Naposledy aktualizováno: 18.4.2024
Jedno slavné album, dalších deset nahrávek o dva roky později a komplet, který dnes dovoluje slyšet obě sessions vedle sebe.
Frank Sinatra a Antônio Carlos Jobim spolu během dvou třídenních studiových bloků v letech 1967 a 1969 natočili dvacet skladeb. První album ukázalo Sinatru v neobvykle tlumeném hlasovém režimu; druhé sessions na stejný pojetí navázaly s Eumirem Deodatem místo Clause Ogermana.
Dvacet skladeb místo jednoho slavného alba
Po většinu času se příběh Franka Sinatry a Antônia Carlose Jobima vyprávěl přes deset skladeb. Album Francis Albert Sinatra & Antonio Carlos Jobim vyšlo v roce 1967 a samo stačilo na to, aby jejich společná práce získala pevné místo v obou diskografiích. Jenže o dva roky později se znovu sešli ve studiu a natočili dalších deset skladeb.
Druhý projekt nevyšel v zamýšlené podobě. V roce 2010 pak Sinatra/Jobim: The Complete Reprise Recordings soustředilo na jedno samostatné vydání všech dvacet nahrávek z obou společných třídenních studiových bloků.
|
|
|
Tři večery v lednu 1967
První blok snímků vznikl 30. a 31. ledna a 1. února 1967 ve Western Recorders v Hollywoodu. Sinatra měl za sebou desítky let práce s orchestrem, Jobim přijel jako skladatel, jehož písně několik let předtím výrazně zasáhly americký jazz i pop, a aranže dostal na starost Claus Ogerman, který Jobimovu hudbu dobře znal.
Obsazení bylo větší, než napovídá výsledná nahrávka. Smyčce, dechy a rytmická sekce jsou přítomné skoro pořád, ale jen zřídka se prosazují jako jedno těleso. Stan Cornyn v původních sleeve notes vzpomínal, že Sinatra dorazil do Studia One asi o půl hodiny dřív a před začátkem ještě procházel melodie.
Tak tiše nezpíval od laryngitidy
Cornyn ve sleeve notes zachytil Sinatrovu poznámku, že tak potichu nezpíval od doby, kdy měl laryngitidu. Na „Dindi“ nebo „Quiet Nights of Quiet Stars“ je slyšet, že hlas se neopírá do orchestru a fráze často končí bez obvyklého prodlužování či silového dotažení.
Na koncích frází Sinatra netlačí na tón a nesnaží se hlasem překrýt orchestr. Když melodie nabízí možnost většího gesta, často ji nechá projít a pracuje spíš s dechem, délkou fráze a tichem před další větou.
Jobim není host
„The Girl from Ipanema“ ukazuje, že Antônio Carlos Jobim tu není jen autor repertoáru. Hraje na kytaru a zpívá vedle Sinatry, takže se na jedné nahrávce potkají dva velmi rozdílné způsoby práce s hlasem. Sinatra má za sebou dlouhou zkušenost s mikrofonem a orchestrem, Jobim zpívá úsporněji a bez potřeby každý verš výrazově vytahovat.
Dochovaný session tape zachycuje také Sinatru, jak před prvním zkušebním snímkem hlídá tempo. Text obsahuje hodně slov a nechce, aby kapela skladbu rozběhla příliš rychle. Jobimova kytara pod oběma hlasy drží rytmický základ bez potřeby výrazného akcentování a pomáhá udržet skladbu v pohybu, i když všechno kolem působí měkce.
Ogerman uklízí prostor
Claus Ogerman nepoužívá orchestr k tomu, aby Jobimovy písně zvětšil. Cornyn ve svých poznámkách zachytil, jak se při sessions odstraňovaly ostré perkusivní zvuky, a stejnou zdrženlivost je slyšet i v práci se smyčci a dechy.
Smyčce nevstupují automaticky s refrénem a dechy nemají za úkol pokaždé zvýšit napětí. Jednotlivé skupiny se objevují jen tam, kde mají konkrétní funkci. Výsledkem je velké obsazení, které jen málokdy hraje plnou vahou.
Co se stane s Colem Porterem a Irvingem Berlinem
Sedm skladeb na původním albu souvisí přímo s Jobimem, tři nikoli. „Change Partners“ napsal Irving Berlin, „I Concentrate on You“ Cole Porter a „Baubles, Bangles and Beads“ Robert Wright s Georgem Forrestem.
Při jejich poslechu zjistíme, že se však dramaticky nezmění hlasitost Sinatrova zpěvu, rytmická práce ani způsob, jakým Ogerman zachází s orchestrem. „Change Partners“ může stát vedle „Dindi“ a „I Concentrate on You“ vedle Jobimových skladeb, aniž deska na několik minut přeskočí do jiného stylu vyprávění. Ani při třech amerických standardech se tedy album nepřepne do jiného pěveckého nebo orchestrálního režimu.
Bez velkého finále
Druhá strana původního LP postupně ztmavne. Na „How Insensitive“ zůstává napětí uvnitř fráze. Po „I Concentrate on You“ a „Baubles, Bangles and Beads“ přichází „Once I Loved“ a první album končí bez velkého finále.
Francis Albert Sinatra & Antonio Carlos Jobim získalo nominaci na Grammy za Album roku; cenu nakonec dostalo Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Spolupráce Sinatra–Jobim tím však neskončila, protože 11., 12. a 13. února 1969 byli oba znovu ve Western Recorders.
Za dva roky znovu
Druhé sessions měly jiné aranžérské vedení. Clause Ogermana vystřídal Eumir Deodato a dirigoval Morris Stoloff. Změnil se také repertoár: zatímco první album obsahovalo tři americké standardy, všech deset skladeb natočených v roce 1969 Jobim napsal nebo je jejich spoluautorem.
„Wave“ a „Triste“ jsou příkladme toho, že Sinatra v roce 1969 neopustil způsob frázování z prvních sessions. U „Wave“ je zajímavé už samotné přesunutí skladby: Jobim ji roku 1967 natočil na stejnojmenné desce jako instrumentálku, zatímco o dva roky později ji Sinatra dostává už jako píseň.
„Triste“ funguje podobně. Na Jobimově Wave (spotify link) trvala sotva dvě minuty a stavěla na krátkém melodickém prostoru; u Sinatry se z ní nestane příležitost k většímu vokálnímu gestu. Nejvýraznější změna přichází v „One Note Samba“, kde se rytmus dostává víc dopředu a skladba má větší tah než většina materiálu z roku 1967.
V „One Note Samba“ se rytmus dostane výrazněji dopředu, zatímco „The Song of the Sabiá“ se znovu stáhne k hlasu a jemnějšímu doprovodu. Rozdíl mezi oběma sessions proto není stejný v každé skladbě.
Album, které se dostalo ven a zase zmizelo
Deset skladeb z roku 1969 nebylo míněno jako materiál do archivu. Reprise připravilo album Sinatra-Jobim, existoval obal a osmipísňová nabídková verze se dostala tak daleko, že už byla expedovaná. Potom Sinatra vydání zastavil.
V roce 1971 vyšlo album Sinatra & Company (spotify link), jehož první stranu tvořilo sedm skladeb ze společných sessions z roku 1969. Druhá strana patřila jinému repertoáru a jiným nahrávkám, takže druhý projekt Sinatra–Jobim se k posluchačům dostal jen zčásti a v novém kontextu. Mimo tuto desku zůstaly „Bonita“, „Desafinado“ a „The Song of the Sabiá“.
Tři chybějící kusy
„Bonita“, „Desafinado“ a „The Song of the Sabiá“ doplňují druhé sessions na původních deset skladeb. Původní „Sabiá“ napsali Jobim a Chico Buarque; anglický text pro „The Song of the Sabiá“ upravil Norman Gimbel. Sinatra ji roku 1969 natočil v Deodatově aranžmá.
Sinatra/Jobim: The Complete Reprise Recordings propojilo v samostatném dvacetiskladbovém vydání obě společné sessions a druhý blok z roku 1969 znovu uvádí v kompletním desetiskladbovém rozsahu.
Postskriptum: „Fly Me to the Moon“
Ještě jednou se jejich jména objevila na stejné nahrávce v devadesátých letech. Na Sinatrově titulu Duets II (spotify link) vyšlo „Fly Me to the Moon“ jako duet Franka Sinatry a Antônia Carlose Jobima, nešlo však o třetí společné studiové setkání. Jejich zvukové stopy vznikly odděleně a výsledná nahrávka byla sestavena až při studiovém mixu.
Původní album 1967
Francis Albert Sinatra & Antonio Carlos Jobim
Frank Sinatra & Antônio Carlos Jobim
Reprise Records
1967
US catalog: F-1021 mono / FS-1021 stereo
Tracklist
1. The Girl from Ipanema
2. Dindi
3. Change Partners
4. Quiet Nights of Quiet Stars
5. Meditation
6. If You Never Come to Me
7. How Insensitive
8. I Concentrate on You
9. Baubles, Bangles and Beads
10. Once I Loved
Poznámky k autorům
– „Change Partners“ — Irving Berlin
– „I Concentrate on You“ — Cole Porter
– „Baubles, Bangles and Beads“ — Robert Wright / George Forrest; hudební základ vychází z Borodina
– „Dindi“ — Jobim / Ray Gilbert / Aloysio de Oliveira
– „If You Never Come to Me“ — Jobim / Ray Gilbert / Aloysio de Oliveira
– „Once I Loved“ — Jobim / Ray Gilbert / Vinicius de Moraes
Archivní master 2010
Sinatra/Jobim: The Complete Reprise Recordings
Frank Sinatra & Antônio Carlos Jobim
Concord Records
4. 5. 2010
20 skladeb
Compilation producer: Charles Pignone
Remastering: Dan Hersch
Liner notes: Stan Cornyn
Tracklist kompletu 2010
1. The Girl from Ipanema
2. Dindi
3. Change Partners
4. Quiet Nights of Quiet Stars
5. Meditation
6. If You Never Come to Me
7. How Insensitive
8. I Concentrate on You
9. Baubles, Bangles and Beads
10. Once I Loved
11. The Song of the Sabiá
12. Drinking Water
13. Someone to Light Up My Life
14. Triste
15. This Happy Madness
16. One Note Samba
17. Don’t Ever Go Away
18. Wave
19. Off Key (Desafinado)
20. Bonita
