Naposledy aktualizováno: 20.10.2025
Vynálezce šestistrunné kontrabasové kytary a spolupracovník legendárních umělců
Americký baskytarista Anthony Jackson (23. 6. 1952 – 19. 10. 2025, narozen jako Anthony Claiborne Jackson) utvrdil hudební svět v přesvědčení, že basa může být nejen součástí rytmiky, ale i nosným hudebním hlasem.
Mistr, který myslel jako inženýr i básník
Od šedesátých let se basa proměnila z nenápadného doprovodného nástroje v jeden z pilířů moderní hudby. Má-li tato proměna svého tichého architekta, pak jím byl Anthony Jackson – muž, který redefinoval roli basisty, aniž by kdy musel stát v záři reflektorů. Jeho šestistrunná kontrabasová kytara se stala symbolem zvukové odvahy, jeho precizní tón měřítkem pro celé generace hráčů.
Newyorčan Anthony Jackson nebyl jen baskytaristou. Byl myslitelem, inovátorem a architektem zvuku, který přesáhl samotný groove. Zatímco ostatní hráli na nástroj se čtyřmi strunami, on si vysnil šestistrunný – electric contrabass guitar. Dlouho předtím, než se pětistrunné baskytary staly běžným nástrojovým vybavením.
První prototyp Anthonyho kontrabasové kytary vznikl v dílně Fodera Guitars v roce 1984. Od začátku nešlo o běžnou zakázkovou výrobu, ale tiché spiklenectví muzikanta a kytaráře s cílem objevit, kam až se dá se zvukem zajít a nahlédnout při tom za oponu, za kterou čekala zvuková krajina se zcela novou dimenzí rozsahu i výrazu. Jackson poté mohl redefinovat pojetí, jakým se baskytara/kontrabas používá – nejen coby doprovodný nástroj, ale jako vypravěč hudebních příběhů sám o sobě.
Anthonyho muzikantská cesta začala klasicky: nejprve klavír, poté kytara, a nakonec osudové setkání s tóny baskytary Jamese Jamersona z hudebního labelu Motown/Tamla Records. Jamersonovo vedení melodické linky i rytmická okázalost se staly Jacksonovou školou. Ale zatímco většina žáků se snažila mistra napodobit, on se rozhodl pochopit princip. Později se symbolicky vrátil ke svému vzoru, když přispěl do knihy Standing in the Shadows of Motown, která Jamersonovu práci mapovala s akademickou přesností.
Když groove změnil tvar
Průlom přišel v roce 1973 se skladbou „For the Love of Money“ od The O’Jays na níž se Anthony autorsky podílel. Název písně pochází ze známého biblického verše, 1. Timoteovi 6:10: „Kořenem všeho zla je totiž láska k penězům. Někteří, kteří po nich toužili, se odchýlili od víry a uvrhli se do mnoha bolestí.“ Jacksonova linka s charakteristickým flangerem – a vybrnkávání prsty namísto trsátka – vytvořila ikonický zvuk, který definoval groove sedmdesátých let. Jeho precizní, dynamická hra učila fanoušky poslouchat baskytaru jako instrument nesoucí emoce i rozum.
Sideman, který určoval směr
Anthony Jackson nebyl showmanem, ale myslitelem s baskytarou v rukou. Jeho basové linky jsou mistrovskými ukázkami elegance, rytmické inteligence a hudebního citu. Na scéně fusion jazzu i sofistikovaného popu se stal pojmem. Spolupracoval s řadou legendárních umělců – Mike Stern, Chick Corea, Paul Simon, Roberta Flack, Hiromi, Steely Dan či Donald Fagen.
Jeho odkaz není jen v nahrávkách nebo seznamu s kým koncertoval a natáčel. Anthonyho muzikantským mementem je využití basy k vytváření prostoru pro experiment, kreativitu a osobitý interpretační výraz. A že groove může být filozofií.
