sílu těm, kteří zůstali a neustávali s bojem za důstojné životní podmínky. Zármutek a strádání proměnili v hymny života, jež mají sílu zvednout z kolen celé město. Hráč na basový buben Harry „Swamp Tang“ Cook v roce 2011 tvrdil, že pomalý groove, který odlišuje Hot 8 od jiných dechovek, je vyjádřením jejich společného smutku. „Bylo to to, čím jsme procházeli jako lidské bytosti,“ prohlásil. „Byla to bolest. A tu jsme vložili do naší hudby. Stejně jako ti lidé tam venku, pocházíme ze stejného místa jako oni a všichni trpíme.“
Nový zvuk klasického brass bandu
Hot 8 Brass Band debutovali albem Rock with the Hot 8 (2005, spotify link). Nejenom ve verzi skladby „Sexual Healing“ představili svůj osobitý moderní pohled na to, jak má znít brass band – plný grooveu, rapu i poctivého second line nadšení. Krátce na to se stali významnými podporovateli projektu SAVE OUR BRASS!. Pomáhali přinášet hudbu do evakuačních center a dočasných karavanových parků, jež vyrostly po hurikánu Katrina. Save Our Brass se proměnila ve skutečný záchranný kruh pro dechové kapely a hudebníky, kteří přišli o domovy i nástroje. Finanční pomoc a náhradní vybavení jim umožnily znovu zvednout hlavy a pustit se do hudby, která se zdála navždy ztracená.
Na autobiografickém titulu The Life and Times of… (2012, spotify link) spojili silný vliv a dopady přírodní katastrofy s klubovým hudebním nábojem, aby vyjádřili životní bolesti i radosti po Katrině. Přišli proto s řadou původních skladeb a dobře přijatými covery. Včetně dynamické verze skladby „Ghost Town“ od The Specials. Rok nato mají venku třetí LP Tombstone (spotify link). Album bylo věnováno bývalým členům kapely a dalším zesnulým přátelům a hudebníkům. Navzdory ponurému názvu a tématu nebyla hudba zdaleka smuteční. V tomtéž roce vyšel také koncertní záznam Live at Jazz Fest 2013.
Zachování muzikantské geniality pod neúprosným útokem žesťů
V roce 2017 se představili ve vrcholné formě. On the Spot (spotify link) obsahovalo nejenom jejich vlastní kompozice „8 Kickin It Live“, „Get It How You Live“ a „Bottom of the Bucket“, ale také žhavou interpretaci skladby „Sweetest Taboo“ od Sade a standard „St. James Infirmary“. Skupina se naštěstí rozhodla pro album adaptovat hit Stevieho Wondera „That Girl“. Jeho krása spočívá v tom, že přítomnost Wonderovy muzikantské geniality je zachována, zatímco Hot 8 Brass Band ji dodává šmrnc nesmlouvavého žesťového šturmu.
Deska On the Spot je pádný důkaz jejich znovu nalezeného sebevědomí. Kapela nahrála živelnou muziku, v níž hrají prim zásadní životní poselství i příklady jejich odolnosti a odhodlání vzdorovat nepřízni osudu. Ještě předtím nabídli EP Can’t Nobody Get Down (spotify link). Obsahovala tři nové skladby, včetně titulní skladby, funky dance jamu „Take It to the House“ a uptempo party remix skladby „That Girl“.
V říjnu 2018 natočili videoklip ke své coververzi skladby „Love Will Tear Us Apart“ od Joy Division. Časopis Rolling Stone označil video za reflexi „zlomeného srdce a romantiky“ a vyzdvihl „funky swagger“ písně, který skupina přidává ke klasickému post-punkovému hitu.
Hudba jako lék a výkřik
Hot 8 koncertovali po celém světě a stali se mezinárodním fenoménem. Předskakovali – a pak se stali její dechovou sekcí – Lauryn Hill. Pete tuhle zkušenost zhodnotil jako „vcelku příjemné setkání, ale naši fanoušci v New Orleans nám chyběli.“ Další, s kým spojili svoje muzikantské osudy, byl Mos Def. Mezitím zamířili na festivalová pódia. Jejich neworleanský pouliční groove (originální mix jazzu, funku, bounce, reggae a hip-hopu) s vlivy dechových kapel Dirty Dozen Brass Band a Rebirth Brass Band působil jako výbuch.
Po hurikánu Katrina ztratili domovy, nástroje i přátele. Město bylo na kolenou a oni se vrátili znovu do ulic, aby hráli na pohřbech i ve „second line“ průvodech. Pete popsal scénu, která by mohla být symbolem celé post-katrinovské éry: “Přišli jsme tam, armáda se zbraněmi, lidi vystresovaní, nikdo netušil, že se objeví kapela. A najednou jsme hráli. Lidi se rozběhli ven, začali tancovat. Aspoň na chvíli měli pocit, že je všechno v pořádku.” Byl to návrat nejen hudební, ale společenský. Hot 8 tím definovali vlastní roli: stát v první linii radosti. Tam, kde není nic – ani domy, ani jistoty, ani mapy –, může být alespoň rytmus. A rytmus je v New Orleans základ existence.
Díky dokumentárnímu filmu Spikea Leeho When the Levees Broke, vysílanému na HBO, byli Hot 8 vhodnou metaforou pro město po Katrině. „Hot 8 Brass Band je mým životem už 20 let,“ řekl Bennie Pete v roce 2014, když kvůli zdravotním problémům dočasně přerušil turné. „Miloval jsem a ztratil bratry. Ale jako otec a nový opatrovník mám nový pohled na život – i na to, jak málo si někdy vážíme sami sebe. Každý den jsme v nebezpečí – nejen kvůli násilí na ulici, ale i kvůli tomu, jak žijeme.“ Jeho slova tehdy rezonovala nejen v hudební komunitě, ale i mezi lidmi v New Orleans, kteří chápou, že hudba tu není jen zábava – je to způsob, jak přežít.
Hot 8 Brass Band dnes: Big Tuba, život a hudební spirit New Orleans
Hot 8 Brass Band jsou dnes přesně tím, co vždy slibovali – osmičlennou dechovou kapelou, která spojuje tradici New Orleans s energií přenesenou na globální pódia. S cenou Grammy, a dlouhými turné na kontě, vydali nové album Big Tuba (2025, spotify link), které je nejen poctou jejich zakladateli „Big Benniemu“ Peteovi, ale i manifestem vytrvalosti a úsilí. Kapela koncertuje s nasazením, z něhož se vám zatočí hlavu – od východního pobřeží USA po Velkou Británii.
Přesto si našla čas na návrat domů na New Orleans Jazz & Heritage Festival. „Po všem, čím jsme si prošli, si cestování na turné vážíme jinak,“ říká trumpetista a současný lídr Alvarez „B.I.G. AL“ Huntley, když odkazuje na úmrtí „Big Bennieho“.
Album Big Tuba otevírá titulní skladba, která kombinuje tradiční rytmy second line s hip-hopovým přednesem, a další čtyři Huntleyho kompozice pokračují v této poetice. Vzdávají hold Peteově odkazu a zároveň připomínají, že hudba může být jak modlitbou, tak voláním. Kapela si zároveň udržuje svou identitu tím, že do repertoáru začleňuje klasické rhythm’n’blues, například skladby Billa Witherse („Ain’t No Sunshine“) či Al Greena („Let’s Stay Together“), které jsou na albu zpracovány nově, v typickém hot 8 stylu.
Současná sestava brass bandu je mixem zkušenosti a mladistvé energie. Alvarez Huntley je s kapelou nejdéle, od roku 2001, zatímco nejnovější člen, pětadvacetiletý bubeník Greshiren Brittonje, je představitelem generace, která ponese odkaz kapely dál. Jejich hudba stále pulzuje životem. Závěrečná píseň alba není jen coverem Al Greenova hitu – je připomínkou filozofie Hot 8: ať jsou časy dobré nebo špatné, groove a hudba pokračují dál, stejně jako odkaz Big Bennieho.
Oslava života
Když Bennie Pete navždy odešel jako jedna z obětí covidové pandemie, členové kapely oznámili, že mu uspořádají průvod second line – tak, jak se v New Orleans loučí s těmi, kteří dali městu jeho jedinečný tep. „Půjdeme v průvodu second line, protože víme, že je Bennie v pokoji a už netrpí. Budu smutný, ale budeme oslavovat jeho život ještě dlouho,“ napsal trumpetista Chris Cotton. A tak se i tentokrát žestě proměnily v modlitbu. Smutek v radost. Konec v pokračování.
Hot 8 Brass Band hrají dál – pro Bennieho, pro všechny, kteří padli, a pro město, které nikdy nepřestalo tančit. Možná se vzdálili od zaprášených ulic, kde jejich příběh začal, ale zůstávají pevně spojeni s místy, která jejich muzice dala život. A právě věrnost kořenům dává každému tónu kapely sílu, autenticitu a energii, která stále inspiruje nové generace.
Tento text je součástí série článků #NOLAGroove, v níž mapujeme neworleanskou hudební scénu napříč žánry, érami a osobnostmi.
