John „Jab’o“ Starks, najít ten správný groove

Naposledy aktualizováno: 8.8.2019

John "Jab'o" Starks
John „Jab’o“ Starks

Z nejsvětější trojice pravověrných funkových bubeníků, jež zazářila v šedesátých letech minulého století, jsme si zatím představili Bernarda “Pretty” PurdiehoClydea Stubblefielda. Posledním členem nezpochybnitelného triumvirátu je John „Jab’o“ Starks (26. 10. 1937 – 1. 5. 2018, narozen jako John Henry Starks). Na bicí hrál s jazzovou precizností a s jedinečným citem pro dokonalý groove. Nejvýrazněji na sebe upozornil v doprovodném combu legendárního Kmotra funku Jamese Browna.

Mr. Dynamite HO nikdy nepokutOVAL

Podle pamětníků byl zřejmě jediným hudebníkem, kterému jinak velice přísný James „Mr. Dynamite“ Brown nikdy neudělil pokutu. Zpěvák totiž své „ovečky“ náruživě finančně penalizoval  za každý, byť sebemenší, prohřešek. John ho prý dokonce párkrát přesvědčil o tom, že se zmýlil při udělení postihu. James své pochybení uznal a směrem k bubeníkovi adresoval omluvu: „Dostal jsi mě, Jabe!

Starks vyrůstal v alabamském Jacksonu. Od dětství ho doprovázela přezdívka Jabo. V některých písemných materiálech se objevuje i tvar Jab’o. Johnův otec pracoval na dřevařské pile a máma ve školní jídelně. Z domácího rozhlasového přijímače znělo blues a často i gospel.

John "Jab'o" Starks v dobách The Funkmasters
John „Jab’o“ Starks v dobách The Funkmasters

Na bicí začal hrát pod vlivem nedělních církevních shromáždění. Nejvíce ho ale ovlivnili pouliční bubeníci kráčející v masopustním průvodu Mardi Gras. Líbilo se mu, jak členové rytmické sekce určovali, kdy se průvod dá do pohybu a kdy zastaví. „Nachodil jsem s průvodem snad dvě míle. Po celou dobu jsem z bubeníků nemohl spustit oči. Chtěl jsem hrát stejně jako oni.

Byl hudební samouk. V jeho rodině nebyl nikdo, kdo by mu v nelehkých bubenických začátcích poradil. Sám si dokonce vyrobil primitivní bicí sestavu. Basový buben a virbl přivázal provazem k dřevěné židli a činely položil na dřevěný šatní stojan.

Těžké začátky na koncertním okruhu Chitlin‘ Circuit

Po dokončení střední školy se dostává k prvním muzikantským příležitostem. Doprovází bluesové hvězdy, jako byli John Lee Hooker, Clarence “Gatemouth” Brown, Smiley Lewis nebo Howlin ‘Wolf či zpěvačka Big Mama Thornton.

Ti všichni tenkrát objížděli štace na legendárním černošském koncertním okruhu Chitlin‘ Circuit. Jednou z jeho pravidelných zastávek byl i hudební klub Harlem Duke ležící necelých osm mil jižně od Jacksonu.

Bobby Bland: Two Steps From The Blues (1961, Duke Records)
Bobby Bland: Two Steps From The Blues (1961, Duke Records)

Stálé angažmá mu v roce 1959 nabídne skvělý zpěvák Bobby “Blue” Bland. Během více jak půl tuctu společných let s ním Jab’o nahrál pár velkých rhythm’n’bluesových hitů jako Stormy Monday Blues, I Pity The Fool nebo That’s The Way Love Is. V líbivé hitůvce Turn On Your Love Light použil rytmický vzorec, který slýchával od svojí babičky. Ta jej hrávala na tamburínu při nedělních církevních setkáních.

Na Bobbyho Blanda a jeho spoluhráče rád vzpomínal. Nesmírně si vážil především muzikantských dovedností aranžéra/trumpetisty Joea Scotta a pozounisty Pluma Davise. „Hudebně to byla ta nejlepší kapela, ve které jsem kdy hrál.“ Pozornost si i po letech zaslouží především LP deska Two Steps From The Blues (1961, Duke Records).

Dekáda pod diktátorem Brownem

V roce 1965 se stane členem James Brown Orchestra. Zpěvák ho k sobě opakovaně vábil již několik let. Posílal za ním svoje manažery a ti mu různě nadbíhali.

Nakonec rozhodla nabídka dvakrát vyššího platu, než dostával u “Blue” Blanda. „Živil jsem rodinu,“ vysvětloval po letech. Dva týdny po nástupu dorazí na zkoušku před koncertem v Augustě ve státě Georgia další bubeník Clyde Stubblefield.

Jabo Starks a Clyde Stubblefield s Jamesem Brownem (za Brownem vlevo je pravděpodobně ukrytý třetí bubeník Melvin Parker)
Jabo Starks a Clyde Stubblefield s Jamesem Brownem (za Brownem vlevo je pravděpodobně ukrytý třetí bubeník Melvin Parker)

Oba jsou z neočekávaného setkání patřičně překvapení. Brown se totiž často potýkal s muzikantskými rebeliemi. Coby velká „držgrešle“ rád zadržoval výplaty a hudebníci si často mzdu vytrucovali tím, že odmítali hrát. Aby James takovým situacím předcházel, rozhodl se každý nástroj dublovat.

Zdánliví konkurenti se ale rychle spřátelí a společně vytvoří originální, brownovsky hutný rytmický doprovod, což obrovsky prospělo Brownově agresivnímu vokálnímu a také pódiovému projevu.

Dodnes jsou uznávaní coby nejúdernější bubenické duo historie. Jejich groovy s oblibou využívají současní hip-hopeři, jako jsou Public Enemy, Tribe Called Quest, Black Eyed Peas, Notorious BIG a nespočet dalších.

Velkou výhodou bylo i to, že každý z nich vyrostl v jiném hudebním prostředí. Clyde hrál pestře a uvolněně. Od prvních muzikantských krůčků vstřebával rhythm’n’bluesové a později soulové prvky. Jabova přímočarost naopak nezapřela výrazné bluesové kořeny a raný vliv Shepa Shepparda z comba varhaníka Billyho Doggetta.

Brown s oběma bubeníky za zády odstartoval svoji zřejmě nejlepší uměleckou etapu. Během ní příležitostně angažuje coby třetího bubeníka “Pretty” Purdieho nebo Melvina Parkera.

Ti všichni hrají na pěkné řádce klasických funkových alb. Mezi ty nejlepší náleží série vydaná na značce King Records – počínaje titulem Cold Sweat (1967). Na něj navazují I Got The Feelin’ (1968), Say It Loud — I’m Black And I’m Proud (1969) a Sex Machine (1970). Zvláštní zmínku si zaslouží energií nabitý koncertní záznam Live At The Apollo-Vol. 2 (1968).

S tak kontroverzním šéfem, jakým byl Brown, Jabo vydržel spolupracovat i po roce 1970, kdy z kapely odešla většina revoltujících muzikantů. Mezi těmi, kteří odmítali hrát, dokud nedostanou vyplaceny slíbené tantiémy, byli mj. i dechaři Fred Wesley, Pee Wee Ellis či Maceo Parker.

James Brown samozřejmě nerezignoval a rychle si sestavil zcela novou kapelu. Výrazně omlazená sestava dostane do vínku jméno The J.B.’s. Starks v ní zaujal postavení prvního bubeníka. Rytmickou linku držel s Bootsym Collinsem, baskytaristou funkových The Pacemakers. Ti tvořili základ comba. Jabo o Bootsym mluvil s velkým respektem jako o nejlepším basistovi, se kterým hrál.

Brown s čerstvými posilami připraví další hitovky Get Up (I Feel Like Being A Sex Machine), Super Bad, Soul Power nebo The Payback. „Pokud lidi na koncertech nedupali a netleskali do rytmu, pak jsem neodvedl mou práci dobře,“ vysvětlil John, když měl přiblížit svoji tehdejší roli.

Zasloužilý všeuměl a člen bubenického superdUa The funkmasters
DVD Video - Soul Of The Funky Drummers Featuring John "Jab'O" Starks and Clyde Stubblefield (1999, Rittor Music)
DVD Video – Soul Of The Funky Drummers Featuring John „Jab’O“ Starks and Clyde Stubblefield (1999, Rittor Music)

V polovině sedmé dekády dvacátého století se s Brownem rozchází. Přidává se k bytostnému memphiskému bluesmanovi B.B. Kingovi. V průběhu štace trvající až do roku 1981 se zúčastní studiových prací na Kingových albech Lucille Talks Back (1975) a King Size (1977).

Vedle toho bubnuje na velkém hitu Think (About It) z roku 1972 v podání soulové zpěvačky Lyn Collins. Působí i v pozdějších reinkarnacích The J.B.’s, jimž znovu šéfoval Wesley a v nichž se prostřídali bývalí Brownovi instrumentalisté.

Na začátku nového tisíciletí obnoví spoluráci s Clydem Stubblefieldem. Pojmenují se The Funkmasters. Jejich velký obdivovatel a rovněž bubeník Ahmir „Questlove“ Thompson o nich mj. řekl: „John Starks byl pro Clydea Stubblefielda tím, čím byli Beatles pro Rolling Stones.

Vedle solidních vlastních alb Find The Groove (2001, FunkMasters L.L.P.) a Come Get Summa This (2006, FunkMasters L.L.P.), sálajících nespoutanou funkovou energií, natáčí instruktážní videa pro výukový DVD disk Soul Of The Funky Drummers (1999, Rittor Music).

The Funkmasters: Find The Groove (2001, FunkMasters L.L.P.)
The Funkmasters: Find The Groove (2001, FunkMasters L.L.P.)

Projektu se zúčastní někdejší kapelník The J.B.’s Fred Wesley, kytarista John Scofield, klávesista John Medeskibaskytarista Fred Thomas.

V roce 2007 Funkmasters nahrají filmovou hudbu pro komedii Superbad. Do studia si přizvali staré známé kytaristy BootsyhoPhelpse Collinsovi s klávesistou Berniem Worrellem.

Ani v závěrečné životní etapě Jab’o neztratil radost a uspokojení z hudby. Přestěhoval se do města Mobile a vystupoval již pouze příležitostně o víkendech. V jednom rozhovoru popsal svoji lásku k hudbě a vnitřní pocity z hraní jasně: „Člověče, dovol mi ti říct jednu věc. Když hraju, tak na světě není nikdo jiný výš, než já sám,“ a dodal. „Jsem tak vysoko, až mě to občas děsí.“

Ukázky:

Bobby „Blue“ Bland: I Pity The Fool
https://youtu.be/qstzRJuONVk

James Brown: Cold Sweat
https://youtu.be/8bztE5IbQOo
James Brown: Soul Power
https://youtu.be/xxQ0wsvAYTc

Lyn Collins: Think (About It)
https://youtu.be/HKix_06L5AY

B.B. King: Breaking Up Somebody’s Home
https://youtu.be/5O0jQyXhxWs

Funkmasters: Find The Groove
https://youtu.be/YICAzv3qr3I

Wesley、John‘ Jabo‘ Starks、John Scofield, Medeski… Etc
https://youtu.be/xlXrs7Wu36g
Soul Of The Funky Drummers: Clyde Stubblefield Jab’o Starks (Just the Drums, Breaks & Grooves)
https://youtu.be/_iM7ZAg7Xm0
Výukové video John „Jabo“ Starks: Sex Machine – Super Bad
https://youtu.be/3hSdvuqqiT8

Autor

mingus

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..