Naposledy aktualizováno: 10.10.2018
Na začátku muzikantské kariéry zcela neznámý trombonista swingového orchestru Tommyho Dorseye, později vyhledávaný, talentovaný skladatel, aranžér a dirigent Nelson Riddle (1. 6. 1921 – 6. 10. 1985, narozen jako Nelson Smock Riddle) byl ojedinělým příkladem bohem nadaného muzikanta, jenž dokázal prostřednictvím hudby vyvolávat emoce a uměl vypíchnout ve skladbě důležitá místa.
Začátky v anonymitě velkých swingových orchestrů
Nelson Riddle již coby malé děcko hraje na piano. Ve čtrnácti definitivně přesedlal na pozoun. Na prahu dospělosti nastoupil první profesionální angažmá v tanečním big bandu Jerryho Walda, odkud přešel k známějšímu orchestru Charlieho Spivaka.
Za druhé světové války odsloužil tři roky v americkém námořnictvu. Po návratu do civilu se živí jako trombonista v oblíbené kapele Tommyho Dorseye. Zpočátku anonymně se začíná prosazovat coby šikovný aranžér a komponista (namátkou skladby I Should Care nebo Laura).
Tehdy se na krátkou dobu zastaví v New Yorku, odkud se po několika měsících přestěhuje na tichomořské pobřeží. V Los Angeles na něj čekala nabídka na místo studiového aranžéra a hudebního režiséra u rozhlasové stanice NBC Radio.
Vedle pracovního úvazku se stále vzdělává a dochází na soukromé lekce aranžování a dirigování ke skladatelům klasické hudby Victorovi Youngovi a Mario Castelnuovo-Tedescovi.
Zvukový architekt nahrávek Capitol Records
Od začátku padesátých let dvacátého století se stal zvukovým architektem gramofonových nahrávek pro label Capitol Records. V branži si vybudoval solidní jméno a věhlas.
Vedl studiový orchestr, s nímž každý den natáčel s řadou obskurních nebo u nás prakticky neznámých jmen – namátkou Al Martino, John Arcesi, Ella Mae Morse, Margaret Whiting či Betty Hutton.
Vedle toho dal své dirigentské a aranžerské dovednosti k dispozici dobovým stálicím Peggy Lee (Jump For Joy [1958, Capitol Records]), Judy Garland (Judy [1956, Capitol Records], Judy In Love [1958, Capitol Records]), Deanu Martinovi (Cha Cha de Amore [1962, Capitol Records]), Johnnymu Matthisovi (I’ll Buy You A Star [1962, Columbia Records]), Tommymu Sandsovi, Bingu Crosbymu, ale také rhythm’n’bluesovému pionýrovi Louisi Jordanovi.
Pro vynikajícího pianistu a zpěváka Nat King Colea napsal mj. aranžmá jedné z jeho nejslavnějších nahrávek Mona Lisa, byť je oficiálně připsána aranžérovi a kapelníkovi Lexovi Baxterovi.
Paralelně s prací pro Nata vydatně vypomáhal jinému slavnému muzikantovi – výbornému zpěvákovi a někdejšímu vlivnému kapelníkovi prvního bebopového bigbandu Billymu Eckstinemu na jeho šelakové singlové produkci pro MGM Records. Jednou z nejzdařilejších je cover verze skladby It Can’t Be Wrong vydaná v roce 1953. Originální nahrávka se poprvé objevila o jedenáct let dříve ve filmu Now, Voyager.
Později se podílel na dalším Coleově úspěchu s písní Too Young. Ve veleúspěšném pracovním vztahu setrvali dalších deset let. Z jejich společné dílny vzešla kvalitní popová a easy listening alba, jako Unforgettable (1954, Capitol Records), Piano Style of Nat King Cole (1955, Capitol Records) nebo This is Nat King Cole (1957, Capitol Records).
Úspěšná sólová kariéra a práce pro Franka Sinatru
V roce 1953 podepisuje individuální uměleckou smlouvu u Capitol Records. Ve stejné chvíli odstartuje intenzivní a plodnou spolupráci s populárním popovým a swingovým zpěvákem Frankem Sinatrou, jenž podobně jako Nelson prošel Dorseyovým big bandem. První společnou nahrávkou se stala skladba I’ve Got The World On A String.
Výsledkem setkání dvou silných osobností je Sinatrova monumentální singlová a albová kolekce vydávaná zprvu u Capitol Records.
Skví se v ní jedny z nejzajímavějších popových titulů v historii moderní hudby – baladické In the Wee Small Hours (1955) nebo výrazně jazzové Songs for Swingin‘ Lovers! (1956) s nápaditě přearanžovanou I’ve Got You Under My Skin od Cole Portera, či další majstrštyky A Swingin‘ Affair! (1957), Only The Lonely (1958) nebo o dekádu mladší Strangers In The Night (1966, Reprise Records).
V roce 1996 vychází CD box set Frank Sinatra: The Complete Capitol Singles Collection (1996, Capitol Records). vyčerpávajícím způsobem zrekapituloval záplavu pětačtyřicítek, natočených v době Sinatrova tvůrčího vrcholu.
Sedmipalcové desky, které mají na předání svého poselství pouhé tři minuty, jsou hlavně o velkých gestech a koncentraci energie.
Mezi oběma formáty jsou také kategorické rozdíly v repertoáru. Klasický pop si Sinatra šetřil na alba, pro pětačtyřicítky hledal nový a svěží materiál, často napsaný přímo pro něj.
Nelson si Sinatrova přátelství a nezištné kolegiální výpomoci nesmírně vážil. „Díky Frankovi se přede mnou otevíraly dveře, které by normálně zůstaly zavřené,“ svěřil se v roce 1985 v rozhlasovém rozhovoru.
V roce 1963 odešel za Sinatrou k jím nově založenému labelu Reprise Records. S Capitol Records se rozloučí vlastním albem Love Is A Game of Poker (1962), na němž se představí se zcela novým hudebním pojetím, jež naplno uplatní v šesté dekádě 20. století při práci pro filmový průmysl.
První místo v žebříčku s EP deskou Lisbon Antiqua a umělecký vrchol se suitou Cross Country Suite
Největšího komerčního úspěchu dosáhl s EP deskou Lisbon Antigua (1956, Capitol Records). Byla to jeho jediná sólová nahrávka, se kterou dokráčel až na první místo hitparádového žebříčku za více jak jeden milion prodaných výlisků.
Jednoznačným uměleckým vrcholem je suita Cross Country Suite. Natočil ji s klarinetistou Buddym DeFrancem. Její jednotlivé části jsou inspirovány krásami několika míst americké přírody. LP deska Buddy DeFranco Plays Nelson Riddle’s Cross Country Suite (1958, Dot Records) byla oceněna cenou Grammy pro skladbu delší než pět minut. Ve stejném roce se dočkalo nominace také album Witchcraft! (1958, Capitol Records) .
Práce na americkém zpěvníku Elly Fitzgerald a Normana Granze
Renomé skvělého a nápaditého aranžéra bezezbytku potvrdil prací pro jazzovou zpěvačku Ellu Fitzgerald, mj. na dvou řadových dlouhohrajících titulech Ella Swings Brightly With Nelson (natočeno 1959, vydáno až v roce 1962) a Ella Swings Gently With Nelson (1961).
Předcházelo jim pozvání od producenta Normana Granze ke spolupráci na pětidílném, grandiózním orchestrálním provedení skladeb z autorského odkazu bratrů Gershwinových (kolekce Ella Fitzgerald Sings The George and Ira Gershwin Songbook [1959, Verve Records]).
Hudební talent uplatnil na podobně koncipovaných kolekcích z hudebních pozůstalostí skladatelů Jerome Kerna (1963) a Johnnyho Mercera (1964), jež byly součástí ambiziózního projektu The American Songbooks zaštítěného hudebním nakladatelstvím Verve Records pod Granzovým vedením.
další Riddleovi abonenti
Vedle skvostně znějících aranží velkých smyčcových a dechových orchestrů uměl napsat prostý doprovod a nechat vyniknout krásu dokonalého lidského hlasu.
Riddle dokázal téměř geniálně setřít hranice mezi jistou nabubřelostí, jež bývá typická pro orchestrální doprovod komerčních popových nahrávek z doby před nástupem rock’n’rollových a později rockových hvězd na přelomu padesátých a šedesátých let.
Patří k nim například dnes prakticky zapomenuté LP desky Rosie Solves The Swingin‘ Riddle! (1961, RCA Records) nebo Love (1962, Reprise Records) připravené pro tehdejší Nelsonovu životní partnerku, zpěvačku Rosemary Clooney. Ta se proslavila např. rolí ve filmu White Christmas po boku Binga Crosbyho .
Příkladem kompromisního, vyváženého pojetí mezi oběma aranžerskými přístupy může být dlouhohrající deska Oscar Peterson & Nelson Riddle (1964, Verve Records).
Ačkoliv Nelson sestavil olbřímí verzi netradiční smyčcové sekce, složenou z deseti hráčů na cella a doplnil ji pěti hornisty, třemi flétnisty, harfenistkou a rytmickou sekcí, v žádném případě hudebně nepřehrává tehdejší Petersonovo trio, ve kterém Oscarovu pianu sekunduje rytmika ve složení kontrabasista Ray Brown a bubeník Ed Thigpen.
Milovníci latinské samby jistě ocení album The Wonderful World of Antonio Carlos Jobim (1965, Warner Bros Records) s fenomenálním brazilským zpěvákem, skladatelem a kytaristou Antôniem Carlosem Jobimem, na jehož kontě jsou mj. hity Girl From Ipanema, One Note Samba nebo vynikající album Wave (1967, A&M Records/CTI Records).
Skladatel filmové a televizní seriálové hudby
V šedesátých a sedmdesátých letech se Nelson věnuje převážně komponování filmové a televizní seriálové hudby. Riddleova komerční tvorba je typická jednodušší rytmickou linkou a jazzovými postupy, se kterými ve stejnou dobu uspěl vyhlášený autor filmových soundtracků Henry Mancini.
Na tomto poli Riddle dosáhl několika pozoruhodných úspěchů. V roce 1960 složil úvodní znělku televizní série The Untouchables, v níž hrál hlavní postavu Robert Stack. Připravil hudbu ke komedii High Society s Grace Kelly a Bingem Crosbym v hlavních rolích nebo k filmu Lolita (1962) podle novely Vladimíra Nabokova, či televiznímu seriálu Route 66 (1960 – 1964).
Největšího uznání se mu dostalo za hudební soundtrack k filmovému zpracování románu The Great Gatsby od Francise Scotta Fitzgeralda v režii Jacka Claytona z roku 1974, za nějž byl oceněn Oscarem v kategorii Best Music.
Tři pečlivě vyprodukovaná alba pro Lindu Ronstadt
Od poloviny sedmdesátých se Nelsonovy hudební aktivity postupně omezují. Nicméně v roce 1983 ho telefonicky požádá zpěvačka Linda Ronstadt o spolupráci při nahrávání klasického standardu I Guess I’ll Hang My Tears Out To Dry. Riddle souhlasí pod podmínkou, že pro Lindu připraví celé album.
Během relativně krátké doby tandem Ronstadt-Riddle natáčí pro Asylum Records dlouhohrající titul What’s New? (1983), na nějž v rychlém sledu naváží kolekcemi Lush Life (1984) a For Sentimental Reasons (1986).
Díky prvním dvěma LP deskám oceněným cenami Grammy se Nelson znovu ocitá v hledáčku hudebního světa. „Má silný a nádherný hlas,“ vysekl poklonu tehdy osmatřicetileté zpěvačce a pokračoval. „Když Linda zazpívá What’s New, věříte jí každé slovo.“
Naposledy Nelson Riddle veřejně vystoupí se svým orchestrem 13. září 1985. O tři týdny později umírá obklopen svými nejbližšími. Zanechal úctyhodný hudební odkaz poskládaný ze stovek nahrávek s elitními interprety, pro něž představoval spolehlivého, efektivního a zároveň trpělivého profesionála ochotného kdykoliv poradit nebo pomoci.
Ukázky:
Nelson Riddle: Lisbon Antigua
– https://youtu.be/TYnmsW0tp-Y
Buddy DeFranco with the Nelson Riddle Orchestra: Smoky Mountain
– https://youtu.be/pFcnM8N3CZs
Oscar Peterson & Nelson Riddle: My Foolish Heart
– https://youtu.be/XwrY7ZCTbVE
Lolita Ya Ya
– https://youtu.be/jr5Opl9U6jo
Route 66
– https://youtu.be/vcZ1k4d02KA
Great Gatsby: (Part I)
– https://youtu.be/rRXjiMAW4oI
Linda Ronstadt/Nelson Riddle Orchestra:
What’s New
– https://youtu.be/Hx5ENGRPEsg
Skylark
– https://youtu.be/dzNmG_lpNw8
Nat King Cole: Mona Lisa
– https://youtu.be/NIDX18Xl16s
Billy Eckstine: It Can’t Be Wrong
– https://youtu.be/dMn2AhHHAbI
Frank Sinatra: In The Wee Small Hours Of The Morning
– https://youtu.be/MiPUv4kXzvw
Ella Fitzgerald: Georgia on My Mind
– https://youtu.be/peA1jakdxLI
Rosemary Clooney: Shine On Harvest Moon
– https://youtu.be/0JkHM6SuntQ
Antonio Carlos Jobim: She’s a Carioca
– https://youtu.be/-uiAVBrykd8
