Naposledy aktualizováno: 20.11.2018
V době nástupu a mohutného rozvoje Soul Music na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století patřily memphiské hudební labely Stax/Volt Records mezi nejvýznamnější americká vydavatelství.
počátky a budování
Label Stax/Volt Records založil producent Jim Stewart (29. 7. 1930), bývalý člen amerických armádních zvláštních jednotek Special Forces, aktivní countryový houslista a bankovní úředník s vysokoškolským titulem z obchodní fakulty.
První firemní studiový magnetofon Ampex 300, a další nutné studiové vybavení, zafinancovala Jimova sestra Estelle Axton (11. 9. 1918- 25. 2. 2004), tehdy pokladní v memphiské bance Union Planters Bank, o níž ještě v příběhu padne důležitá zmínka.
Spojením prvních dvou písmen z příjmení obou sourozenců se zrodil název nového hudebního labelu, v nějž se v roce 1961 proměnila původní Jimova nahrávací společnost Satellite Records.
Satellite Records zahájili činnost ve starém skladě v Brunswicku
Satellite Records zahájili činnost na konci roku 1957 ve starém skladě v Brunswicku. Jim Stewart nejdříve pokoušel štěstí s nahrávkami country and western. O tři roky později se s firmou vrací do Memphisu. Právě včas, aby zachytil nastupující vlnu soulových skupin.
První lokální hit jim přinese duet Cause I Love You, nazpívaný memphiským deejayem Rufusem Thomasem a jeho mladičkou dcerou Carlou.
Singl zaujal vice-presidenta Atlanticu, producenta Jima Wexlera, který na nahrávku uzavře licenční smlouvu a zároveň – a to je důležité pro pochopení budoucích trablů okolo Stax, se se Stewartem domluví na pětileté obci na všechny nahrávky, které tehdejší Jimova a Estellyna firma Satellite Records vydá. Wexler sourozencům na místě vyplatil dohodnutých pět tisíc dolarů.
Nová éra v budově bývalého kina na East McElmore Avenue
Stax Records rozjeli podnikání v hudebním průmyslu opravdu ve velkém. Když se v roce 1960, ještě jako Satelitte, usídlili ve staré budově kina na 926 East McElmore Avenue, zřídili si zde unikátní nahrávací studio. Zároveň otevřeli obchod s gramodeskami, jemuž šéfovala Estelle. V roce 1961 si najali stálou studiovou partu muzikantů, kteří se pojmenovali The M.G.s.
Další singl s písní Gee Whiz nazpívá Carla Thomas sama. Vychází u Satellite, ale Wexler jej okamžitě vydává u Atlantic a distribuuje nahrávku po celých Spojených státech. Umístění na pátém místě žebříčku časopisu Billboard znamená první celonárodní hit pro Estelle Axton a jejího bratra.
Za druhým hitovým singlem Last Night je kapela Mar-Keys, jejímž tenorsaxofonistou byl Estellin syn Packy Axton. Kapela se původně jmenovala Royal Spades. Hráli v ní Steve Cropper a Charlie Freeman na kytary, bubeník Terry Johnson, baritonsaxofonista Don Nix a basista Donald „Duck“ Dunn.
„Domácí“ studiová kapela Booker T. & The M.G.s
Crooper kapelu záhy přestaví. Pojmenují se Booker T. & The M.G.s a členy jsou Booker T. Jones na Hammond Organ B3, Steve Crooper kytara, Al Jackson Jr. bicí a Louis Stenberg na baskytaru, kterého brzy nahradil Donald „Duck“ Dunn. To, že je jedna polovina muzikantů bílá a druhá barevná, ti čtyři mezi sebou neřešili. Nahrají zároveň svůj první instrumentální hit Green Onions. Důležité bylo, že jim souhra klapala. Stanou se tzv. domácí studiovou skupinou.
Muzikanti z Booker T. & The M.G.s jsou přirozeně muzikální. Kapela staví na zemité rytmické souhře, kterou často rozšiřují o údernou dechovou sekci. Jejich charakteristický zvuk se záhy stává poznávacím znamením většiny nahrávek, pořízených ve studiu Stax.
rozmach a úspěšná léta 1962 – 1967
V roce 1962 u Stax pořídí první studiové nahrávky talentovaný zpěvák a skladatel Otis Redding, který se až do své tragické smrti o pět let později stane hlavním uměleckým a obchodním artiklem Stax/Volt.
Otis se k natáčení dostane úplně náhodou. Jako řidič přiveze do Memphisu novou akvizici Atlanticu Johnnyho Jenkinse, který měl nazpívat debutovou singlovou píseň. Frekvence musí být předčasně ukončena pro Jenkinsovu indispozici. Do konce studiové session zbývá půlhodina. Během ní Otis natočí vlastní rhythm’n’bluesovou baladu These Arms of Mine.
Singl se dočká vydání v říjnu 1962 na nové pobočné značce Volt. V březnu 1963 pronikne do žebříčku. Otis se do Memphisu vrátí v září stejného roku, aby nazpíval další úspěšnou píseň Pain In My Heart.
Stax Records dosáhnou v hudební branži zaslouženého renomé. Ve studiu na příchozí čekají studioví profíci z The M.G.s a s nimi spolupracují výborní zvukaři. Připraven pomoci je talentovaný aranžerský a skladatelský tandem Isaac Hayes a David Porter. Atlantic stále častěji posílá do Memphisu svoje favority. Mezi jinými duo Sam and Dave a Wilson Pickett.
V roce 1965 udělá Jim Stewart další šťastné rozhodnutí, Na post obchodního ředitele najme Ala Bella, černého deejaye z Washingtonu D.C.. Al přivede pod křídla Stax Records nové akvizice, namátkou Alberta Kinga, Williama Bella, Judy Clay, Arthura Conleyho, Eddieho Floyda nebo The Mad-Lads. Zdá se, že vše jde tím správným směrem. Ve firmě zavládla spokojenost a radost z tvrdě odpracovaného úspěchu.
pád díky špatně sepsané distribuční smlouvě s Atlantic records
Vše se změní prakticky ze dne na den. Otis Redding tragicky zahyne 10. prosince 1967 při leteckém neštěstí. Jeho největší hit (Sittin‘ On) The Dock of the Bay bohužel vychází až po jeho smrti.
Špatné zprávy nekončí. Po vypršení distribuční smlouvy s Atlanticem se Jimi Stewart dozvídá, že bývalým obchodním partnerům patří veškeré mastery a Atlantic je zároveň vlastníkem kompletního katalogu s nahrávkami Stax/Volt.
boj o přežití
Stewart se ještě pokouší zachránit co se dá, ale právo je na straně Atlanticu. Vzniká vydavatelství Enterprise, pro které Isaac Hayes natočí dvě alba. První je absolutním propadákem. Druhé LP Hot Buttered Soul je uměleckým a obchodním úspěchem, dosáhne na trojnásobnou platinovou desku.
V květnu 1968 se Jim rozhodne oba labely raději prodat společnosti Gulf and Western. Obchodní výsledky se přesto nelepší a tak se po dvou letech Stewart s Bellem domluví na zpětném odkupu svých někdejších společností.
Do Stax/Volt se po návratu původních vlastníků vrací elán a touha po úspěchu. Na trhu se objeví nová pobočná vydavatelství Hip and Respect, Partee a Gospel Truth. Na nabídku uzavřít nahrávací smlouvu kývnou Jean Knight, Soul Children, Frederick Knight, Rance Allen a Staple Singers. Významného obchodního úspěchu dosáhne komik Richard Pryor s nahrávkou That Nigger’s Crazy.
V květnu 1969 uvede Stax/Volt na trh kolekci dvaceti sedmi dlouhohrajících LP od umělců, kteří mu zůstali po rozchodu s Atlanticem věrní. Cílem bylo dát o firmě vědět a upozornit na ní nové distributory a obchodníky. V balíku byla i zajímavá nahrávka Jammed Together, na které hrají tři prominentní firemní kytaristé – Pops Staples, Albert King a Steve Cropper.
Nadšení a víra v nové vedení labelu bohužel rychle vyprchá. Booker T. odchází na konci roku 1969, Steve Cropper vydrží o rok déle. Pops Staples a Albert King jsou firmě věrní až do samého konce v roce 1975.
gentlemanská dohoda s clive davisem
V roce 1972 se Al Bell domluví na spolupráci s Columbia Records/CBS. Její ředitel Clive Davis slíbí, a stvrdí stiskem ruky, že jeho společnost nainvestuje šest milionů dolarů do dalšího rozvoje, převezme distribuci nahrávek Stax a dceřiných labelů.
Bell peníze použije na vyplacení Jima Stewarta z firmy. Navíc se domluví, že plně převezme řízení společnosti a Stewart bude dalších pět let jejím prezidentem.
Bell s Davisem se ústně domluví na hodně odvážné obchodní transakci. Základem je dohoda, že Columbia zaplatí za všechny vinyly předané Staxem k distribuci k obchodníkům, bez ohledu na jejich obchodní úspěšnost.
bankrot
Dohoda funguje necelý rok a skončí po vyhazovu Davise ze CBS. Ránu z milosti Stax/Volt definitivně zasadí Columbia po snížení vyplácených peněz za dodané gramodesky o čtyřicet procent.
Ke kroku přistoupili zástupci CBS Kenny Gamble a Leon Huff poté, co vedení Stax nepřistoupilo na návrh na změnu dohodnutých podmínek na standardní produkční a distribuční dohodu.
V následujících dvou letech ve Stax/Volt bojují o přežití a snaží se oddálit vyhlášení bankrotu. Dokonce ještě v roce 1975 prodají veškerá autorská práva spojenému bankovnímu ústavu majitelů plantáží – v úvodu zmíněné Union Planters Bank, aby uspokojily finanční požadavky někdejšího hvězdného interpreta a autora Isaaca Hayese.
Na účtech Stax Records zbylo 304.59$
Faktická samostatná historie memphiské soulové a rhythm’n’bluesové legendy končí 12. ledna 1976, kdy nad nimi soudce obchodního soudu, na základě pohledávky ve výši deseti miliónů dolarů, podané bankovním ústavem ve vlastnictví majitelů plantáží, vyhlásí bankrot. Na účtech Stax Records zbylo 304.59$.
O reinkarnaci značky, a obnovu studia, se zaslouží až nový vlastník Concord Records. V roce 2006 rozjede řadu aktivit, které vrátí Stax/Volt znovu na mapu hudebního světa, kam rozhodně patří.
co doporučit z rozsáhlého katalogu k poslechu?
Lehčí otázku byste neměli?
Stax/Volt byly od začátku koncipovány jako labely zaměřené na singlovou produkci. Pokud v raných šedesátých vycházela gramofonová alba, často se jednalo o souhrn písní z dříve vydaných singlů. Něco ze singlové produkce se ani na dlouhohrající desky nedostalo.
Vyčerpávající, a nejlepší komplet s nahrávkami Stax/Volt, je devítiCD krabice The Complete Stax-Volt Singles 1959-1968 (1991, Atlantic), která je dnes prakticky nesehnatelná, byť se dočkala v roce 2016 reedice.
Kategorií samou pro sebe jsou nahrávky uměleckých a také obchodních tahounů Otise Reddinga, Isaaca Hayese a dua Sam And Dave.
Z albové produkce se vyplatí zapátrat po LP desce Born Under A Bad Sign, bluesové kytarové klasice od Alberta Kinga nebo nedoceněně a hrubě přehlížené Soul Dressing (1965, Stax) od Booker T & MGs, kteří se na něj vytasili s vlastními skladbami.
Za poslech určitě stojí Carla Thomas a její albový komplet Comfort Me z roku 1966, z pozdější produkce nahrávka Woman to Woman (1974) se Shirley Brown. Gospelové Staple Singers více než důstojně reprezentuje LP Be Altitude Repect Yourself (1971).
Z mužských interpretů vydali dobrá alba William Bell a jeho The Soul Of A Bell (1967), z vyrovnané série Johnnie Taylora vyzkoušejte LP desku Wanted One Soul Singer (1967) a neměl by chybět tip na desku Knock On Wood (1967) od Eddie Floyda.
Ukázky:
Rufus Thomas, Carla Thomas: Cause I Love You
– https://youtu.be/xewKBCRjX9c
Otis Redding: These Arms of Mine
– https://youtu.be/jqVrNK4uiB4
Otis Redding: Pain In My Heart
– https://youtu.be/158fwCG27zE
Albert King: Born Under A Bad Sign (Live, 1981)
– https://youtu.be/BKY8KIt9kqc
Booker T. and The MG’s – Soul Dressing (1965)
Home Grown – https://youtu.be/Ogm8mxvcJP0
William Bell: Everybody Loves a Winner
– https://youtu.be/GrWVTpMm49k
Eddie Floyd – Knock On Wood
– https://youtu.be/Kceiks__PsE
Steve Cropper/Albert King/Pop Staples: Big Bird
– https://youtu.be/urgIrqZ2bt8
Johnnie Taylor: Toe Hold
– https://youtu.be/Ct-SafwabBQ
Shirley Brown – Woman to Woman
– https://youtu.be/naGLiFQNJu4
