Naposledy aktualizováno: 18.11.2022
Talentovaná jazzová a soulpopová pianistka a zpěvačka Roberta Flack (10. 2. 1937, narozena jako Roberta Cleopatra Flack) patří mezi nejznámější zpěvačky sedmé dekády dvacátého století. Nejprve hrála na stařičké pianino, které pro ni nechali zrekonstruovat její muzikální rodiče .
Vše má svůj řád a plyne zvolna
Roberta Flack si ve svých písních doslova užívá pomalá tempa. Vychutnává si každou zahranou notu. Její hlas obvykle volně plyne s lyrickými texty. Přitom dokáže najít klíčová místa, v nichž se položí do přednesu a zvýší intenzitu.
Náhlým přechodem do vokálního crescenda Vás vytrhne z pohody a zdánlivé letargie. „Celou kariéru jsem se pokoušela skrze moji hudbu vyprávět příběhy, “ vysvětlila v jednom rozhovoru. Potvrdil to i renomovaný americký hudební a filmový kritik Stephen Holden: „Dokáže uchopit i ta nejotřepanější romantická klišé a dodat jim chvějivé pocity očekávání.“
Jako mladičká teenagerka získala hudební stipendium na Howard University. V roce 1959 umírá Robertin otec a ona musí opustit studia. Flack nastoupí jako učitelka hudby, Angličtiny a lektorka zpěvu, na střední škole v Marylandu, později učí v Severní Karolíně a Washingtonu D.C..
senzace z Tivoli Clubu
V hlavním městě Spojených států amerických odstartuje hudební kariéru pianistky. Nejdříve doprovází operní pěvce v Tivoli Clubu. Od roku 1967 sólově vystupuje coby zpěvačka a pianistka s repertoárem složeným z bluesových a folkových písní.
V místních jazzových klubech se stává vyhledávanou senzací. Tam ji o rok později osloví pianista Les McCann a okamžitě ji doporučí talent scoutům z Atlantic Records.
Zajímavý debut First Take
Nahrát debutové album First Take (1969, Atlantic) Robertě zabere pouhých deset hodin. Na něj navazují další dvě LP Chapter Two (1970, Atlantic) a Quiet Fire (1971, Atlantic). Nahrávky sice získaly pozornost hudební kritiky, ale fanoušci je v době vydání téměř nezaregistrovali.
Odhodlala se v nich nabídnout odvážný kontrast k tradičním popovým, soulovým nebo jazzovým snímkům tehdejší éry. Rozbila stále převládající dobové rasové stereotypy a představila zcela odlišný osobní pohled na roli interpreta v populární hudbě.
Pozdvižení vyvolala písní Ballad Of The Sad Young Men, jež pocházela z o dekádu staršího provedení muzikálu The Nervous Set, v níž se konzervativní společnost mohla poprvé seznámit s jedním z nejdrsnějších zobrazení každodenního života homosexuální menšiny.
Kariéru pomohl nastartovat Clint Eastwood
Robertina kariéra raketově nastartuje až v roce 1972 poté, co si Clint Eastwood vybere singlovou píseň The First Time Ever I Saw Your Face do svého filmového režijního debutu Play Misty for Me (česky Zahrajte mi MISTY).
Skladbu napsal anglický folkový zpěvák Ewan McColl pro svoji ženu Peggy, která byla sestrou Pete Seegera. Ewan nikdy neskrýval svoje rozladění, když se dozvěděl, že někdo natočil další verzi jeho písně.
Intenzivní spolupráce s Donnym Hathawayem
Robertin tři roky starý albový debut se díky úspěchu The First Time Ever I Saw Your Face vyšplhá na první místo hitparády a píseň samotná získala v roce 1973 ocenění Grammy. Ve stejném roce byl cenou Grammy odměněn i duet s Donnym Hathawayem Where is The Love.
Úspěch napomohl k vydání několika dalších LP desek, mezi nimiž září Killing Me Softly (1973, Atlantic). Roberta nadále spolupracuje i s Hathawayem. Partnerství ukončí až Donnyho dobrovolný odchod ze světa v roce 1979.
Později nazpívá několik duetů s Peabo Brysonem, z nichž nejznámější je Tonight I Celebrate My Love (1983). O rok později spolupracuje s japonským fusion hudebníkem Sadae Watanabem. Výsledkem je slow down verze písně z roku 1976 If I’m Still Around Tomorrow.
Mistryně pomalých, smyslných soul popových balad
V průběhu osmdesátých a devadesátých let se Roberta zaměřila na skládání filmové hudby. Průběžně s tím poměrně sporadicky vydávala vlastní alba a vedla svůj label.
V roce 2012 vychází zajímavé Robertino album Let It Be Roberta: Roberta Flack Sings The Beatles (429 Records) s dvanácti předělávkami britských hudebních legend. Album uzavírá verze Here, There, And Everywhere nazpívaná již v roce 1972 při koncertě v newyorské Carnegie Hall.
Ještě v roce 2018 vystoupila v divadle Apollo Theater. V divadle zkolabovala a dostala mrtvici. O dva roky později ji Recording Academy National Trustees udělila cenu za celoživotní dílo.
V srpnu 2022 byla Robertě diagnostikována amyotrofická laterální skleróza (ALS), onemocnění známé jako Lou Gehrigova choroba, a podle prohlášení její mluvčí Elaine Schock z 14. listopadu 2022 již nemůže zpívat. Dlouho připravovaný nový celovečerní dokument s názvem Roberta měl premiéru 17. listopadu 2022 na filmovém festivalu DOC NYC.
Její příjemný hlas nejlépe vyznívá v pomalejších smyslných soulpopových písních. Je jedním z velkých vzorů, ke kterým se hlásí dnešní pěvecké hvězdy Norah Jones nebo Alicia Keys.
Ukázky:
The First Time Ever I Saw Your Face – https://youtu.be/Id_UYLPSn6U
Where is The Love – https://youtu.be/MBT1neIA0tc
Killing Me Softly With His Song – https://youtu.be/Dx1XtKbEtfE
Back Together Again – https://youtu.be/17L9i0U250U
Tonight I Celebrate My Love – https://youtu.be/EZs103nwEDk
If I’m Still Around Tomorrow (Sadae Watanabe) – https://youtu.be/qfRFl9cdj-I
