Naposledy aktualizováno: 3.2.2018
Autor budoucí rockové klasiky The Train Kept A-Rollin‘ Tiny Bradshaw (23. 9. 1907 – 26. 11. 1958, narozen jako Myron Carlton Bradshaw) začínal jako bubeník a klavírista. Teprve později se prosadil coby jazzový a rhythm’n’bluesový zpěvák a kapelník.
Začátky ve školním orchestru s horacem hendersonem
První muzikantské zkušenosti Tiny Bradshaw získal na konci dvacátých let dvacátého století ve školním swingovém orchestru, založeném partou studentů z ohijské Wilberforce University, kteří se zformovali pod názvem The Collegians okolo pianisty Horace Hendersona, mladšího bratra slavnějšího Fletchera.
Do povědomí hudebních fanoušků se ale zapsal především jako kapelník oblíbeného big bandu, v jehož hudebním vyjádření převládaly výrazné bluesové vlivy.
V poválečné době se vydal po nových výrazových cestách, jež propojovaly rhythm’n’bluesovou scénu s tou taneční. Rozpustil velkou kapelu a pracoval výhradně s menšími comby, do nichž angažoval špičkové instrumentalisty.
Mezi členy jeho hudebních těles patřili například bluesový kytarista a zpěvák Lonnie Johnson, výborní saxofonisté Red Prysock, Sonny Stitt, Sil Austin, Charlie Fowlkes, Noble Watts, méně známý Rufus Gore, trumpetisté Henry Glover, Bill Hardman, kontrabasista Sam Jones nebo zpěvák Arthur Prysock.
vzhůru na newyorskou swingovou scénu
Krátce po dokončení studia psychologie na Wilberforce v roce 1934 se Tiny představí na newyorské hudební scéně. Zpívá s orchestry The Alabamians (vedení Marionem Hardym), Savoy Bearcats kapelníka Duncana Mayera, Mills Blue Rhythm Band (se šéfy Baronem Leem a Cabem Callowayem) a připojí se k vynikajícímu společnému souboru renomovaného pianisty, rodáka z Panamy, Luise Russella a trumpetisty Henryho „Red“ Allena.
Ještě ten samý rok zakládá vlastní velký orchestr a upozorní na sebe jako zpěvák. Proslaví se i zařazením zajímavé taneční choreografie. Zároveň natáčí první snímky pro Decca Records.
K dalšímu nahrávání se dostane až o dekádu později, díky nabídkám od značek Regis, Manor a Savoy Records. Nejdříve ale na začátku roku 1944 pořídí kolekci písní vydanou značkou Jubilee Records pro potřeby U.S. Army.
definitivně směr rhythm’n’blues
Od druhé poloviny čtyřicátých let jeho hudební kroky směřují k rhythm’n’bluesovému pojetí, byť nikdy zcela neopustil jazzovou půdu a instrumentaci. Příkladem může být skladba Take The Hands Off The Clock, nahraná ještě v roce 1947, s jasnými důkazy poutě od jazzu k taneční hudbě.
V roce 1949 podepíše smlouvu s významným a vlivným labelem King Records. Z jeho tehdejší gramodeskové produkce se uchytily nahrávky Well Oh Well (v roce 1950 setrvala dvacet jedna týdnů na žebříčku Billboardu, nejvýše na skvělém 2. místě).
Na její úspěch navázaly I’m Going To Have Myself A Ball (5. místo) a Walkin‘ The Chalk Line (10. místo). Zaujala i instrumentálka Soft a Tinyho podíl na písni Big Town, s níž se pěvecky zaskvěl rhythm’n’bluesový zpěvák Roy Brown.
autor rockové klasiky The Train Kept A-Rollin‘
Singl z února 1952 s Bradshawovou pozdější nesmrtelnou rockovou klasikou The Train Kept A-Rollin‘, jež o čtyři roky později převzal Johnny Burnette se svými Rock’n’Roll Trio a definitivně proslavily rockové kapely The Yardbirds, Aerosmith nebo Motörhead, vyšel bez sebemenšího zájmu ze strany rozhlasových disc-jockeyů a posluchačů.
Yardbirds skladbu také předvedou pod názvem Stroll On, de facto jako cover coveru s upraveným textem, aby se vyhnuli právnickým bitvám, v Antonioniově filmu Blowup (1966, česky Zvětšenina), včetně následné destrukce elektrické kytary Hohner v rukách Jeffa Becka, takto výrobku československého zestátněného hudebního průmyslu.
jedenapadesátiletá oběť vysokého pracovního nasazení
Po letech strávených na úmorných turné a v nahrávacích studiích Tinyho postihne dvakrát mrtvice (1954 a 1956). Nemůže hýbat dolními končetinami a je paralyzován na lůžku, což ho přivede k rozhodnutí ukončit hudební kariéru. Léčí se na Floridě, poté se na kratičkou dobu usadí v Chicagu. Definitivně se přestěhuje do Cincinatti, třetího největšího městě Ohia – státu, ve kterém se narodil.
Od poloviny roku 1957 zvažuje, že by se mohl pozvolna znovu zapojit do hudebního dění. Kapela po celou dobu jeho indispozice vydržela pohromadě, když vystupovala a natáčela pod jeho jménem.
V lednu 1958 mu vychází poslední sedmipalcová deska se snímky Short Shorts / Bushes, která zcela zapadne a zůstane nepovšimnuta. Bohužel, Tiny umírá o tři čtvrtě roku později v jedenapadesáti letech na následky třetího záchvatu mrtvice.
V době CD disků stojí za pozornost a prozkoumání dvě kompilace s Bradshawovým odkazem. První je dvojCD Breaking Up The House (2002, Proper Records), mapující rovněž předválečný katalog nahrávek a druhou je faktograficky nesmírně bohatá kolekce The EP Collection… Plus (1999, See For Miles Records), na níž jsou nově dostupné písně zařazené na Tinyho EP desky z počátku padesátých let.
Ukázky:
Take The Hands Off The Clock – https://youtu.be/RdZ86Y1pDJg
Well Oh Well – https://youtu.be/JQo-gUZvJiM
Walkin‘ The Chalk Line – https://youtu.be/6dXYOdDVCHY
The Train Kept A Rollin‘ – https://youtu.be/mlFApWKBwjI
Soft – https://youtu.be/SBSsRdB8OJs
Roy Brown: Big Town – https://youtu.be/2HpLI8Qc4DI
Antonioni’s Blow-Up, Yardbirds scene – https://youtu.be/jqh03zFRx2w
