George Benson, když jsem poprvé přišel na jazzovou scénu, stal jsem se Novým šéfem

Naposledy aktualizováno: 23.3.2022

Legendární americký kytarista, zpěvák a skladatel George Benson (22. 3. 1943, narozen jako George Washington Benson) je držitelem deseti cen Grammy. Jeho úspěšná kariéra trvá již více než šest desetiletí.

Začínal jako zpěvák
George Benson: Inspiration A Tribute To Nat King Cole (2013, Concord Records)
George Benson: Inspiration A Tribute To Nat King Cole (2013, Concord Records)

George Benson je právem považován za jednoho z nejlepších kytaristů jazzové historie. Všestranný, talentovaný hudebník snadno přechází mezi žánrovými hranicemi jazzu, popu a rhythm’n’blues. Jeho kytara zní krásně zakulaceně, při doprovodu přirozeně swinguje a jeho sóla mají vždy logickou kompozici a gradaci.

Narodil se v Pittsburghu. Hudební dráhu zahájil v letech 1951 až 1954 kratičkou pěveckou kariérou, coby dětská rozhlasová hvězdička pod jménem Little George Benson. Tehdy ho, podobně jako například Raye Charlese, výrazně ovlivňoval styl pianisty a zpěváka Nata King Colea.

V osmi letech vyhrál místní pěveckou soutěž, jejíž cenou bylo bezplatné nahrávání ve studiu. Lil‘ George si vybral Coleovu píseň Mona Lisa, jež tehdy několik týdnů vévodila žebříčkům. Doprovázel se na ukulele. Snímek se kupodivu neztratil. Vyšel až u příležitosti vydání jeho holdu Inspiration: A Tribute To Nat King Cole (2013, Concord Records).

Učednickou pěveckou éru uzavřely čtyři nahrávky pro Groove Records, dceřinku RCA-Victor v roce 1954. Na singlu nakonec vyšly pouze It Should Have Been Me #2 / She Makes Me Mad. Jako sedmnáctiletý již zakládá svoji první kapelu. V té době hraje na kytaru, kterou vyrobil jeho otčím.

neprávem přehlížený jazzový kytarista
George Benson With The Brother Jack McDuff Quartet: The New Boss Guitar Of George Benson (1964, Prestige Records)
George Benson With The Brother Jack McDuff Quartet: The New Boss Guitar Of George Benson (1964, Prestige Records)

Ve světle komerčního úspěchu s easy listening albem Breezin‘ (1976, Warner Bros. Records) je Georgův raný přínos kytaristy světu jazzu neprávem přehlížen. Sám o sobě prohlašuje, že když přišel na jazzovou scénu, stal se Novým šéfem (The New Boss) a od té doby si tento titul drží.

Jiný slavný kytarista Johnny „Guitar“ Watson si v té době cenil Bensonovy hry a zvuku. Tvrdil o něm, že odvedl „skvělou práci“, ale nechtěl se s ním srovnávat. „George je skvělý, člověče, ale je to jazzový muzikant. A z toho já nevycházím,“ vysvětlil Watson.

George Benson na sebe poprvé upozornil v šedesátých letech dvacátého století, kdy se stylizoval do role svých kytarových hrdinů Granta GreenaCharlieho Christiana, když doprovázel jazzového varhaníka Jacka McDuffa, z čehož vznikly jejich nejlepší společné LP desky The New Boss Guitar of George Benson (1964) a Hot Barbeque – Brother Jack McDuff (1966) pro label Prestige Records.

Krátké, ale nesmírně zajímavé období spolupráce s Columbia Records
George Benson Quartet: It's Uptown (1966, Columbia Records)
George Benson Quartet: It’s Uptown (1966, Columbia Records)

V roce 1965 již vystupuje s vlastní kapelou. Šikovný kytarista neunikl pozornosti talent scouta Johna Hammonda. Podepsal s ním nahrávací kontrakt na dvě alba pro Columbii RecordsIt’s Uptown (1966) a The George Benson Cookbook (1967). Vychází pod jménem souboru George Benson Quartet a jsou dodnes příznivě hodnocena jako příklad invenčního propojení soul-jazzu a hard bopu.

Producenti Columbie ho zvou jako hosta na studiové frekvence jiných firemních akvizic. George se mj. zúčastní nahrávání skladby Paraphernalia, která vychází na albu Miles In The Sky (1968) trumpetisty Milese Davise.

Miles jejich spolupráci věnuje odstavec ve svých memoárech. Na začátku roku 1968 spolupracoval s kytaristou Joe Beckem, kterého považoval za dobrého hráče. Tehdy ale potřeboval jiný hráčský přístup a rozhodl se angažovat teprve pětadvacetiletého Bensona. Vedle Paraphernalia George hrál ještě na snímcích SanctuarySide Car II, které vyšly později na kompilaci Circle In The Round (1979, Columbia).

Milionářský závojíček pop-soulového zpěváka
George Benson: White Rabbit (1972, CTI Records)
George Benson: White Rabbit (1972, CTI Records)

Po vypršení kontraktu s Columbií naváže spolupráci s producentem Creedem Taylorem. Nejprve nahrává pro Verve Records a poté pokračuje u A&M Records. Smlouva s Taylorovou produkční společností a vydavatelstvím CTI Records Bensona přivedla do kulis precizně zaranžovaného funku. Všechna alba – White Rabbit (1972), Body Talk (1973) a Good King Bad (1976) – se prodávala ve velkých nákladech.

George Benson: Breezin' (1976, Warner Bros)
George Benson: Breezin‘ (1976, Warner Bros)

Přechod k Warner Brothers Bensona dostal pod milionářský závojíček pop-soulového zpěváka a kytaristy díky předělávce hitu Breezin‘ z repertoáru Gabora Szabo.

Stejnojmenná LP deska v produkci Tommyho LiPumy z roku 1976 se díky jedinému vokálnímu číslu na albu – Bensonově verzi písně This Masquerade od Leona Russella – probila do TOP 10. V USA bylo album trojnásobně platinové. Došlo až na samý vrchol žebříčků Billboardu a dostalo několik cen Grammy.

Rok 1976 byl pravděpodobně nejzásadnějším rokem jeho kariéry. Vyhrál čtenářskou anketu magazínu DownBeat o nejlepšího jazzového kytaristu. Bylo to velké překvapení. Do té doby ji ovládali John McLaughlinJoe Pass.

Shodou okolností se tehdy objevil v písni Stevieho Wondera Another Star, která vyšla na oblíbeném a fanoušky oceňovaném albu Songs In The Key Of Life (Tamla Records).

Konec nejzářivější kariéry
George Benson: Give Me The Night (1980, Warner Bros)
George Benson: Give Me The Night (1980, Warner Bros)

V následujících letech se mu příliš nedařilo. Fanoušci si museli počkat čtyři roky, než se Breezin‘ dočkalo nového veleúspěšného následovníka Give Me The Night (1980), kterého produkoval Quincy Jones.

Titulní skladbu napsal anglický hitmaker Rod Temperton z disco-funkových Heatwave. Bensonovi přineslo cenu Grammy za nejlepší rhythm’n’bluesový vokální výkon.

George Benson: Absolute Benson (2000, Verve Records)
George Benson: Absolute Benson (2000, Verve Records)

George se po ukončení spolupráce s Quincym Jonesem „zhroutil“. S trochou nadsázky to znamenalo konec jeho nejzářivější kariéry, byť na jeho kontě nalezneme i v dalších letech stále solidní a zajímavé tituly.

Ať už jde o kolekci standardů Tenderly (1989), Big Boss Band s big bandem Counta Basieho či Love Remembers z roku 1993.

Na přelomu tisíciletí natočil latinojazzem inspirované Absolute Benson (2000), které ho zařadilo zpět na první místo jazzového žebříčku Billboard a předcházelo Grammy oceněnému Givin‘ It Up se zpěvákem Al Jarreauem z roku 2006. To již vychází díky nové nahrávací smlouvě u Concord Records.

Ani po sedmdesátce nepolevuje v hudebních aktivitách

V koncertních a nahrávacích aktivitách prakticky nepolevuje. Druhým titulem pro Concord je Songs And Stories (2009), na které v roce 2011 navázal svým prvním, převážně instrumentálním albem Guitar Man po více jak pětatřiceti letech. Vedle koncertního záznamu Weekend In London (2020) připraví po tributu Cole Porterovi další poctu – tentokrát Walking To New Orleans: Remembering Chuck Berry and Fats Domino (2019).

I Bensonova úspěšná kariéra vyvolává věčné debaty o umělecké originalitě jazzové tvorby, jestli se tzv. nezaprodává a zda je postavení jazzmana v rozporu s komerčním úspěchem, který se většinou dostaví až ve chvíli, kdy se rozhodne vyjít vstříc vkusu většinového publika s cílem zabezpečit finančně sebe a svoji rodinu.

On sám absolvoval řadu debat na toto téma. Při vzpomínce na své zkušenosti a zkušenosti dalších v jazzovém hlavním proudu zmiňoval, že jen několik muzikantů bylo opravdu dobře ekonomicky zajištěno, a i pak museli snášet vyčerpávající cestování, aby si mohli udržet své postavení v hudebním průmyslu.

Jak se vypořádáváte s lidmi, kteří vás obviňují, že se zaprodáváte?

George byl vždy přesvědčený, že jazzovým umělcům by velmi prospělo, kdyby měli ve významných vydavatelstvích zastánce, který by se zabýval tím, jak by bylo možné jazzu co nejefektivněji pomoci, aniž by to finančního ředitele vydavatelství příliš znervózňovalo.

Jednu z jeho odpovědí na téma úspěch versus jazz odcitujeme celou. „Jak se vypořádáváte s lidmi, kteří vás obviňují, že se zaprodáváte?,“ zeptal se ho novinář z časopis Guitar Player v roce 1979 a George mu odpověděl: “Stává se to každému jazzovému umělci, který kdy něco velkého dokázal. Stalo se to Natu King Coleovi, Georgi Shearingovi, Errollu Garnerovi. A samozřejmě se to dělo i Wesu Montgomerymu. Skoro mu to zlomilo srdce. Směju se těm lidem, kteří mě obviňují, což je asi vnímáno z mojí strany jako ignorantství, ale když mi to někdo řekne, řeknu: ‘Člověče, na jaké planetě to žiješ? Kde je ten vysněný svět, který jsme měli jako děti a díky kterému jsme věřili, že to, co děláme, má takový význam, že to musíme chránit a obětovat své děti a manželky a vlastní životy ve snaze dokázat, že to má smysl?’”

Ukázky:

Stormy Weather
https://youtu.be/4FX9r3wGKd8
Breezin‘
https://youtu.be/G1QjyskJ9jw
This Masquerade
https://youtu.be/j9W0g3NGSj4
Give Me The Night
https://youtu.be/G0e7OyxFsxQ
George Benson & Al Jarreau: Breezin‘
https://youtu.be/Lf8L2dp01_A

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..