Naposledy aktualizováno: 22.3.2019
Českoslovenští jazzoví fanoušci, kteří zažili v březnu 1965 některý z koncertů Louise Armstronga ve vyprodaném sále pražské Lucerny, si možná vzpomenou na Lojzíkova tehdejšího klavíristu. Byl jím philadelphský rodák Billy Kyle (14. 7. 1914 – 23. 2. 1966, narozen jako William Osborne Kyle); typický představitel elegantních, nesmírně precizních a zároveň nenápadných koncertních a studiových hráčů.
noblesním klavírním doprovodem navázal na teddyho wilsona
Začínal hrát v osmi letech na domácím klavíru. Později si k němu přibral varhany. Na střední škole ve West Philadelphia High School již patřil mezi zkušené a uznávané členy zdejšího symfonického orchestru. Navíc, od patnácti let si již občas zahrál s profesionálnimi seskupeními.
Jeho pojetí klavírní hry vždy připomínalo jednoho z velikánů jazzového piana Teddyho Wilsona, jehož třpitivé kaskády tónů, vystavěné na vnímavé a harmonicky barvité hře pro změnu navazovaly na Earla „Fatha“ Hinese.
začátky u tinyho bradshawa a luckyho millindera
Poté, co se objeví v jedné z bigbandových sestav Tinyho Bradshawa, si ve dvaadvaceti sestaví první vlastní kapelu Billy Kyle And His Swing Club Band. V provozu ji ale díky velké konkurenci dlouho neudrží a ještě ten samý rok se připojí ke swingovému kapelníkovi Luckymu Millinderovi v jehož orchestru hraje až do roku 1938.
Z té doby pochází i Billyho první čtyři sólové nahrávky Sundays Are Reserved / Havin‘ A Ball / Big Boy Blue / Margie, které se objeví na vinylové kompilaci Various (Including Billy Kyle), Swing Street, Vol. 1 vydané na švédském labelu Tax Records.
úžasná léta s kirbym a poválečné hledání
Přesto si Kyle získal značné renomé a uznání především coby spolehlivý a soustředěný doprovodný hráč, jemuž záleží na dokonalé souhře rytmické sekce se sólisty na dechové nástroje. Vzbuzuje dojem, jako by se do vlastních, obvykle pouze kratičkých, sólových frází pouštěl zdánlivě váhavě a opatrně.
Možná právě tyto vlastnosti rozhodly pro Billyho angažmá v jednom z nejlepších comb své doby; sextetu kontrabasisty Johna Kirbyho, se kterým spolupracoval v letech 1938 – 1942, než byl odveden do U.S. Army, aby bojoval v Pacifiku. Ke spolupráci se na několik měsíců vrátili po Billyho demobilizaci o tři roky později.
Kirbyho kapela byla ve své době velkou výjimkou. Na rozdíl od neustále se měnících sestav menších swingových kapel ji tvořila stabilní parta šikovných instrumentalistů. Vedle Kirbyho a Kylea to byli altsaxofonista Russell Procope, klarinetista Buster Bailey, trumpetista Charlie Shavers a bubeník O’Neil Spencer. Kirby, Procope a Bailey se navíc znali již z orchestru Fletchera Hendersona.
Po propuštění z armády, a druhé štaci u Kirbyho, Billy absolvuje krátké turné s kapelou Sy Olivera a v letech 1946 – 1947 hraje na Broadwayi v orchestru účinkujícím v úspěšném muzikálu Guys & Dolls. Zároveň v únoru 1946 doprovodí se svým triem legendární jazzovou zpěvačku Ellu Fitzgerald na dvou snímcích I Didn’t Mean A Word I Said / I’m Just A Lucky So-and-so, které vychází u Decca Records. Následující dvě sezóny zkouší štěstí s vlastním combem. Na přelomu čtvrté a páté dekády se začíná protloukat jak se dá.
třináct let s louisem armstrongem
V roce 1953 dostává návrh na členství v doprovodném ansámblu All Stars jazzové legendy Louise Armstronga. Přestože se z počátku nejednalo o bůhvíjak výhodný kontrakt, nabídku rád přijímá a odvádí následujících třináct let velice solidní práci.
Vezme pozvání i na jednu z legendárních studiových jam-sessions, které v roce 1954 organizuje bývalý spoluhráč Counta Basieho; trumpetista Buck Clayton. Nahrávky vychází jako součást kompilačního dvojalba The Golden Days Of Jazz: Buck Clayton (1974, CBS Records).
Billy se zúčastnil i dalších muzikantských setkání, na kterých vznikaly mnohé gramofonové snímky, které se během let objevily na různých kompilačních LP deskách.
Ať již šlo o nahrávky vibrafonisty Lionela Hamptona (Lionel Hampton’s Best Records Vol. 2 1938 – 1939 [1977, Bluebird/RCA Victor]), pozounisty Jacka Teagardena (Jack Teagarden’s Big Eight / Pee Wee Russell’s Rhythmakers [1956, Riverside Records]), trumpetisty Frankieho Newtona (At The Onyx Club [1977, Trax Records]) nebo Johna Kirbyho se zpěvačkami Mildred Bailey a Maxine Sullivan (Boss Of The Bass [1976, Columbia]).
sólová hudební pozůstalost billyho kylea tvoří necelý tucet a půl nahrávek
Billy Kyle onemocní na Armstrongově turné naplánovaném na rok 1966 a po týdnu stráveném na lůžku v newyorské nemocnici bohužel umírá. V jeho hudebním odkazu se nachází pouze sedmnáct nahrávek nahraných pod jeho jménem – v roce 1937 natáčel s vlastním sektetem resp. oktetem, o dva roky později pořídil dva snímky s kvartetem a naposledy šel do studia se svým triem a oktetem v roce 1946.
Ukázky:
Between Sets
– https://youtu.be/DlktcTyU1SU
All The Things You Are
– https://youtu.be/gnOHDED02Sk
Finishing Up A Date
– https://youtu.be/13F-dzlaFZQ
St. Louis Blues
– https://youtu.be/Xfyllekw2BM
Girl Of My Dreams
– https://youtu.be/loOaWo1G0WQ
