Smiley Lewis, slyším tě, jak klepeš

Naposledy aktualizováno: 20.12.2018

Kytarista a zpěvák Smiley Lewis (5. 7. 1913 – 7. 10. 1966, narozen jako Overton Amos Lemons) je neprávem zapomenutý interpret.

Bez umístění v TOP40

Přestože byl Smiley Lewis jedním z nejzajímavějších a nejosobitějších neworleanských rhythm’n’bluesových zpěváků a kytaristů v dobách formování místní varianty žánru, mimo Louisianu jej dnes již prakticky nikdo nezná.

Od okamžiku, kdy podepsal v roce 1950 nahrávací kontrakt, se Smiley Lewis na více jak čtyři roky zařadil mezi nejprodávanější sólisty významného amerického nezávislého labelu Imperial Records, založeného v roce 1946 Lewem Chuddem.

Ačkoliv se žádná z jeho skladeb nikdy neprobojovala do TOP 40 na žebříčku Billboardu, užíval si postavení uznávaného skladatele a dlouholetého spolupracovníka rock’n’rollového pionýra Fatse Domina.

Pod producentskými křídly Davea Bartholomewa

Významné producentské podpory se mu dostalo od rhythm’n’bluesového trumpetisty, kapelníka a talentovaného autora mnoha výtečných písní Davea Bartholomewa. Ten v té době intenzivně spolupracuje se zvukovým mistrem Cosimo Matassem, jemuž se podařilo vytvořil vlastní jedinečný „Cosimo Sound“ charakteristický pro všechny dobové nahrávky neworleanského rhythm’n’blues.

Smiley Lewis: I Hear You Knocking (1961, Imperial Records)

V roce 1949 Lewis nahrává pro label DeLuxe Records snímky Here Comes Smiley / Turn On Your Volume Baby. Rok poté se majitel silného, košatého hlasu, stává významnou akvizicí v plánech dravé a masivně expandující značky Imperial Records.

V březnu 1950 jde do studia, aby nahrál materiál pro dvě šelakové gramodesky s písněmi Tee-Nah-Nah / LowdownSlide Me Down / Growing Old. V tomto období obvykle pracuje s doprovodnou skupinou složenou z prvotřídních louisianských studiových hudebníků, mezi nimiž jsou Dave Bartholomew (trubka), Joe Harris (altsaxofon), Salvadore Doucette (piano), Clarence Hall nebo Lee Allen (tenorsaxofon), Ernest McLean (kytara), Frank Fields (basa) a Earl Palmer (bicí).

Rolničky, rolničky a úspěšná I Hear You Knockin‘

Mezi fanoušky to v létě 1950 začíná vřít a na žebříčku se dějí zajímavé věci.. Singly s písněmi Lillie Mae, Ain’t Gonna Do ItBig Mamou jsou jen jakousi rozcvičkou. Lewisův první velký hit přichází o dva roky později. Je jím The Bells Are Ringing. Na jeho úspěch naváže singl Down The Road s B-stranou Blue Monday, kterou si později do svého repertoáru vybere Fats Domino a paradoxně s ní slaví velký úspěch.

Smiley Lewis: The Best Of Smiley Lewis – I Hear You Knocking (1995, Collectables)

V roce 1955 vychází výborná I Hear You Knocking od autorů Davea Bartholomewa a Pearla Kinga (což byl Bartholomewův pseudonym), na níž hraje na piano Huey „Piano“ Smith a zdařile napodobuje klavírní styl Fatse Domina.

Ten skladbu také později sám nazpíval a vydal v listopadu 1961 na singlu společně se slavnou Jambalaya (On The Bayou) od countryového rebela Hanka Williamse. Její pozdější popově cukrkandlová verze s herečkou a zpěvačkou Gale Storm nedosahuje úrovně originálu.

Kytarově hutné a razantní přepracování od velšského rockabilly kytaristy Davea Edmundse je naopak vynikající. Edmunds se proslavil v pubrockové kapele Rockpile a odvedl výbornou producentskou práci na albovém debutu amerického neo-rockabilly tria Stray Cats. Po zásluze se jeho verze z roku 1970 usadila na nejvyšší příčku britské hitparády. Navíc se jí dostalo uznání od Johna Lennona.

Poslední významnější úspěchy

Ve filmu Baby Doll z roku 1956 zazní jedna z nejlepších Smileyho hitovek Shame, Shame, Shame. Ve stejném roce také nahraje asi svoji nejznámější píseň One Night Of Sin. Presleyho důkladně zcenzurovaná cover verze dosáhne na čtvrté místo v Americe a ve Velké Británii se stane jedničkou tamní hitparády. Elvis Pelvis ji sice napoprvé nazpíval bez úprav, ale tato verze vyšla až šest let po jeho smrti. Po odstranění verše „Za jednu noc hříchu teď platím“ a jeho nahrazením „Za jednu noc s tebou se teď modlím“ byl Smileyho hit stravitelný i pro běloušské rozhlasové stanice.

V roce 1960 vyprší platnost Lewisovy smlouvy s Imperial Records. Smiley se s firmou, jíž významně pomohl na nohy k mnoha úspěchům, loučí singlem Tell Me Who / Stormy Monday Blues. O rok později jednorázově vydá u OKeh Records jednu malou desku Tore Up / I’m Coming Down With The Blues a na další čtyři roky se na gramodeskách odmlčí.

V roce 1965 se připomene singlem v produkci Allena Toussainta s novými verzemi dávných The Bells Are RingingWalkin‘ The Girl, jež se později dostanou na kompilaci This Is Loma Volume 3 (1976), vydanou firmou Loma.

Solidní rekapitulaci Smileyho kariéry nabízí vinylová singlová kompilace I Hear You Knocking (1961, Imperial Records) a její rozšířená verze na CD disku The Best Of Smiley Lewis – I Hear You Knocking (1995, Collectables).

Na podzim roku 1966 Smiley Lewis umírá na rakovinu žaludku.

Ukázky:

I Hear You Knocking – https://youtu.be/DIeY7J9kjg0
Blue Monday – https://youtu.be/0Olqj1JujMg
Big Mamou – https://youtu.be/-ZeHyGOkwUA
Shame, Shame, Shame – https://youtu.be/LtGzsLr5uOA
One Night Of Sin – https://youtu.be/N3KbVC8SYZw

Dave Edmunds: I Hear You Knocking – https://youtu.be/uWktoG5DU_4

Be sociable and share

Autor

mingus

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište mi přes kontaktní formulář. Děkuji.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..