Naposledy aktualizováno: 22.6.2025
Hudba Motownu zněla v rádiích po celé Americe. Pro černošské umělce se na Jihu přitom často nenašel hotelový pokoj.
#SoundOfDetroit
Na československém dvojalbu, které se u nás doma opakovaně vracelo na gramofon, stála na začátku píseň proti válce. Jak se nahrávky Motownu dostaly k milionům posluchačů? A kdo rozhodoval o jejich podobě a vydání?.
Protiválečný protest, milostný nářek, výzva k porozumění
První skladbou na dvojalbu Černá galaxie (1975, Supraphon, spotify list), které roku 1975 vydal Supraphon pro Gramofonový klub, je „War“ Edwina Starra. Za ní následují „The Bells“ skupiny The Originals a „Friendship Train“ Gladys Knight & The Pips. Do konce první strany se tu střídají protiválečný protest, milostný nářek, výzva k porozumění, Smokey Robinson i dvě různé podoby Marvina Gaye. Výběr sestavila Jiřina Fikejzová. Na čtyři strany se vešla hudba z několika období katalogu Motown Records, nejen přehlídka raných hitů.
V naší domácí sbírce patřila Černá galaxie k nemnoha soulovým titulům. Vedle ní jsme měli starší klubové výběry Arethy Franklin, Otise Reddinga, Supremes a The Four Tops; i proto se na gramofon vracela častěji. Dnes mě na té desce nezajímají jen slavná jména na obalu. Chci vědět, kdo písně napsal, kdo jim dal rytmus, kdo dostal přednost u mikrofonu a kdo rozhodl, že právě tato verze půjde ven.
Dům, který nepostavil jeden člověk
Berry Gordy měl za sebou neúspěšný obchod s deskami, práci v detroitské automobilce i první autorské úspěchy pro Jackieho Wilsona, než začal vydávat vlastní nahrávky. Při jednom konkurzu si všiml písní mladého Smokeyho Robinsona, zpěváka skupiny, z níž se stali Miracles. Ze spolupráce mezi nimi vyrostl jeden ze základů nové firmy: Robinson nebyl jen hlasem na desce, ale skladatelem, producentem a později také člověkem ve vedení Motownu.
Gordy získal od rodiny půjčku 800 dolarů a v lednu 1959 vyšel na značce Tamla singl Marva Johnsona „Come to Me“. S Raynomou Gordy koupil dům na detroitské West Grand Boulevard; z bývalého fotografického ateliéru za domem vzniklo nahrávací Studio A. Na domě se objevil nápis Hitsville U.S.A. Nahrávky ovšem potřebovaly víc než známou adresu a Gordyho instinkt.
Motown nebyl první černošsky vlastněnou nahrávací společností v Americe – například Vee-Jay založili Vivian Carter a James Bracken už roku 1953. Výjimečná byla velikost, které Gordyho podnik dosáhl, a rozsah činností, jež se snažil řídit: hledání talentů, tvorba repertoáru, nahrávání, nakladatelská práva, obraz interpretů i propagace.
Janie Bradford, jedna z prvních zaměstnankyň, napsala s Gordym „Money (That’s What I Want)“ pro Barretta Stronga a později pracovala s autory ve firemním nakladatelství Jobete. Prodej desky nebyl jediným příjmem z hitu: pokud firma držela také nakladatelská práva k písni, vydělávala i na jejím dalším využití. Záleželo jí tedy na nahrávce i na skladbě, kterou mohl později natočit někdo další.
Jedna píseň může dostat víc životů
Brian Holland a Lamont Dozier z týmu Holland-Dozier-Holland vzpomínali, jak u klavíru připravovali skladby pro své interprety. Někdy s kapelou nahráli podklad pro výslednou desku ještě před dokončením textu. Většinu slov psal Eddie Holland. Běžně nad nimi trávil týdny, ale zadání k „I Hear a Symphony“ dostal po půlnoci. Při ranním natáčení ještě dopisoval slova, zatímco učil Dianu Ross píseň. Jejich jména spojují také „Heat Wave“ Marthy & The Vandellas z roku 1963 a o rok mladší „Where Did Our Love Go“ skupiny The Supremes.
Ve studiu A hrávali hudebníci později souhrnně nazývaní Funk Brothers. Patřil k nim baskytarista James Jamerson. Dozier vzpomínal, že mu někdy předložil basovou linku, kterou pak hráč rozvinul vlastními nápady. V úvodu „My Girl“ od Temptations se Jamersonova basa potkává s kytarovým motivem Roberta Whitea. O poznávací znamení nahrávky se tak zasloužili dva hráči, jejichž jména většina posluchačů neznala. Vedle nich pracovali aranžéři, zvukaři, zpěvačky v doprovodných sborech a producenti. Studio A je dnes poutním místem. Dobré je nezaměnit adresu za lidi, kteří v ní pracovali.
Na firemních schůzkách se vybíraly nahrávky, které dostanou šanci jako singly. Počítalo se přitom i s odhadem, jak obstojí v rádiu. U „I Heard It Through the Grapevine“ se cesta od studia k singlu pořádně zamotala. Norman Whitfield a Barrett Strong píseň napsali roku 1966. Nahráli ji Miracles i Marvin Gaye. Jako singl však první vyšla roku 1967 verze Gladys Knight & The Pips, a to na firemní značce Soul.
Gayeova nahrávka se objevila na albu In the Groove (spotify link) v srpnu 1968; singl následoval na konci října. Na Černé galaxii je právě jeho podání; Gladys Knight & The Pips tam zpívají „Friendship Train“.
V rádiu ano. S noclehem to bylo složitější
Slogan „The Sound of Young America“ mířil daleko za hranice černošského publika. Nahrávky Motownu zněly z rádií napříč Amerikou. Pro černošské hudebníky a pracovníky nahrávacích firem ale při cestách na Jih pravidla segregace dál platila.
Jedním z míst, kde pro Motown lisovali singly, byla nezávislá firma Southern Plastics v Nashvillu. Nad lisovnou vybudovala byt, kde mohli černošští umělci a lidé z hudebních firem přespat. Běžné hotely jim tehdy pokoj často nenabídly.
Jinou část cesty k publiku řešili lidé, kteří s interprety pracovali před vystoupením. Gordyho sestra Esther Gordy Edwards vedla část jejich managementu. Maxine Powell od roku 1964 učila zpěváky veřejnému vystupování a společenskému chování; Cholly Atkins pracoval na jevištním pohybu a choreografii. O tom, jak bude motownská hvězda působit před kamerou a na pódiu, se přemýšlelo stejně pečlivě jako o písních, které dostane.
Motown už v šedesátých letech pracoval také v Los Angeles. Kytaristka a baskytaristka Carol Kaye připomíná, že zvuk firmy nevznikal jen v jednom detroitském studiu. U některých basových partů se dochované doklady a pozdější vzpomínky hudebníků rozcházejí. Jedna vzpomínka nenahradí přinejmenším lajdácky vedený studiový protokol.
Když se změnilo téma i rozložení sil
Politická témata nebyla pro Motown novinkou roku 1971. Roku 1963 vydal detroitský projev Martina Luthera Kinga Jr. na albu The Great March to Freedom (spotify link). Později zněla společenská témata i z rádiových singlů: Supremes zpívaly v „Love Child“ o obavě z narození dítěte mimo manželství, Edwin Starr se obrátil přímo proti válce v „War“. Roku 1970 firma založila vydavatelskou značku pro mluvené slovo Black Forum. Katalog Motownu se proto nedá rozdělit na dobu milostných písní a náhlé politické procitnutí.
Hollandové a Dozier se s Gordym přeli o honoráře a podíly na výnosech. Roku 1968 z Motownu odešli a v Detroitu pak založili vlastní značky Invictus a Hot Wax. „Band of Gold“ Fredy Payne vyšla na Invictusu. Autoři si z Motownu odnesli své řemeslo.
Proměnilo se i to, jak dlouhý a o čem může být motownský hit. Producent Norman Whitfield a textař Barrett Strong dali Temptations „Papa Was a Rollin’ Stone“, příběh o otci, po němž doma zůstaly hlavně otázky. Albumová podoba na All Directions (spotify link) trvala přes jedenáct minut.
Marvin Gaye v roce 1971 prosadil What’s Going On (1971, spotify link), album, v němž se vedle války mluví o chudobě a životě ve městě. Stevie Wonder si na začátku sedmdesátých let vyjednal novou smlouvu a větší kontrolu nad svou hudbou. Na Innervisions (1973, spotify link) pak v „Living for the City“ vyprávěl o rasismu, který mladého muže pronásleduje i po odchodu z Mississippi.
Roku 1972 Motown přestěhoval sídlo do Los Angeles. Pustil se také do filmu: v Lady Sings the Blues hrála Diana Ross Billie Holiday. Esther Gordy Edwards zůstala v Detroitu a v někdejších prostorách firmy později otevřela Motown Museum.
Co se vešlo na čtyři strany
Černá galaxie má dvaadvacet skladeb. Nenajdeme mezi nimi ani titulní píseň Gayeova alba What’s Going On. Její seznam zařazených skladeb neříká, kdo hrál na jednotlivých nahrávkách nebo kolik alternativních verzí se do výběru vůbec nedostalo.
Gordy nahrávací firmu v roce 1988 prodal. Z Černé galaxie se mi dodnes vybavují známé hlasy. Doma jsme poslouchali výsledek. K cestě, která mu předcházela, se vracím teď.
