Naposledy aktualizováno: 22.11.2018
V clevelandském muzeu Rock’n’Rollové síně slávy je vystaven pár bubenických paliček legendárního funkového bubeníka Clydea Stubblefielda (18. 4. 1943 – 18. 2. 2017, narozen jako Clyde Austin Stubblefield). Měl přirozený muzikální talent a mimořádný smysl pro rytmus. Společně s dalším vynikajícím bubeníkem Johnem “Jab’O” Starksem vytvořili moderní funkový rytmický doprovod.
Od Eddieho kirklanda, přes otise reDdinga k jamesu brownovi
Clyde Stubblefield se v rodné Chattanooze ve státě Tennessee ještě coby teenager sám naučil hrát na bicí. Od dětství jej přitahovaly plechovky od motorového oleje nebo kartonové krabice, do kterých mohl tlouci dlaněmi nebo paličkami a napodobovat zvuky, které ho obklopovaly – rytmus projíždějícího nákladního vlaku, hukot strojů z nedaleké továrny nebo otáčení bubnu pračky.
Clydeovy profesionální začátky jsou spojené s bluesovým kytaristou Eddiem Kirklandem, později pokračoval v doprovodné kapele soulového zpěváka Otise Reddinga a šest let (1965 – 1971) doprovázel funkového kmotra Jamese Browna.
V roce 1968 hrál na Brownově koncertu pro americké vojáky bojující ve Vietnamu. Clyde po letech vzpomínal, že když se letadlo ocitlo v dělostřelecké palbě Viet Congu, tak si lehl na podlahu a modlil se.
zdvojené bicí, setkání s johnem “jab’o” starksem
Spolupráce s Jamesem Brownem nebyla nikdy jednoduchá. Měl pověst známé „držgrešle“ a u mnoha hudebníků měl „vroubek“ za nevyplacené náhrady a tantiémy. Přitom s oblibou vybíral od svých muzikantů pokuty za sebemenší chybičky.
Řada z nich si chtěla vystavení šeku vytrucovat stávkováním ve studiu nebo oznámením těsně před koncertem, že odmítají vystoupit. Starý lišák Brown se proti tomu snažil pojistit tím, že měl všechny muzikantské posty zdvojené.
Na Clydea čekalo před první zkouškou na koncert v Augustě velké překvapení. Až v sále zjistil, že místo předchozího Brownova bubeníka Claytona Fillyaua neobsadí on, ale také John “Jab’O” Starks, který do kapely nastoupil o dva týdny dříve.
Přestože byli zdánlivými konkurenty, oba bubeníci-samoukové se rychle spřátelili. Kapela hudebně profitovala z jejich rozdílných bubenických přístupů. Společně, někdy dokonce i v triu s Melvinem Parkerem, nahráli řadu rytmických základů pro Brownovy nesmrtelné hity, jako Cold Sweat, Say It Loud – I’m Black And I’m Proud, Mother Popcorn, I Got The Feelin’ a Give It Up Or Turnit A Loose nebo Ain’t It Funky Now.
Od poloviny šedesátých let dvacátého století zažíval Mr. Dynamite, jak zněla jedna z Brownových přezdívek, i díky vynikající rytmice zlatou éru. V dekádě 1965 – 1975 vydal šedesát pět singlů, které se bez problémů pravidelně umisťovaly v rhythm’n’bluesové TOP 40 a čtyřicet čtyři z nich dosáhly první desítku. V celonárodním popovém žebříčku je bilance třicet sedm snímků v TOP 40 a šest mezi deseti nejúspěšnějšími.
dvacetivteřinový groove ve funky drummer
V roce 1969 se Clyde nevědomky zařadí mezi celosvětové hudební legendy. S Brownovou kapelou natočili v cincinnatských King Studios číslo Funky Drummer, v němž se objevil cca dvacetivteřinový groove, který se stal podle webu WhoSampled.com jednou z nejvíce samplovaných nahrávek historie. Významně ovlivnil také o několik generací mladší hip-hopery.
Rytmický vzorec se objevil nejenom ve skladbách relativně neznámých Lupe Fiasco (The Cool), Skull Snaps (It’s A New Day), ale i Davida Bowieho (Little Wonder), Public Enemy (Fight The Power). Použil ho Dr. Dre v Let Me Ride, LL Cool J v Mama Said Knock You Out nebo Run-D.M.C. v jejich Run’s House. Jako další zmiňme Eda Sheerana (Shirtsleeves) a George Michaela ve Freedom ’90.
Hip-hopový bubeník Questlove (občanským jménem Ahmir Thompson) z kapely The Roots to shrnul za všechny, když pro deník New York Times uvedl: „Je to Clyde, kdo definoval funkovou hudbu. Samozřejmě, žili a žijí rychlejší a dravější bubeníci, ale nikdo z nich nedokázal zahrát nebo se alespoň přiblížit tomu, co Clyde předváděl se svojí nedostižnou levačkou.“
Tantiémy? Ty nikdy nechodily!
Využívání částí cizích nahrávek ve formě samplů byly dlouhou dobu v americkém hudebním průmyslu tabu. Stubblefieldův případ byl zmíněn v televizním publicistickém pořadu Copyrights Criminals, věnovaném problematice samplování a autorských práv v hip-hopu.
Clyde v reportáži pronesl mj. slova: „Lidé často využívají moje rytmické základy a postaví na nich vlastní písničky,“ a dodal. „Nechápu, proč mě neuvedou jako spoluautora a proč mi řádně nezaplatí. Předtím jsem se tím příliš netrápil. Jak stárnu, zdraví mi přestává sloužit a musím platit vysoké účty u lékaře. Obecně si myslím, že není slušné nezaplatit lidem za něco, co využívám pro vlastní obohacení.“
Nejenom Stubblefield, ale také další veteráni soulové a funkové scény šedesátých let se dočkali satisfakce, a především finančního vyrovnání, až v novém tisíciletí.
Vlastní sólové nahrávky vydal poprvé až v roce 1997, kdy debutuje titulem The Revenge of the Funky Drummer (Interaction Records). O pět let později vychází výběr jeho nejlepších grooves The Original Funky Drummer Breakbeat Album (2002, Music Of Life). Na něj naváže poslední Clydeův CD disk The Original (2003).
Rozchod s brownem na několikátý pokus
V březnu 1970 propuká v Brownově orchestru další muzikantská vzpoura. Hudebníci požadují lepší zacházení a především včasnou výplatu peněz.
Kmotr Funku vzbouřence nekompromisně vyhází a namísto nich postaví zcela nový ansámbl. V sestavě, jež se proslaví pod jménem The JB’s, figurují mj. mladičký baskytarista Bootsy Collins a jeho bratr, kytarista Phelps „Catfish“ Collins.
V době muzikantské rebélie Clyde s kapelou nevystupuje. Odešel na konci prosince 1969 a vrátil se až následující léto. Pobyl půlroku (hraje například na Get Up, Get Into It and Stay Involved, natočené v listopadu 1970) a před odletem na sérii vystoupení v Africe znovu odchází.
Údajně měl problémy s vydáním cestovního pasu a následně se vstupními vízy. V roce 1971 se ještě jednou objeví v sestavě The JB’s, ale jen na velice krátkou dobu a potom již definitivně skončí.
Z bohaté Brownovy diskografie, na níž se podílel, stojí za rozhodně za pozornost kompilace In The Jungle Groove (1986, Polydor) a podobně koncipovaná Motherlode (1988, Polydor), které reprezentativně pokrývají období 1968 – 1971.
najdi si ten správný groove s funkmasters
Po rozchodu s Brownem se na necelé dva roky usadí v Detroitu. O mnoho let později se přidává k jejich obnovené sestavě The J.B.’s Reunion, se kterou odjíždí na japonské turné a nahrává výborný funkový titul Bring The Funk On Down (1999, ZYX Records).
Nejraději ale spolupracuje se starým bubenickým parťákem Jab’O Sparksem. Jako duo Funkmasters vydají dvě alba Find The Groove (2001, FunkMasters L.L.P.) a Come Get Summa This (2006, FunkMasters L.L.P.) sálající živočišnou funkovou energií.
Na společném instruktážním výukovém DVD disku Soul Of The Funky Drummers (1999, Rittor Music) jim vypomáhají Brownův kapelník a pozounista Fred Wesley, kytarista John Scofield, klávesista John Medeski a někdejší Brownův baskytarista Fred Thomas.
madisonské funkové pondělky
Clyde se s manželkou natrvalo přestěhuje do Madisonu ve Wisconsinu, kde se stává klubovým tahákem a hudební celebritou. Vedle hostování v kapele vystupující v pravidelných rozhlasových pořadech komika Michaela Feldmana s názvem Whad’Ya Know? je pro něj více jak dvacet let jednou týdně vyhrazeno pódium místního King Clubu.
Se svojí kapelou Clyde Stubblefield Band (klávesista Steve Skaggs, basista Dave Goplin, kytarista Joe Wickham, perkusionistka Paula Soane, trumpetista Pete Nelson, saxofonista Bryan Husk, trombonista Alex Leong) založí tradici tzv. Funkových Pondělků.
Na repertoáru měli nejenom bluesové, soulové a rhythm’n’bluesové klasiky, ale také funkové instrumentálky. Motownské hity zpíval Charlie Brooks a bluesová čísla si brala na starost Carolynn Black.
princeova finanční podpora v průběhu vážného onemocnění
Na začátku nového tisíciletí se prudce zhorší Clydeův zdravotní stav. Byla mu diagnostikována rakovina močových cest. Veškeré náklady spojené s jeho léčbou tehdy uhradil anonymní dárce.
Až mnohem později novináři zjistí, že oním donátorem byl výborný multiinstrumentalista, zpěvák a skladatel Prince. Clydea vždy považoval za svého nejoblíbenějšího bubeníka.
V dalších letech Clyde musí veřejné vystupování výrazně omezit. Třikrát týdně dochází na dialýzu. Navíc se zraní v rodinné kuchyni tak vážně, že mu musí být amputován palec a koneček dalšího prstu na pravé ruce.
Několik měsíců mu trvalo, než se s těmito výraznými omezeními naučil hrát na bicí tak, aby se se Starksem mohli objevit a zahrát na vzpomínkovém večeru v Holywood Bowl v rámci premiéry životopisného filmu o Jamesu Brownovi Get On Up.
Dalšími účinkujícími byli bývalí Brownovi muzikanti saxofonista Pee Wee Ellis a trombonista Fred Wesley, ale také konferenciér a Jamesův osobní asistent Danny Ray, neo-soulový zpěvák D’Angelo, dále Aloe Blacc, někdejší člen hip-hopové skupiny Emanon nebo rhythm’n’bluesová pracantka Bettye LaVette.
V únoru 2017 Clyde odchází bubnovat na onen svět. Někdejší Brownův cestovní manažer Alan Leeds si ho při té příležitosti připomenul: „… jako slušného kluka, bez přehnaného egoismu a osobních ambicí, který měl jedinou necnost – byl jediným z kapely, kdo chodil pozdě na zkoušky.“
Ukázky:
Revenge Of The Funky Drummer
– https://youtu.be/MNSPU81Vn9c
James Brown: Funky Drummer
– https://youtu.be/AoQ4AtsFWVM
James Brown: Give It Up Or Turnit A Loose (Live)
– https://youtu.be/m8KyyJIHu7c
The J.B.’s Reunion: There’s a Price To Pay To Live In Paradise
– https://youtu.be/7ACPJe2w9HA
Funkmasters: Find The Groove
– https://youtu.be/YICAzv3qr3I
