Lou Reed, hudba nikdy nezní dost nahlas

Naposledy aktualizováno: 20.6.2017

Lou Reed
Lou Reed

Americký kytarista, zpěvák, skladatel, textař, fotograf a producent Lou Reed (2. 3. 1942 – 27. 10. 2013, narozen jako Lewis Allan Reed), společně s Frankem Zappou patrně nejvýznamnější plod americké undergroundové hudební scény šedesátých let minulého století.

Vlivná postava amerického undergroundu
Plakát na představení Warholovy Exploding Plastic Inevitable Show v červnu 1966 v Chicagu
Plakát na představení Warholovy Exploding Plastic Inevitable Show v červnu 1966 v Chicagu

Lou Reed se naučil hrát na kytaru sám. Inspiraci hledal při poslechu newyorských lokálních radiostanic.

Příležitost k nahrání prvního singlu s písněmi Leave Her For Me / So Blue přišla poměrně záhy. V roce 1957 jej vydal s kapelou The Shades.

V první polovině šedesátých let vystudoval filmový obor na University of Syracuse. Po absolutoriu pracuje coby nájemný hudební skladatel u Pickwick Records, kde po čase dostane příležitost nahrát singl The Ostrich.

Singl vychází pod hlavičkou zprvu smyšlené skupiny The Primitives. Část muzikantů, podílejících se na nahrávce, se později stane prazákladem legendárních The Velvet Underground.

Čtyři alba s The Velvet Underground
The Velvet Underground & Nico (1967, Verve Records)
The Velvet Underground & Nico (1967, Verve Records)

Nejčastěji se o The Velvet Underground zmiňuje výrok Briana Eno, že kapela neprodala mnoho desek, ale každý, kdo si ji koupil, si založil kapelu. Lou Reed s nimi natočil čtyři alba.

V počátcích měl na veškeré dění okolo kapely zásadní vliv výtvarník Andy Warhol. Angažoval ji do svého programu Exploding Plastic Inevitable. Byla to navíc umělecká scéna v centru New Yorku šedesátých let minulého století, která skupinu zrodila a dala jí do vínku zásadní tvůrčí impuls.

To vše by ale nebylo možné bez Warholovy Factory v centru města, explozi queer v New Yorku a to, jak Lou Reeda a Velvety vzrušovala experimentální dronová hudba La Monte Younga. Umění, avantgardní film a hudba se střetly a daly vzniknout mimořádnému a zásadnímu kulturnímu fenoménu.

Andy chtěl, abysme se pokusili na naší první desce udržet náš originální jazyk,“ vysvětloval po letech Lou. A později se ještě o Warholově vlivu zmínil: „Hele, musíte dohlídnout, aby tam zůstaly ty sprostý slova… Díky tomu jsme už navždycky věděli, co to znamená, aby něco bylo po našem.“

Již jejich debutová LP deska The Velvet Underground & Nico (1967, Verve Records) zásadně poznamenala rockovou hudbu. Nic dobrého si o ní nemyslel ani Iggy Pop. „Jak může někdo udělat desku s takhle debilním zvukem? To je hnus! Je mi z těch lidí na blití! Odporná zkurvená hippie verbež! Posraný beatnici, zabít je do jednoho! Zní to jak z prdele!“ Za půl roku i on prozřel.

témata transgender, sexu a drog
Lou Reed: Transformer (1972, RCA Records)
Lou Reed: Transformer (1972, RCA Records)

V roce 1970 Lou Reed od Velvet Underground odchází. Na pár měsíců potěší rodiče, když nastoupí do rodinné účetní firmy.

Vábení divokého rock’n’rollového života, plného speedu a alkoholu, dlouho neodolá. O rok později odlétá do Velké Británie natočit první – z celkově dvaceti dvou sólových alb.

Produkce Reedova sóĺového debutu se ujímá newyorský producent Richard Robinson, který se před tím osobně za Loua zaručil manažerům labelu RCA Records. Album se bohužel špatně prodávalo, byť na něm hrají kytarista Steve Howe a klávesista Rick Wakeman z anglických progrockových Yes.

Reedova druhá sólovka Transformer vyšla 8. listopadu 1972. Produkčně vypomohli David Bowie – sám velký obdivovatel Velvet Underground – a Davidův tehdejší dvorní kytarista Mick Ronson. Byla na ní mj. výborná píseň Vicious.

Našinci znají cover písně Walk on the Wild Side v podání Pavla Bobka s textem Michaela Žantovského. Bohužel v něm, díky bolševické cenzuře, nebyla ani stopa po tématech transgender, sexu a drog a umně zašifrovaných osudech lidí z okruhu Warholovy show, kterým Lou věnoval originálním písňový text.

Hodně pestrá hudební kariéra
Lou Reed: New York (1989, Sire Records)
Lou Reed: New York (1989, Sire Records)

V průběhu sólové kariéry Lou prochází silnějšími i slabšími uměleckými etapami. Střídá rockovou a písničkářskou polohu s jazzovou a rhythm’n’bluesovou.

Nebojí se výrazného experimentu v podobě kontroverzního dvojalba Metal Machine Music (1975), na němž pracuje s kytarovou vazbou, různými šumy a industriálními vzruchy. Po ní přišel s deskou Coney Island Baby (1976), na které najdete třeba Crazy Feeling. Po předchozím dvojalbu si mohli jeho příznivci oddychnout. Reedovi nehráblo definitivně.

Další silnou deskou byla Street Hassle z roku 1978. Kromě reedovské klasiky Gimmie Some Good Times obsahuje jedenáctiminutovou titulní Street Hassle. Posluchači jsou zprvu ukonejšeni jednoduchým riffem violoncella, později je znervózní a nakonec zcela deprimuje hypnotická neúprosnost nahrávky.

Dokázal sejmout jho tahouna koncertu

V první polovině osmdesátých let minulého století si Reed sestavil novou kapelu z výtečných hráčů, která znamenala vstup na jiné kolbiště. Dunící hutná rytmika mu dovolovala v podstatě cokoliv – hlavní jařmo frontmana už neleželo jenom na něm. Tuto etapu zrekapitulovala koncertní Live In Italy z roku 1984.

A projevilo se to i na dalších deskách, které v 80. letech vychrlil – Legendary Hearts, New Sensations a další. Do této skládačky Reedových výborných sólových LP desek logicky patří již zmíněný Transformer, dále určitě Berlin (1973), The Blue Mask (1982)  New York (1989), Songs for Drella (1990) natočené s Johnem Calem. Zajímavou nahrávkou je i Reedovo poslední album Lulu (2011), nahrané s členy kapely Metallica.

Lou Reed umírá na rakovinu jater ve věku sedmdesát jedna let. Při jeho divokém životním stylu v průběhu patnácti let mezi roky 1965 – 1980 to byl jistě úctyhodný věk.

Ukázky:

The Primitives – The Ostrich – http://youtu.be/5r998weOUiM

Velvet Underground & Nico – I’m Waiting for My Man – http://youtu.be/hugY9CwhfzE
Velvet Underground – Sister Ray – http://youtu.be/7d69mDT11yI
Velvet Underground – Pale Blue Eyes – http://youtu.be/NcDuR9BF0Oc

Satellite of Love (Transformer) – http://youtu.be/FH2EgYq_NCY
Sad Song (Berlin) – http://youtu.be/sc54vcmcZKA
Metal Machine Music (Metal Machine Music) – http://youtu.be/9I5OtlKjzJo
The Day John Kennedy Died (The Blue Mask) – http://youtu.be/BlWwA5x-P9k
Strawman (New York) – http://youtu.be/siiNiX5-zAk
Hello, It’s Me (Songs for Drella) – http://youtu.be/gtF_tFDQGKY
The View (Lou Reed and Metallica – Lulu) – http://youtu.be/fJlU_9Vyvqs

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..