Naposledy aktualizováno: 2.8.2019
Neworleanský rodák, pianista, skladatel, zpěvák a producent Eddie Bo aka Spider Bocage (20. 9. 1930 – 18. 3. 2009, narozen jako Edwin Joseph Bocage) je jedním z otců tamního funku povstalého v šedesátých letech minulého století.
Autor zaručených tanečních hitů
Eddie Bo odešel náhle v roce 2009. Jeho úmrtí zarmoutilo všechny funkové fanoušky. V jeho osobě odešel jeden z posledních autentických představitelů nefalšovaného neworleanského „junkers“ klavírního stylu. Pojetí, které se naučil hrát coby malé děcko pod vlivem své maminky a rodinného přítele Professora Longhaira.
Pro Boovy nahrávky byl typický zvuk vystavěný na spletitém prolínání rytmů. Využíval tzv. synkopovaného rytmu s přízvukem na sudou dobu. Vědomě navázal na odkaz starších louisianských rhythm’n’bluesových nahrávek.
Pocházel ze slavného muzikantského rodu. Jeho předci se přes den věnovali stavebním profesím. Někteří se živili coby řezníci. Po večerech si přivydělávali hraním na tanečních zábavách. Eddieho bratranci Henry, Charles a Peter se zapsali zlatým písmem do hudební historie státu s pelikánem ve znaku. Hráli s oblíbeným meziválečným jazzovým orchestrem vedeným klarinetistou Sidneym Bechetem.
Jazzman, který dal vědomě přednost rhythm’n’blues
Po dokončení střední školy Booker T. Washington High School narukuje do U.S. Army. V armádě si vyslouží přezdívku Spider Bocage. Při zápasech v boxerském ringu prý svým pohybem připomínal pavouka, který ovíjí svoji oběť. Po propuštění do civilu se vrací domů na Jih. Nastoupí na Grunewald School of Music, aby si doplnil vědomosti o komponování a aranžování.
Profesionální muzikantskou kariéru odstartoval na začátku padesátých let dvacátého století. Když mluvil o svých největších hráčských vzorech, nikdy nezapomněl zmínit svoji matku, vášnivou amatérskou klavíristku, ale také bebopového pianistu Arta Tatuma či fenomenálního Kanaďana Oscara Petersona.
Přes lásku k jazzu se nakonec rozhodl začít hrát komerční rhythm’n’blues. Důvody vysvětlil takto: „Většina lidí, co si koupí vstupenky na jazzový koncert, vůbec netuší, co se na pódiu odehrává. Primárně se chtějí bavit. Komplexní a složitou jazzovou hudbu ocení pouze ten, kdo má hudební vzdělání. Zbytek se tváří, že ví, o co jde. Vědí leda velké hovno! (pozn. autora: skutečně vyslovil slovo bullshit) Uniká jim smysl všeho toho dění. Jediné, co cítí je rytmus.“
Zprvu hrával po boku tehdejších rhythm’n’bluesových hvězd, jako byli Earl King, Smiley Lewis nebo Lloyd Price. Doprovázel ale i slavnou zpěvačku Ruth Brown a hudební skupinu místního „indiánského kmene“ Wild Magnolia. Později vypomáhal vokálnímu kvintetu The Platters.
jeho nahrávky zůstaly před okolním světem řadu let ukryty
Byl mistrem v psaní krátkých, úderných a maximálně tříminutových tanečních písní, které snad každého přinutí alespoň k mírnému houpavému vlnění. Díky mizivým finančním možnostem hudebních společností, s nimiž v průběhu takřka padesátileté kariéry podepsal smlouvu, a chabé distribuci jeho gramodesek mimo Louisianu, zůstalo jméno Eddie Bo pro okolní svět řadu let neznámé.
Mezi klasické žánrové trvalky patří jeho originály Check Mr. Popeye, It Must Be Love a jistě i I’m Wise. Tu okamžitě po vydání přepracoval rock’n’rollový klavírista Little Richard pod názvem Slippin‘ And Slidin‘.
Z Eddieho nabídkového katalogu si vybrala i hvězdná Etta James. Volba padla na píseň My Dearest Darling. Na konci roku 1960 s ní zabodovala jak na rhythm’n’bluesovém žebříčku (5. místo), tak i na celonárodní hitparádě, kde skončila v TOP40.
První dvě sólové nahrávací smlouvy podepíše v roce 1955 pod uměleckým jménem Little Bo. Nejdříve s Ace Records, za nimiž stál vlivný mississippský producent Johnny Vincent a poté u newyorského labelu Apollo Records.
Na tři sedmipalcové vinylové placky krátce zakotví i u chicagských Chess resp. jejich dceřinky Checker Records. Byla mezi nimi i výtečná raná rocková věc Oh-Oh, která bohužel zůstala nepovšimnuta a to navzdory hybnému kytarovému partu Edgara Blancharda.
Crescent city a tanec popeye
Následujících více jak třicet let vydává u mnoha nezávislých značek převážně působících v okolí Crescent City. Jednou z prvních štací jsou v letech 1959 – 1962 sesterské Ric a Ron Records. Pro jejich vlastníka Joea Ruffina zároveň pracuje coby producent. Většinu písní složených v této umělecké etapě podepisuje jménem svojí manželky Delores Johnson.
V šesté dekádě rozjel svůj první vlastní label Blue Jay Records, na němž vydal solidní hitůvku Our Love (Will Never Falter). Včas zareagoval na vzedmutí zájmu o tanec Popeye, což byla jižanská odpověď na tehdy nesmírně populární Twist. Tancechtivou louisianskou omladinu oslovil nejenom úspěšnou Check Mr. Popeye, ale také dalším lokálním hitem Every Dog Got Its Day.
Zásadním způsobem ovlivnil podobu klasického neworleanského funku
Později se vydává směrem k mnohem důraznějšímu, rytmičtějšímu pojetí. Zvláště singlová produkce pro značku Seven B Records, vlastněnou producentem Joem Banashakem, má již výrazné znaky kytarového funku. Mezi nejpůvodnější snímky patří S.G.B. (Stone Graveyard Business), Horse With A Freeze a Fallin’ in Love Again.
Talentovaný skladatel a aranžér se nakonec zcela odevzdal do služeb neworleanské hudební scény. Nemohl chybět u zrodu klasických studiových snímků mnoha jižanských funkových pionýrů.
Až do roku 1971 nahrává vlastní věci nebo pomáhá jiným pro dnes prakticky zcela zapomenuté labely Rip, At Last, Cinderella, Power, Arrows, Nola, Orbitone či Gold Cup Records. Na soupisce jeho producentských prací nechybí slavná jména Arta Nevillea, Johnnyho Adamse, Irmy Thomas, Ala „Carnival Time“ Johnsona nebo Chrise Kennera.
K naprostým raritám patří práce pro zcela obskurní kapelu The Explosions se zpěvačkou Juanitou Brooks. Napsal jim píseň Hip Drop. V dnešní funkové fanouškovské komunitě jde o naprostou žánrovou klasiku.
Podobnou lahůdkou je „one shot“ singl vydaný u firmičky Fireball Records se skladbou Can I Be Your Squeeze. Má ho na svědomí Hayward „Chuck“ Carbo, člen kdysi slavné místní rhythm’n’blusové vokální partičky The Spiders.
Mezi další pozoruhodné kousky rozhodně patří jeho píseň Reborn nazpívaná Marilyn Barbarin. Nahrával také s Mary Jane Hooper (známou také jako Inez Cheatham), Oliverem Morganem, Royem Wardem a Skipem Easterlingem.
spolupracoval se špičkovými studiovými muzikanty
Eddie Bo si do studia zval skutečnou místní muzikantskou smetánku. Jedním z jeho nejzajímavějších spolupracovníků byl jazzový bubeník James Black – vynikající technický hráč se zkušenostmi z hraní s bopovými mazáky klavíristou Horacem Silverem nebo saxofonisty Cannonballem Adderleym a Yusefem Lateefem.
Bo jeho účast v nahrávacím studiu tajil coby pečlivě ukrývanou zbraň. Black hraje i na Boově singlu Hook And Sling, Pts. 1 & 2 z roku 1969 pro Scram Records, díky kterému alespoň nakrátko prorazil i do celonárodního povědomí.
James na něm fanouškům názorně předvedl, proč jsou neworleanští hráči na bicí nástroje jedni z nejlepších. Inspiraci našel v pojetí rytmického doprovodu „indiánských kmenů“ z masopustního průvodu Mardi Gras a také u pochodových kapel, kráčejících s lidmi za slavnostním procesím v tzv. Second Line.
O dva roky později Eddie zaboduje ještě jednou – a opět za vydatné Blackovy pomoci – tentokrát s písní Check Your Bucket. Vychází v roce 1970 na jeho vlastním labelu Bo-Sound Records. Úspěšný singl se dostane i do mezinárodní distribuční sítě. V sedmdesátých letech si vydá své první dvě řadové dlouhohrající desky The Other Side of Eddie Bo (1977) a Watch For The Coming (1980).
Řemeslo má zlaté dno
Od začátku osmé dekády se rozhodne výrazně omezit hudební aktivity. Přesídlí kvůli tomu dokonce na Floridu. Většinu času věnuje svému druhému koníčku – tesařině a také rodinné stavební firmě zaměřené na renovaci starších domů.
Na muziku samozřejmě úplně nezapomene. Občas vyráží na krátká turné nejenom po Spojených státech amerických, ale i na Starý kontinent. Koncertně se vrací především ke své dávné jazzové lásce, ale nezapomíná ani na svá nejlepší funková léta a nově zařazuje modernější disco…
Do Crescent City se triumfálně vrací až v roce 1989. Na vzpomínkové turné vyráží společně se svým přítelem Snooks Eaglinem. „Je to o tvůrčím úsilí a o tom, co cítíš uvnitř,“ řekl, když měl při té příležitosti zhodnotit svoji zdánlivě ne příliš komerčně úspěšnou kariéru. „Chtěl jsem psát písničky, které nikdo jiný nikdy nesložil. To bylo to, co mě zajímalo. Chtěl jsem, aby bylo všem okamžitě jasné, že tuhle napsal nebo nazpíval Eddie Bo. Myslím si, že se mi to podařilo.“
Během Eddieho koncertního pobytu v Paříži v srpnu 2005 zpustoší jižní pobřeží USA hurikán Katrina. Přírodní živel poškodí nejenom jeho dům, ale také soukromé nahrávací studio. Nebyl by to Bo, aby se po návratu z Evropy okamžitě nevrhl do jejich obnovy.
Ukázky:
I’m Wise
– https://youtu.be/fsmfQkt2DYQ
Oh-Oh
– https://youtu.be/k57IndEJ5g8
My Dearest Darling
– https://youtu.be/R9HriRs11yw
Check Mr. Popeye
– https://youtu.be/loM0mB7aS_U
S.G.B. (Stone Graveyard Business)
– https://youtu.be/SwH0hbavKps
Hook And Sling Part One
– https://youtu.be/_xhC-XPkqqk
Check Your Bucket
– https://youtu.be/x3beRHU-DB4
