Huddie „Leadbelly“ Ledbetter, chodící hrací skříň se zásobami lidových písní Jihu USA

Naposledy aktualizováno: 28.11.2017

Huddie "Leadbelly" Ledbetter
Huddie „Leadbelly“ Ledbetter

Bluesman Huddie Ledbetter (pravděpodobně narozen 23. 1. 1889 – 6. 12. 1949, známý jako Leadbelly) byl překvapivě zdatným kytaristou. Jeho technika hry na dvanáctistrunnou kytaru se ujala i u pozdějších folkových zpěváků.

Začátky ve čtvrti červených luceren

Huddie Ledbetter prožil mládí v rodné Louisianě a nejdále vytáhl paty do Texasu. Odtud znal desítky lidových písniček a blues. Jako sedmiletý hrával celé dny na foukací harmoniku a později stejně intenzivně drnkal na kytaru, kterou mu koupil tatínek.

Ve čtrnácti již zkouší vydělávat na sobotních tancovačkách. Později se dostane na Fannin Street ve vykřičené čtvrti Shreveportu, třetího největšího města státu Louisiana.

Právě ve čtvrti červených luceren se dostane ke dvanáctistrunné kytaře, svému budoucímu poznávacímu znamení. Zároveň se naučí využívat doprovod ve stylu tzv. walking-bass, hojně hraný místními šantánovými pianisty.

s Blind Lemon Jeffersonem na útěku z káznice angola

Okolo roku 1915 se potkává s bluesmanem Blind Lemon Jeffersonem. Leadbelly byl právě na útěku z vězení a tak to ti dva nějakou dobu táhnou spolu. Od Jeffersona se přiučí, jak se má hrát na slide kytaru.

V roce, kdy ve světě skončí Velká válka, dostává u soudu vyměřeno třicet let za vraždu. Po sedmi letech je v roce 1925 propuštěn na svobodu. Na začátku léta 1930 už je znovu odsouzen.

Byť si v pověstné louisianské trestnici Angola, jejíž přezdívky byly Alcatraz Jihu nebo Farma, odseděl podstatnou část trestu za vraždu a pokus o vraždu, stále zůstával otevřené a svobodomyslné povahy.

Leadbelly: Midnight Special (1991, Rounder Records), nové vydání kompletu The Library of Congress Recordings (1966, Elektra Records)
Leadbelly: Midnight Special (1991, Rounder Records), nové vydání kompletu The Library of Congress Recordings (1966, Elektra Records)

Ve vězení ho objevili otec a syn Lomaxové, kteří pro Kongresovou knihovnu Spojených států amerických sbírali nahrávky lidové hudby. Později Ledbetterovi vymohli podmínečné propuštění z vězení.

Považovali Huddieho Ledbettera za chodící zpěvník mizejícího lidového písničkářství a kulturního dědictví Jihu USA.

Leadbelly uměl zahrát a zazpívat kovbojské popěvky, spirituály, blues, vězeňské, pracovní i lidové písničky, ale také nejrůznější dětské rýmovačky nebo mexikánské melodie které se naučil během svých toulek.

Propuštění na svobodu za Písničku pro guvernéra O.K. Allena

V knize Tvář jazzu, zkompilované z překladů Josefa ŠkvoreckéhoLubomíra Škvoreckého z roku 1964, která vyšla v Československu v roce 1966, Leadbelly na setkání s Lomaxovými vzpomíná: „Potom prvního července přišel do Angoly ten, dobrej, hodnej, laskavej milostpán, co mu říkaj pan John A. Lomax, a jeho syn, co mu říkaj pan Alan Lomax – pršelo a byla neděle. A von mi řek, poudá: „Dyž zazpíváš tu písničku, co si složil vo guvernéroj O. K. Allenovi tady do mikrofónu,“ poudá, „tak já ji vodvezu panu guvernéroj O.K. Allenovi.“ Poděkoval sem mu a poudám: „Milostpane, dyž jí vodvezou panu guvernéroj O. K. Allenovi, tak vážně myslím, že mě pustí.“ A vopravdu – já mu tu písničku zazpíval a von ji vodvez do Baton Rouge a za měsíc vod toho dne mi guvernér O. K. Allen vzkázal, že mám jít domů.“

Leadbelly později vypomáhal Lomaxovým jako šofér a pomocník při jejich výpravách na venkov s mobilním nahrávacím zařízením uloženým v kufru auta. Uměl také hrát na piano, mandolinu, diatonický akordeon a housle.

Nejraději se doprovázel na dvanáctistrunnou kytaru a silným jasným hlasem zpíval naprostou lidovou klasiku, jako jsou – John Henry, Irene, Good Morning Blues, Ella Speed nebo Rock Island Line.

Měšťácký blues a další kousky
Leadbelly: Sings Folk Songs (1990, Smithsonian Folkways Recordings)
Leadbelly: Sings Folk Songs (1990, Smithsonian Folkways Recordings)

Po přestěhování do New Yorku se pokusil rozjet vlastní muzikantskou dráhu. Složil Bourgois BluesScottsboro Boys, příklady prvních protest songů. Vystupoval po hudebních klubech a koncertních sálech společně s Woodiem GuthriemPete Segerem.

Po celou svoji hudební kariéru neměl vyhraněný žánrový repertoár. Jeho stylové zaměření a pěvecká technika byly do značné míry proměnlivé.

S Woodiem Guthriem a Cisco Houstonem nazpíval na šelákové gramodesky výhradně písně bělošské country music. Naopak se Sonnym Terrym společně sáhli po černošských lidových popěvcích, které měly jen krůček k jazzu.

Přes to se mu stále nedařilo tak, jak by si přál. Odstěhuje se do Kalifornie a zkouší štěstí u labelu Columbia. Později odlétá přes Atlantik na turné do Francie. Po návratu se Huddieho zdravotní stav rapidně zhorší

Umírá v roce 1949 a jeho věhlas se dál šíří americkou kulturou mezi bílými folkloristy i černou komunitou. Písničky IreneRock Island Line se později stanou velkými hity, bohužel v podání jiných… tak to již ve světě bývá!

Ukázky:

Irene – https://youtu.be/xn50JSI0W-E
Good Morning Blues – https://youtu.be/rsIATGsPZ4o
Rock Island Line – https://youtu.be/lCiJ4QQG9WQ
The Gallows Pole – https://youtu.be/ye2N_2ce3QE
Bourgois Blues – https://youtu.be/Pjnn6GAJqpw

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..