Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
#CernoOranzovaEra, #ImpulseListening, #ImpulseState
Impulse! není label.
Je to stav.
Saxofonista Pharoah Sanders si vás na svém albu Thembi (1971, Impulse! Records) podmaní tichou atmosférou, spiritualitou a vznešeným půvabem připomínající náladu těch nejlepších Coltraneových mistrovských děl.
Pokračování textu Pharoah Sanders: Thembi (1971, Impulse! Records)
Poslechem třídiskové kompilace Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 si na své přijdou i jazzově „negramotné uši“. Je na ni šestašedesát skladeb, jež náleží ke zlatému fondu světové populární hudby 20. století.
Pokračování textu Duke Ellington: The Duke – The Columbia Years 1927-1962 (1999, Columbia Records)
Sarah Vaughan In Hi-Fi (1955, Columbia Records) je jedinečná kompilace dvanácti převážně jazzových nahrávek, jež se nejprve objevily na šelakových a vinylových singlech z let 1950 – 1953. Na vinylové albové reedici šly do obchodů s gramodeskami až dva roky poté, co Sarah Vaughan ukončila spolupráci s jedním z tzv. „majors“ labelů Columbia Records.
Pokračování textu Sarah Vaughan In Hi-Fi (1955, Columbia Records)
Columbia Records podepsali se zpěvačkou Sarah Vaughan čtyřletou nahrávací smlouvu. Album After Hours With Sarah Vaughan (1955, Columbia) vyšlo až po jejím konci. Je výběrem toho nejlepšího z popového repertoáru, jenž Sarah vydala na šelakových a vinylových singlech v letech 1949 – 1953.
Pokračování textu Sarah Vaughan: After Hours With Sarah Vaughan (1955, Columbia)
Trumpetista Lee Morgan koncertoval ve známém kalifornském klubu Lighthouse Café na Hermosa Beach tři červencové večery roku 1970. Původní vinylové dvojalbum Live At The Lighthouse (1971, Blue Note Records) nabídlo jazzovým fanouškům jen malou část toho, co tehdy se svými spoluhráči hrál. Teprve další dvě reedice z let 1996 a 2021 postupně zpřístupnily zhruba devět hodin záznamů tohoto velkolepého postbopového hodokvasu.
Pokračování textu Lee Morgan: Live At The Lighthouse (1971, Blue Note Records)
Nejstarším z generace tzv. stáda „Texaských Tenorů Longhornů“ byl Herschel Evans (11. 5. 1909 – 9. 2. 1939). V průběhu poměrně krátké kariéry si nevydobyl dominantní postavení mezi sólisty. Obdiv si získal díky smyslu pro tempo a fenomenálně zvládnutou interpretací tehdy všeobecně oslavovaného Colemana Hawkinse, již obohatil o originální prvky.
Pokračování textu Herschel Evans, nejvášnivější swingový melodik své generace
Svébytný tenorsaxofonista Sonny Rollins byl již od úsvitu hard bopu jedním z hlavních představitelů žánru. V jeho muzikantském naturelu lze vystopovat cestu mezi hrou Charlieho Parkera a Johna Coltranea. Vyhovoval mu proto expresivní a dráždivý styl. Jedním z klenotů hardbopové éry je Sonnyho album Way Out West (1957, Contemporary Records).
Pokračování textu Sonny Rollins: Way Out West (1957, Contemporary Records)
Pozoun je jedním z nejstarších žesťových dechových nástrojů a v rodině jazzových instrumentů má zvláštní postavení. Mistrem hry na snížcový trombon je Curtis Fuller (15. 12. 1932 – 8. 5. 2021, narozen jako Curtis DuBois Fuller). Jeho hudební kariéra trvala téměř sedmdesát let. Všeobecně je považován za jednoho z nejvlivnějších jazzových pozounistů.
Pokračování textu Curtis Fuller, jeden z nejvlivnějších jazzových trombonistů