Naposledy aktualizováno: 9.9.2023
Před pěti lety, 16. srpna 2018, zemřela ve věku 76 let Aretha Franklin. Byla jednou z klíčových postav kulturních dějin černošského hnutí v USA a také interpretkou hitů jako Respect nebo I Say A Little Prayer. Její zvonivý, silný a oduševnělý hlas měl úchvatný rozsah a magickou sílu.
První žena uvedená do Rockové síně slávy
Zpěvačka, skladatelka, bojovnice za občanská práva a rovnoprávnost žen Aretha Franklin (25. 3. 1942 – 16. 8. 2018, narozena jako Aretha Louise Franklin) – byla to ona, kdo složil kauci za propuštění Angely Davis z vězení – je považována za královnu soulové hudby.
Té hudby, v níž se propojila spirituální hudba nedělního rána – jež zněla od pradávna v černošských kostelích, coby útočištích před okolním světem a místem útěchy – s prostopášnou a „ďábelskou“ muzikou odjakživa patřící k divokým sobotním večerům v černošských dupárnách a kantýnách, kde chlapi neměli daleko řešit spory noži.
Stejně jako se Aretha učila od Mahalie Jackson, nová generace – reprezentovaná nejenom Erykah Badu, Mary J. Blige, Lauryn Hill či Missy Elliott – se učí od Arethy. Během své více než šedesátileté kariéry nasbírala 18 cen Grammy, což z ní činí druhou nejoceňovanější zpěvačku. Její nezaměnitelný témbr se uplatnil v mnoha stylech od gospelu přes jazz, rhythm’n’blues až v popu. Do historie se zapsala také tím, že byla 3. ledna 1987 jako první žena uvedena do Rockové síně slávy.
Prezident Obama: „Který jiný umělec měl takový vliv?“
„Arethin vliv je patrný napříč celou americkou hudbou, bez ohledu na žánr,“ řekl americký prezident Obama, kterému Aretha zazpívala v roce 2009 na inauguraci. „Který jiný umělec měl takový vliv? Dylan. Možná Stevie, Ray Charles. Beatles a Stouni – ale ti jsou samozřejmě import. Jazzoví velikáni jako Armstrong. Ale tohle je jen krátký seznam. A kdybych uvízl na pustém ostrově a měl si vzít deset desek, vím, že její alba nebudou chybět. Budou mi totiž připomínat mou lidskost. To, co je v každém z nás podstatné. Zní prostě zatraceně dobře.“
Obama přidal i vlastní tip: „Až budete dělat dýdžeje na večírku, začněte s její Rock Steady.“ O její popularitě svědčí i obliba u hip hoperů. Public Enemy (Night Of The Living Baseheads), Dr. Dre (Rat-Tat-Tat-Tat), OutKast (Jazzy Belle), A Tribe Called Quest (Show Business) – ti všichni z Rock Steady vysamplovali její rytmickou linku. Alicia Keys zase použila A Natural Woman a Mos Def pracuje s One Step Ahead v písni Ms. Fat Booty.
„Je mi jedno, co se o Arethě říká,“ prohlásil kdysi varhaník Billy Preston a pokračoval. „Když si tahle dáma sedne ke klavíru a pustí se tělem i duší do nějaké opravdové písničky, dokáže vás úplně odrovnat. A budete vědět – budete přísahat – že je to pořád ta nejlepší zpěvačka, jakou tahle zkurvená země kdy vyprodukovala.“
Soul byl zprvu jen obchodní název
Soul vznikl v USA v 50. letech 20. století jako obchodní název pro fúzi rhythm’n’blues a gospelu. Primárním cílem afroamerických tvůrců a interpretů soulových nahrávek bylo najít kompromis, který by vyšel vstříc bílým, rasistickým uším a umožnil proniknout černošským nahrávkám do celostátních hitparád a domácností bělochů.
Od té doby se slovo soul používá jako synonymum pro černošskou hudbu, která má úzké vazby na hnutí za občanská práva. Soul měl také silný vliv na rock’n’roll, který v té době dělal své první krůčky na hudební scéně.
Společným zdrojem těchto stylů je blues (slovo, které je mezi Američany spojováno s melancholií) a má pevné kořeny v pracovních a náboženských písních (spirituálech) zotročených černochů, zejména v jižních státech USA, kde byla využívána otrocká práce na velkých plantážích – především bavlníkových.
Blues, které se tam zrodilo, přímo odráželo smutek a utrpení těchto mužů a žen vystavených potupnému lidskému ujařmení. Uchovala se v něm africká tradice ústního vyprávění – často právě prostřednictvím písní – v nichž si otroci a jejich potomci předávali své příběhy. Měly pokračování i v bluesových písních, jež se zachovaly v průběhu času. Nejenom díky Louisi Armstrongovi (jehož LP deska Louis And The Good Book (spotify link) z roku 1958 je vynikající zásobárnou těchto blues.
Korunovace Lady Soul
Ke korunovaci nové Královny soulu došlo v roce 1967 v chicagském divadle Regal, při níž disc-jockey Pervis Spann nasadil Arethě Franklin na hlavu korunu. Svoje postavení stvrdila o rok později, když triumfovala albem Lady Soul (spotify link).
V alabamských FAME Studios vznikl soulový poklad. Spojily se Arethin gospelem napájený vokál – podporovaný jejími sestrami Carolyn a Ermou a Cissy Houston (matkou Whitney Houston), dokonale propracovaná aranžmá Arifa Mardina a písně od těch nejpopulárnějších soulových superhvězd jako Don Covey (Chain Of Fools), James Brown (Money Won’t Change You) či Curtis Mayfield (People Get Ready).
Na výsledku měli lví podíl špičkoví studioví muzikanti z Muscle Shoals Rhythm Section – především klávesista Dewey „Spooner“ Oldham, baskytarista David Hood, bubeník Roger Hawkins a kytarista Jimmy Johnson. K nim musíme připočíst Bobbyho Womacka a Erica Claptona (jehož kytarové sólo vévodí Good To Me As I Am To You).
dechberoucí vystoupení v Kennedyho centru v prosinci 2015
Na LP desce Lady Soul je i nadčasová píseň (You Make Me Feel Like) A Natural Woman, která ji proslavila. Autorkou je Carole King společně s Gerrym Goffinem. Aretha ji zazpívala i v prosinci 2015 na 38. výročním ceremoniálu Kennedy Center Honors ve Washingtonu. V té době se vědělo, že není zdravotně zcela v pořádku. Navíc předtím, než onemocněla, odmítala veřejně vystupovat a cestovat po světě.
Ve chvíli, kdy se Franklin objeví na pódiu Kennedyho centra ve dlouhých třpytivých šatech – odkazujících na Císařovnu blues Bessie Smith – a v norkovém kožichu gospelové kněžky, udělí všem přítomným doživotní lekci toho, jak má vystupovat diva. V gospelu je totiž kožešina součástí dramatu a důkaz privilegovaného postavení.
Úvod písně odzpívá od klavíru za doprovodu velkého orchestru a vokálního kvarteta. Těsně před závěrečným refrénem si stoupne, odejde od piana směrem k publiku a při crescendu nechá norkový kožich spadnout na zem. Je to jeden z neikoničtějších okamžiků hudební historie. Aretha tímto gestem emocionálního odevzdání a osvobození vzdala čest svému pěveckému vzoru Claře Ward. Byla to právě Clara, která na pohřbu Mahalie Jackson hodila svou norkovou kožešinu na znamení úcty na otevřenou rakev poté, co zazpívala Beams Of Heaven.
Kariéru zahájila v deseti letech
Aretha Louise Franklin se narodila 25. března 1942 v Memphisu v Tennessee na jihovýchodě Unie. Byla dcerou Barbary Siggers a Clarence LaVaughna Franklina. Jejími sourozenci byli Erma, Cecil a Carolyn. Rodina se zpočátku stěhovala z místa na místo, až se usadila v Detroitu.
Tam její otec, potulný baptistický kazatel a jeden ze spolubojovníků Martina Luthera Kinga Jr., založil vlastní sbor. Kázání v kostele New Bethel Baptist se účastnili nejenom dělníci ze zdejších automobilek, ale i někteří slavní umělci – například Sam Cooke nebo Mahalia Jackson.
místo setkávání černošské komunity
V důležité místo setkávání černošské komunity se proměnil i dům Franklinových včetně obývacího pokoje. Prošli jím uznávaní jazzoví umělci Art Tatum, Duke Ellington, Ella Fitzgerald, Della Reese, Lionel Hampton, Nat King Cole nebo Billy Eckstine. Dinah Washington reverendovým dětem pomáhala udělat první pěvecké krůčky. Díky tomu získala malá Aretha výtečné hudební vzdělání.
Veřejně začala zpívat již v deseti letech. Stala se součástí tatínkovy kočovné revue C. L. Franklin Gospel Caravan, s níž objížděl státy Unie. Vystupovala v ní po boku gospelových hvězd, jako byli Dixie Hummingbirds, Sister Rosetta Tharpe a Soul Stirrers se Samem Cookem. což pro ní byla skvělá průprava.
Tehdy nahraje ve vyprodaném otcově kostele několik gospelových písní jako Never Grow Old nebo While The Blood Runs Warm a také Precious Lord. Vyšly na dvou šelakových singlech. Jako komplet se dočkají vydání až v roce 1965 na vinylovém albu Songs Of Faith (spotify link) u dceřinky chicagských Chess Records. Živou nahrávku by si měli pořídit nejen fanoušci soulové či gospelové hudby, ale i ctitelé hudby obecně.
John Hammond Sr. se tentokrát zmýlil
Jako devatenáctiletou ji do své stáje získává Columbia Records. Ujímá se ji producent John Hammond Sr., který se již před tím staral o zpěvačku Billie Holiday, klarinetistu Bennyho Goodmana nebo klavíristu a kapelníka Counta Basieho. Hammond vždy platil za zkušeného talent scouta, který se prakticky nemýlí. Z dnešního pohledu to byl vlastně hippík s neortodoxními představami o hudební kvalitě.
Lidé z branže a z nahrávací společnosti díky tomu měli velká očekávání, která ale ani jedno z Arethiných devíti alb nenaplnilo, i když zpívala standardy jako Skylark a How Deep Is The Ocean. Hammondova sázka na to, že Aretha bude další jazzovou zpěvačkou tentokrát nevyšla. V Columbii jí po šesti letech neprodloužili smlouvu.
Upíná se k soulu a přichází s do té doby u ní neslyšenými výrazovými podobami
V roce 1967 Aretha Franklin podepisuje nahrávací kontrakt s Atlantic Records. Díky producentovi Jerrymu Wexlerovi, a také muzikantům a zvukařům ze studií v alabamském Muscle Shoals, získala dostatek sebevědomí a opouští muzikálové písně ze sborníku Great American Songbook.
Upíná se k soulu a přichází s do té doby u ní neslyšenými výrazovými podobami. „Táta kázal o černošské hrdosti celá desetiletí,“ řekla spisovateli Davidu Ritzovi, „a my jako lid jsme znovu objevili, jak je černoch skutečně krásný, a ozývalo se: ‚Řekni to nahlas, jsem černoch a jsem na to hrdý.'“
Otis Redding: „Odteď Respect patří jen jí.“
Úspěch se dostavil rychle. I Never Loved A Man (The Way I Love You) se stala nejhranější písní v rhythm’n’bluesové hitparádě a dokráčela na devátou příčku žebříčku Billboard Hot 100. V dubnu téhož roku Aretha vydala píseň Respect od Otise Reddinga, která se stala feministickou hymnou a největším hitem její kariéry. Poté, co Otis slyšel Arethinu verzi, se rozhodl jí dál nezpívat: „Odteď Respect patří jen jí.“ Nahrávka jí vynesla první cenu Grammy v její kariéře.
Seznam singlů Arethy Franklin, které se dostaly na špičku rhythm’n’bluesových hitparád, je rozsáhlý. Jen v roce 1967 se na vrchol žebříčků dostaly čtyři písně: I Never Loved A Man (The Way I Love You), Respect, Baby I Love You a Chain Of Fools. Až do roku 1977, s výjimkou roku 1975, se zpěvačka vždy umístila alespoň s jednou písní na vrcholu žánrového žebříčku. Právě v tomto období Aretha zvěčnila hity jako Call Me, I Say A Little Prayer, Son Of A Preacher Man, Spanish Harlem, Angel, I’m In Love a další.
Triumf ve Fillmore West
Arethinu vrcholnou tvůrčí éru v první polovině sedmé dekády 20. století zdobí především dvě koncertní alba. První Live At Fillmore West (spotify link) natočila v San Franciscu v roce 1971. V aréně, dříve vyhrazené především acid rockovým kapelám, ji doprovází výteční Kingpins v čele se saxofonistou Kingem Curtisem a s varhaníkem Billym Prestonem nebo bubeníkem Bernardem „Pretty“ Purdiem; rozšíření o dechovou sekci Memphis Horns a dívčí sbor Sweethearts Of Soul. Svoji muzikantskou extratřídu prokazují ve zběsile zrychlené verzi Respect. Jako host vystoupil Ray Charles, který Arethu vystřídal u elektrického piana Rhodes ve skladbě Spirit In The Dark poté, co ho požádala, „zda by nemohl něco zahrát.“
Dechberoucím okamžikem koncertu je verze písně Bridge Over Troubled Water, kterou rok předtím napsal Paul Simon a s Artem Garfunkelem ji vydali na stejnojmenném albu. Franklin jí vrátila zpět původní gospelovou atmosféru. Simon se totiž při jejím psaní inspiroval improvizovaným veršem Claudea Jetera „I’ll be your bridge over deep water if you trust in my name,“ kterým ozdobil verzi gospelu Mary, Don’t You Weep, jíž nazpíval se svými Swan Silvertones. Daphne Brooks, která vyučuje afroamerická studia na Yaleově univerzitě, výstižně popsala vystoupení ve Fillmore West jako „most“ ke koncertům Amazing Grace, které se konaly jen o několik měsíců později.
Milosrdenství (Amazing Grace)
Právě spirituál Mary, Don’t You Weep, vycházející z biblických příběhů o osvobození a vzkříšení, Aretha Franklin zpívá v úvodu gospelového koncertu v Los Angeles, jehož záznam vyšel v roce 1972 na vinylovém dvojalbu Amazing Grace (spotify link). Dnes není tajemstvím, že vedení Atlantic Records nebylo právě nadšené, když se dozvědělo o Arethině záměru nahrát vystoupení v kostele za klavírního doprovodu jejího detroitského učitele reverenda Jamese Clevelanda a pěveckého sboru Southern California Community Choir pod vedením pastora Alexandra Hamiltona.
Bubeník Pretty Purdie potvrdil, že si tehdy Franklin byla jistá sama sebou. „Nemusela si dělat starosti s tím, co si má myslet nebo zpívat,“ svěřil se. „Věděla, co dělá, od začátku až do konce.“ Vybrala písně, včetně Never Grow Old a Precious Lord, které zpívala jako malá dívenka lidem, jenž seděli v obývacím pokoji její rodiny v Detroitu, ale i Amazing Grace, v níž zpívá a také káže.
Písně v podání Arethy Franklin budou navždy okouzlovat celý svět
Aretha Franklin byla dvakrát vdaná a měla čtyři děti. V 80. letech přiznala, že má problémy se závislostí na tabáku a alkoholu. V roce 1992 vykouřila poslední cigaretu. Její zdraví se výrazně zhoršilo v roce 2010. V tisku se objevily spekulace o tom že trpí rakovinou slinivky, což bylo později popřeno. V následujících letech si Aretha proti sobě popudila téměř všechny promotéry poté, co opakovaně rušila vystoupení kvůli naléhavým hospitalizacím.
Na konci své životné pouti již vystupovala jen sporadicky. Znovu se objevila v roce 2017; mnohem hubenější a během koncertu v Detroitu požádala publikum, aby se za ni „modlilo“. Její poslední koncert se konal 7. listopadu 2017 na akci podporované nadací Eltona Johna proti AIDS v newyorské katedrále Cathedral Of Saint John The Divine.
Ve sprituálech, gospelech a blues zotročených Afričanů, a dalších generací jejich potomků, kteří se byť formálně svobodní dál museli lopotit coby pachtýři na polích a plantážích, se odráží jejich úzkosti a naděje. Jsou úrodnou půdou, v níž jsou zapuštěny kořeny písní, jež v podání Arethy Franklin budou navždy okouzlovat celý svět.
