Vladimír Mišík, letenský bigbíťák a Legenda

Naposledy aktualizováno: 8.6.2017

Vladimír Mišík
Vladimír Mišík

Vladimír Mišík (8. 3. 1947) patří mezi nejvýznamnější české rockové skladatele, textaře a zpěváky.

Letenský mick jagger s kytarou za 150 Kčs

Mišíkovým otcem byl americký voják John Gaugan, maminka byla slovenská zdravotní sestra Alžběta, pracující na konci války v Německu pro Červený kříž. V roce 2017 se dozvěděl, že otec nezemřel v Korejské válce, jak se jeho maminka domnívala a že má v USA dalších devět sourozenců.

V průběhu více jak padesátileté hudební kariéry prošel řadou hudebních skupin. První muzikantské zkušenosti sbíral ještě coby učeň oboru truhlář s kapelou Uragán, ve které hrál na bicí.

matador s modrou knížkou

Po rozpadu Uragánu nastoupil do poměrně úspěšných Komet, ve kterých se potkal s kytaristou Radimem Hladíkem. Odtud již pokračoval do Fontány, jež se později transformovala na The Matadors.

To se již ozvala armáda. Po vojenské epizodě se nejdříve uchytil v Orchestru Karla Duby jako kytarista. Mezitím začal spřádat plány na svoji první vlastní kapelu New Force. Ta ale měla jepičí život a na začátku roku 1968 se po jediném koncertu rozpadla.

Další Mišíkovou štací byl post kytaristy v George And The Beatovens. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 zakládá společně s Hladíkem The Special Blue Effect (název symbolizoval tzv. modrou knížku, což byl průkaz nevojáka). Po pár týdnech název zkracují jen na Blue Effect.

V roce 1970 mu Hladík předá nepopulární „muzikantské pádlo“ a z kapely ho vyhodí. Přesto stihne s Efektem nazpívat EP desku Snakes (1969, Panton),  dva singly Slunečný hrob / I’ve Got My Mojo Working (1969, Panton), Fénix / Stroj na nic (1969, Supraphon) a LP desku Meditace (1970, Supraphon).

Věčný boj s normalizačními kulturtrégry

Vezme nabídku na místo sólového zpěváka ve skupině Flamengo, se kterou nahrál singl Každou chvíli / Týden v Elektrickém městě (1971, Supraphon) a především jeden z milníků československé rockové historie – gramofonové album Kuře v hodinkách (1973). Kapela se ale bohužel rozpadla ještě před vydáním LP desky.

Mišík se nevzdává. Pokouší se znovu sestavit vlastní kapelu. Tentokrát ji pojmenuje Formace. Společně s baskytaristou Vladimírem Padrůňkem a bubeníkem Jaroslavem „Erno“ Šedivým se podílí na vzniku bluesrockového kvartetu Energit, v němž na kytaru hraje Luboš Andršt.

ČDG a Etc…

Od roku 1974 dojíždí vlakem do Nymburka, kde postupně oživí první sestavu jeho Etc…, se kterou hraje s přestávkami dodnes. Zároveň příležitostně koncertuje s folkovým kytaristou Vladimírem Mertou a houslistou Janem Hrubým ve folk rockovém sdružení ČDG (Čundrground).

V normalizačním Československu Mišík patřil k několika málo tzv. „slušných“ hudebních profesionálů, kteří si nikdy nezadali s vládnoucím komunistickým režimem. Přes řadu ústrků a problémů dokázal pravidelně koncertovat a vydat dvě sólová eponymní alba a několik singlů.

V roce 1982 Vladimír dostává tzv. zákaz činnosti na základě údajného nedodržení schváleného koncertního play-listu a promítání absolventského filmu FAMU v průběhu koncertu, což samozřejmě byly podružné důvody. Od poloviny osmdesátých let může vystupovat jako folkový zpěvák v malých klubech a později začne znovu hrát s rockovou kapelou.

Mišíkova diskografie obsahuje více jak dvě desítky alb a kompilací. Řada jeho písní vznikla na básně nebo hudební texty výrazných textařských a básnických osobností, jakými jsou Václav Hrabě, Josef Kainar, Jiří Dědeček, Vladimír Merta, Jiří Suchý, Pavel Kopta nebo Jan Burian.

Obrovskou Mišíkovou devízou je schopnost spolupracovat s řadou výtečných muzikantů, které v průběhu let přizval do své skupiny Etc… Za tu dobu souborem prošli například houslista Jan Hrubý, kytaristé Jiří Jelínek, František Francl, Petr „Kulich“ Pokorný, Pavel Skála, Stanislav Kubeš, klávesista Petr Skoumal, baskytaristé Vladimír Padrůněk, Jiří Veselý, Vladimír „Guma“ Kulhánek, cellista Jaroslav „Olin“ Nejezchleba, bubeníci Jan Noha, Pavel Frištenský, Jiří Šustera, Pavel Skala, Jiří Zelenka a řada dalších.

Vladimír Mišík prokázal svoje občanské postoje i jako poslanec Občanského fóra v České národní radě v letech 1990 – 1992 a v roce 2013, kdy odmítl přijmout státní vyznamenání z rukou Miloše „Bumbala Prvního“ Zemana.

Ukázky:

Syn Daidalův http://youtu.be/fUVH9M46kGM
Já mám schůzku o půl páté http://youtu.be/QtX_JxMQKPE
V hotelu Belvedere je dnes tanec http://youtu.be/9RgDLdK2NiI
Byl jsem dobrej http://youtu.be/RqGCTy7XVSU
Sladké je žít http://youtu.be/P0zE0E9czhk

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..