Naposledy aktualizováno: 14.10.2018
Porovnáme-li pracovní nasazení Willieho Nelsona (29. 4. 1933) s většinou jeho vrstevníků, ale i mladších muzikantských hvězd, vyplyne nám jeho naprosto neuvěřitelné, málokdy vídané pracovní tempo. Countryový rebel vydal v polovině září 2018 dlouhohrající titul My Way (Sony Legacy Records); již druhý písňový komplet během šesti měsíců.
Sinatrovské covery
Willie Nelson vydal předchozí předchozí dlouhohrající kolekci Last Man Standing (2018, Sony Legacy Records) 27. dubna 2018 – dva dny před oslavou jeho kulatin. Představil na ní jedenáct vlastních autorských novinek, na nichž se dopodrobna věnoval pitvání mezilidských vztahů.
Pro prozatím poslední řadový CD disk My Way nazpíval hrdý Texasan stejný počet snímků, ale tentokrát se jedná o výběr z písní, které jsou nějakým způsobem svázány se swingovým pěveckým šampionem bělošské Ameriky páté a šesté dekády minulého století – Frankem Sinatrou.
Při porovnání s obdobnými sinatrovskými pokusy Boba Dylana na začátku druhé dekády 21. století Willie uspěl mnohem lépe. Především díky zajímavějšímu frázování a neuvěřitelně mladistvému swingujícímu vokálnímu projevu, s nímž se pan Zimmerman nemůže porovnávat.
Meziválečné muzikálové a filmové melodie Nelsonovi evidentně sedly
Popové standardy vybrané z „Amerického zpěvníku“ Harta/Rogerse, Harolda Arlena, Cole Portera, George Gershwina a dalších autorů meziválečných muzikálových a filmových melodií Nelsonovi evidentně sedly. Zpívá je s obrovským nasazením a evidentní radostí.
Zásluhu na tom mají i orchestrální aranže napsané několikanásobným držitelem ceny Grammy, pianistou a akordeonistou Mattem Rollingsem. V jeho pracovním portfoliu nacházíme nejenom Johnnyho Cashe, Sheryl Crow, metalisty Metallicu, britské Queen nebo Erica Claptona, ale i Billyho Joela, Lyle Lovett či Mavis Staples. Coby spoluproducent vypomáhal Nelsonův přítel, skladatel a od roku 2012 nejvěrnější spolupracovník Buddy Cannon.
Podstatně temperamentnějšího hudebního vyznění se dočkala novější verze úvodní Fly Me To The Moon od Barta Howarda. Poprvé se objevila na Willieho disku American Classics (2009, Blue Note Records). Tehdy navázal na o tři dekády starší vlastní LP desku Stardust. Pod produkčním vedením memphiského soulového varhaníka Bookera T. Jonese ji tehdy připravil pro Columbia Records.
Nelsonovo brilantní vokální pojetí září především v písních One For My Baby (And One More for the Road) a Summer Wind. Druhá z nich byla jasným favoritem pro pilotní singl zvláště, když na ní Willie zahrál výborné kytarové sólo.
Svým typicky ztišeným, vyprávěcím přednesem obzvláštnil nejenom It Was A Very Good Year od broadwayského autora Ervina Drakea, ale také Young At Heart z dílny Johnnyho Richardse, známého především díky spolupráci se Stanem Kentonem. V Porterově What Is This Thing Called Love se na albu blýskla coby hostující zpěvačka Norah Jones.
V Ankově titulní My Way se mladším posluchačům nabízí vzrušující a notně netradiční kombinace Nelsonova jedinečného frázování, jež vyniklo díky doprovodu foukací harmoniky Mickeyho Raphaela. Nahrávka tím získala zcela nečekanou, ale o to vítanější bluesovou intimitu; neporovnatelnou s originálem.
Ukázky:
Summer Wind
– https://youtu.be/ekRUV3aoSY0
One for My Baby (And One More for the Road)
– https://youtu.be/M8IOlLlqE28
Willie Nelson: My Way
Label: Legacy – 19075870502
Format: CD, Album
Country: US
Released: 14 Sep 2018
Genre: Folk, World, & Country
Style: Country
Tracklist
1 Fly Me To The Moon (2:44)
(Bart Howard)
2 Summer Wind (3:22)
(Heinz Meier / Johnny Mercer)
3 One For My Baby (And One More For The Road) (3:58)
(Harold Arlen / Johnny Mercer)
4 A Foggy Day (2:57)
(George Gershwin / Ira Gershwin)
5 It Was A Very Good Year (3:55)
(Ervin Drake)
6 Blue Moon (2:37)
(Lorenz Hart / Richard Rodgers)
7 I’ll Be Around (2:58)
(Alec Wilder)
8 Night And Day (2:48)
(Cole Porter)
9 What Is This Thing Called Love (featuring Norah Jones) (2:27)
(Cole Porte)
10 Young At Heart (2:44)
(Carolyn Leigh / Johnny Richards)
11 My Way (4:51)
(Paul Anka / Claude François / Jacques Revaux / Gilles Thibaut)
