Nelson Riddle, cesta z anonymity studiového profesionála mezi nejslavnější aranžerská a dirigentská jména

Naposledy aktualizováno: 10.10.2018

Nelson Riddle
Nelson Riddle

Na začátku muzikantské kariéry zcela neznámý trombonista swingového orchestru Tommyho Dorseye, později vyhledávaný, talentovaný skladatel, aranžér a dirigent Nelson Riddle (1. 6. 1921 – 6. 10. 1985, narozen jako Nelson Smock Riddle) byl ojedinělým příkladem bohem nadaného muzikanta, jenž dokázal prostřednictvím hudby vyvolávat emoce a uměl vypíchnout ve skladbě důležitá místa.

Začátky v anonymitě velkých swingových orchestrů
Nelson Riddle při práci ve studiu
Nelson Riddle při práci ve studiu

Nelson Riddle již coby malé děcko hraje na piano. Ve čtrnácti definitivně přesedlal na pozoun. Na prahu dospělosti nastoupil první profesionální angažmá v tanečním big bandu Jerryho Walda, odkud přešel k známějšímu orchestru Charlieho Spivaka.

Za druhé světové války odsloužil tři roky v americkém námořnictvu. Po návratu do civilu se živí jako trombonista v oblíbené kapele Tommyho Dorseye. Zpočátku anonymně se začíná prosazovat coby šikovný aranžér a komponista (namátkou skladby I Should Care nebo Laura).

Tehdy se na krátkou dobu zastaví v New Yorku, odkud se po několika měsících přestěhuje na tichomořské pobřeží. V Los Angeles na něj  čekala nabídka na místo studiového aranžéra a hudebního režiséra u rozhlasové stanice NBC Radio.

Vedle pracovního úvazku se stále vzdělává a dochází na soukromé lekce aranžování a dirigování ke skladatelům klasické hudby Victorovi YoungoviMario Castelnuovo-Tedescovi.

Zvukový architekt nahrávek Capitol Records
Nat King Cole: Unforgettable (1964, Capitol Records)
Nat King Cole: Unforgettable (1964, Capitol Records)

Od začátku padesátých let dvacátého století  se stal zvukovým architektem gramofonových nahrávek pro label Capitol Records. V branži si vybudoval solidní jméno a věhlas.

Vedl studiový orchestr, s nímž každý den natáčel s řadou obskurních nebo u nás prakticky neznámých jmen – namátkou Al Martino, John ArcesiElla Mae Morse, Margaret Whiting či Betty Hutton.

Vedle toho dal své dirigentské a aranžerské dovednosti k dispozici dobovým stálicím Peggy Lee (Jump For Joy [1958, Capitol Records]), Judy Garland (Judy [1956, Capitol Records], Judy In Love [1958, Capitol Records]), Deanu Martinovi (Cha Cha de Amore [1962, Capitol Records]), Johnnymu Matthisovi (I’ll Buy You A Star [1962, Columbia Records]), Tommymu Sandsovi, Bingu Crosbymu, ale také rhythm’n’bluesovému pionýrovi Louisi Jordanovi.

Pro vynikajícího pianistu a zpěváka Nat King Colea napsal mj. aranžmá jedné z jeho nejslavnějších nahrávek Mona Lisa, byť je oficiálně připsána aranžérovi a kapelníkovi Lexovi Baxterovi.

Paralelně s prací pro Nata vydatně vypomáhal jinému slavnému muzikantovi – výbornému zpěvákovi a někdejšímu vlivnému kapelníkovi prvního bebopového bigbandu Billymu Eckstinemu na jeho šelakové singlové produkci pro MGM Records. Jednou z nejzdařilejších je cover verze skladby It Can’t Be Wrong vydaná v roce 1953. Originální nahrávka se poprvé objevila o jedenáct let dříve ve filmu Now, Voyager.

Později se podílel na dalším Coleově úspěchu s písní Too Young. Ve veleúspěšném pracovním vztahu setrvali dalších deset let. Z jejich společné dílny vzešla kvalitní popová a easy listening alba, jako Unforgettable (1954, Capitol Records), Piano Style of Nat King Cole (1955, Capitol Records) nebo This is Nat King Cole (1957, Capitol Records).

Úspěšná sólová kariéra a práce pro Franka Sinatru
Nelson Riddle: Lisbon Antigua (1956, Capitol Records)
Nelson Riddle: Lisbon Antigua (1956, Capitol Records)

V roce 1953 podepisuje individuální uměleckou smlouvu u Capitol Records. Ve stejné chvíli odstartuje intenzivní a plodnou spolupráci s populárním popovým a swingovým zpěvákem Frankem Sinatrou, jenž podobně jako Nelson prošel Dorseyovým big bandem. První společnou nahrávkou se stala skladba I’ve Got The World On A String.

Frank Sinatra: In The Wee Small Hours (1955, Capitol Records)
Frank Sinatra: In The Wee Small Hours (1955, Capitol Records)

Výsledkem setkání dvou silných osobností je Sinatrova monumentální singlová a albová kolekce vydávaná zprvu u Capitol Records.

Skví se v ní jedny z nejzajímavějších popových titulů v historii moderní hudby – baladické In the Wee Small Hours (1955) nebo výrazně jazzové Songs for Swingin‘ Lovers! (1956) s nápaditě přearanžovanou I’ve Got You Under My Skin od Cole Portera, či další majstrštyky A Swingin‘ Affair! (1957), Only The Lonely (1958) nebo o dekádu mladší Strangers In The Night (1966, Reprise Records).

Nelson si Sinatrova přátelství a nezištné kolegiální výpomoci nesmírně vážil. „Díky Frankovi se přede mnou otevíraly dveře, které by normálně zůstaly zavřené,“ svěřil se v roce 1985 v rozhlasovém rozhovoru.

V roce 1963 odešel za Sinatrou k jím nově založenému labelu Reprise Records. S Capitol Records se rozloučí vlastním albem Love Is A Game of Poker (1962), na němž se představí se zcela novým hudebním pojetím, jež naplno uplatní v šesté dekádě 20. století při práci pro filmový průmysl.

Buddy DeFranco Plays Nelson Riddle's Cross Country Suite (1958, Dot Records)
Buddy DeFranco Plays Nelson Riddle’s Cross Country Suite (1958, Dot Records)

Největšího komerčního úspěchu dosáhl s EP deskou Lisbon Antigua (1956, Capitol Records). Byla to jeho jediná sólová nahrávka, se kterou dokráčel až na první místo hitparádového žebříčku za více jak jeden milion prodaných výlisků.

Jednoznačným uměleckým vrcholem je suita Cross Country Suite. Natočil ji s klarinetistou Buddym DeFrancem. Její jednotlivé části jsou inspirovány krásami několika míst americké přírody. LP deska Buddy DeFranco Plays Nelson Riddle’s Cross Country Suite (1958, Dot Records) byla oceněna cenou Grammy pro skladbu delší než pět minut. Ve stejném roce se dočkalo nominace také album Witchcraft! (1958, Capitol Records) .

Práce na americkém zpěvníku Elly Fitzgerald a Normana Granze
Ella Fitzgerald: Ella Sings The George And Ira Gershwin Song Book (1959, Verve)

Renomé skvělého a nápaditého aranžéra bezezbytku potvrdil prací pro jazzovou zpěvačku Ellu Fitzgerald, mj. na dvou řadových dlouhohrajících titulech Ella Swings Brightly With Nelson (natočeno 1959, vydáno až v roce 1962) a Ella Swings Gently With Nelson (1961).

Předcházelo jim pozvání od producenta Normana Granze ke spolupráci na pětidílném, grandiózním orchestrálním provedení skladeb z autorského odkazu bratrů Gershwinových (kolekce Ella Fitzgerald Sings The George and Ira Gershwin Songbook [1959, Verve Records]).

Hudební talent uplatnil na podobně koncipovaných kolekcích z hudebních pozůstalostí skladatelů Jerome Kerna (1963) a Johnnyho Mercera (1964), jež byly součástí ambiziózního projektu The American Songbooks zaštítěného hudebním nakladatelstvím Verve Records pod Granzovým vedením.

další Riddleovi abonenti
Oscar Peterson & Nelson Riddle (1964, Verve Records)
Oscar Peterson & Nelson Riddle (1964, Verve Records)

Vedle skvostně znějících aranží velkých smyčcových a dechových orchestrů uměl napsat prostý doprovod a nechat vyniknout krásu dokonalého lidského hlasu.

Riddle dokázal téměř geniálně setřít hranice mezi jistou nabubřelostí, jež bývá typická pro orchestrální doprovod komerčních popových nahrávek z doby před nástupem rock’n’rollových a později rockových hvězd na přelomu padesátých a šedesátých let.

Patří k nim například dnes prakticky zapomenuté LP desky Rosie Solves The Swingin‘ Riddle! (1961, RCA Records) nebo Love (1962, Reprise Records) připravené pro tehdejší Nelsonovu životní partnerku, zpěvačku Rosemary Clooney. Ta se proslavila např. rolí ve filmu White Christmas po boku Binga Crosbyho .

Příkladem kompromisního, vyváženého pojetí mezi oběma aranžerskými přístupy může být dlouhohrající deska Oscar Peterson & Nelson Riddle (1964, Verve Records).

Ačkoliv Nelson sestavil olbřímí verzi netradiční smyčcové sekce, složenou z deseti hráčů na cella a doplnil ji pěti hornisty, třemi flétnisty, harfenistkou a rytmickou sekcí, v žádném případě hudebně nepřehrává tehdejší Petersonovo trio, ve kterém Oscarovu pianu sekunduje rytmika ve složení kontrabasista Ray Brown a bubeník Ed Thigpen.

Milovníci latinské samby jistě ocení album The Wonderful World of Antonio Carlos Jobim (1965, Warner Bros Records) s fenomenálním brazilským zpěvákem, skladatelem a kytaristou Antôniem Carlosem Jobimem, na jehož kontě jsou mj. hity Girl From Ipanema, One Note Samba nebo vynikající album Wave (1967, A&M Records/CTI Records).

Skladatel filmové a televizní seriálové hudby
Original Soundtrack Recording The Great Gatsby (1974, Paramount Records)
Original Soundtrack Recording The Great Gatsby (1974, Paramount Records)

V šedesátých a sedmdesátých letech se Nelson věnuje převážně komponování filmové a televizní seriálové hudby. Riddleova komerční tvorba je typická jednodušší rytmickou linkou a jazzovými postupy, se kterými ve stejnou dobu uspěl vyhlášený autor filmových soundtracků Henry Mancini.

Na tomto poli Riddle dosáhl několika pozoruhodných úspěchů. V roce 1960 složil úvodní znělku televizní série The Untouchables, v níž hrál hlavní postavu Robert Stack. Připravil hudbu ke komedii High SocietyGrace Kelly a Bingem Crosbym v hlavních rolích nebo k filmu Lolita (1962) podle novely Vladimíra Nabokova, či televiznímu seriálu Route 66 (1960 – 1964).

Největšího uznání se mu dostalo za hudební soundtrack k filmovému zpracování románu The Great Gatsby od Francise Scotta Fitzgeralda v režii Jacka Claytona z roku 1974, za nějž byl oceněn Oscarem v kategorii Best Music.

Tři pečlivě vyprodukovaná alba pro Lindu Ronstadt
Linda Ronstadt & The Nelson Riddle Orchestra: What's New (1983, Asylum Records)
Linda Ronstadt & The Nelson Riddle Orchestra: What’s New (1983, Asylum Records)

Od poloviny sedmdesátých se Nelsonovy hudební aktivity postupně omezují. Nicméně v roce 1983 ho telefonicky požádá zpěvačka Linda Ronstadt o spolupráci při nahrávání klasického standardu I Guess I’ll Hang My Tears Out To Dry. Riddle souhlasí pod podmínkou, že pro Lindu připraví celé album.

Během relativně krátké doby tandem Ronstadt-Riddle natáčí pro Asylum Records dlouhohrající titul What’s New? (1983), na nějž v rychlém sledu naváží kolekcemi Lush Life (1984) a For Sentimental Reasons (1986).

Díky prvním dvěma LP deskám oceněným cenami Grammy se Nelson znovu ocitá v hledáčku hudebního světa. „Má silný a nádherný hlas,“ vysekl poklonu tehdy osmatřicetileté zpěvačce a pokračoval. „Když Linda zazpívá What’s New, věříte jí každé slovo.“

Naposledy Nelson Riddle veřejně vystoupí se svým orchestrem 13. září 1985. O tři týdny později umírá obklopen svými nejbližšími. Zanechal úctyhodný hudební odkaz poskládaný ze stovek nahrávek s elitními interprety, pro něž představoval spolehlivého, efektivního a zároveň trpělivého profesionála ochotného kdykoliv poradit nebo pomoci.

Ukázky:

Nelson Riddle: Lisbon Antigua
https://youtu.be/TYnmsW0tp-Y
Buddy DeFranco with the Nelson Riddle Orchestra: Smoky Mountain
https://youtu.be/pFcnM8N3CZs
Oscar Peterson & Nelson Riddle: My Foolish Heart
https://youtu.be/XwrY7ZCTbVE
Lolita Ya Ya
https://youtu.be/jr5Opl9U6jo
Route 66
https://youtu.be/vcZ1k4d02KA
Great Gatsby: (Part I)
https://youtu.be/rRXjiMAW4oI
Linda Ronstadt/Nelson Riddle Orchestra:
What’s New
https://youtu.be/Hx5ENGRPEsg
Skylark
https://youtu.be/dzNmG_lpNw8

Nat King Cole: Mona Lisa
https://youtu.be/NIDX18Xl16s
Billy Eckstine: It Can’t Be Wrong
https://youtu.be/dMn2AhHHAbI
Frank Sinatra: In The Wee Small Hours Of The Morning
https://youtu.be/MiPUv4kXzvw
Ella Fitzgerald: Georgia on My Mind
https://youtu.be/peA1jakdxLI
Rosemary Clooney: Shine On Harvest Moon
https://youtu.be/0JkHM6SuntQ
Antonio Carlos Jobim: She’s a Carioca
https://youtu.be/-uiAVBrykd8

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..